„Rychlostní anarchie“ Filipa Turka dorazila do tiché pražské čtvrti

Je téměř 2 hodiny ráno ve Starých Vokovicích, běžně klidné zelené čtvrti Prahy, kterou mnozí Pražané ani neznají. Její silnice jsou označeny jako „zóna 30“ s obvyklými dopravními značkami. Jsou zde ale i další značky, malé na stromech a velké na zdech domů, které také upozorňují na limit 30 km/h. Ty jsou zjevně neoficiální. Rozmístili je místní obyvatelé rozčilení tím, jak někteří řidiči očividně pohrdají tímto omezením.

Na křižovatce uprostřed Starých Vokovic, kde jsou dvě z těchto velkých neoficiálních značek - a také několik kamer CCTV - zastavuje auto; snad si je vědomo kamer, má registrační značky zakryté blátem. Řidič vystoupí, strhne jednu ze značek ze zdi a rychle odjíždí. Ráno obyvatelé zjistí, že zničil i několik menších značek v jedné z přilehlých ulic.

Co je na těchto značkách tak pobuřujícího, že někdo přijede z jiné oblasti uprostřed noci, aby je zničil? A co vlastně rozčílilo obyvatele natolik, že tyto značky vůbec umístili? Co je tak kontroverzního na představě, že v „tiché obytné čtvrti“ by řidiči měli respektovat rychlostní limit 30 km/h?

Problém vychází z nešťastné geografické polohy Vokovic. Nachází se poblíž severozápadní hranice Prahy, kde v přilehlých vesnicích proběhla rozsáhlá bytová výstavba bez odpovídajícího zlepšení dopravní infrastruktury. Bez možnosti využít tramvajové nebo železniční spojení obyvatelé přilehlých oblastí jezdí auty. Využívají navigační aplikace jako je Google Maps, které je navedou přes rezidenční oblasti jakou je ulice Na Krutci a navazující Vokovická. Doufají, že se vyhnou se tím přetíženým hlavním tahům. Trasa podle Google Maps je však „rychlejší“ asi o 20 sekund a výsledkem je jen další často epická dopravní zácpa v ulicích Na Krutci a Vokovická, které se staly de facto "tranzitními komunikacemi"; a řidiči se podle toho chovají.

Když je Na Krutci bez provozu, mnoho aut vyráží do 12% kopce dvojnásobnou rychlostí než je limit 30 km/h. Je zde umístěn rychloměr (nikoli radar) a data z něj jsou dostupná na www.gemos.cz. Do konce roku 2024 byl měřič chybně nastaven na limit 56 km/h. I tak víme, že asi 300 aut měsíčně projíždělo kolem tohoto měřiče více než padesátikilometrovou rychlostí, tedy téměř dvojnásobnou rychlostí, než je zákonný limit. Zdá se, že vedoucí odboru dopravy Prahy 6 o tom neví, protože nedávno sdělila obyvatelům svůj názor, že je „nemožné“ jet více než 30 km/h na tomto úseku silnice.

Nejméně deset let žádají obyvatelé Vokovic úřady Prahy 6, Magistrát i policii o vymáhání existujících omezení a zlepšení bezpečnosti. V roce 2008 vyčlenil Magistrát rozpočet 32 milionů Kč na projekt nazvaný „TV Vokovice“, který by tyto problémy řešil. Nikdy k němu nedošlo a obyvatelé nikdy nedostali jasnou odpověď ohledně jeho stavu. Kruhový objezd na nebezpečné křižovatce se také „diskutuje“ již více než 10 let. V roce 2017, když Praha 6 zavedla placenou parkovací zónu ve Starých Vokovicích, ve skutečnosti zvýšila rychlostní limit v první části ulice Na Krutci. Trvalo obyvatelům 4 roky, než byl původní limit 30 km/h obnoven, a bylo nutné předložit odboru dopravy Prahy 6 fotografii staré značky 30 km/h, který popíral, že by starý limit kdy existoval; a rychloměr, který pak nainstalovali, byl nastaven na měření překročení rychlosti na základě limitu 50 km/h. Policie nemá zájem o vymáhání jakýchkoli rychlostních limitů ve Vokovicích. Odvolávají se na nedostatek zdrojů – tvrzení, která zní dutě, když televizní zprávy ukazují nasazení těchto prostředků jinde, hrdě předvádějící své nové mobilní přístroje, během „kampaní“ proti rychlé jízdě. Jako zázrakem se jim podařilo přijet a vyfotografovat „značky“ pár dní poté, co je občané postavili. Zatím nikdo neví, kdo policii o zájem požádal, místní policejní stanice i odbor dopravy Prahy 6 jakoukoli účast popřely. Obyvatelé se těší, že policie projeví stejnou píli při dopadení vandalů.

Loňský rok se zdál nabízet určitou naději; poslední komunální volby přivedly nového radního Prahy 6 pro dopravu, Ondřeje Matěje Hrubeše, mladého politika ODS s vzácnou vírou v důležitost veřejné dopravy. Ale jeho podpora jednosměrného systému v ulici Na Krutci (jediného řešení, které zaručuje snížení průtoku dopravy) závisí na tom, že Magistrát splní svůj slib rozšířit Horoměřickou ulici a zavést vyhrazený pruh pro autobusy (další plán starý nejméně 10 let). Další nové plány na zklidnění dopravy ve Starých Vokovicích, které má zaplatit developer Crestyl, jsou nyní předmětem „ankety“, kterou Praha 6 organizovala 18 měsíců. Konzultativní demokracie, nebo outsourcing obtížných rozhodnutí občanům? Mnoho občanů věří v tu cyničtější verzi. To nemusí být fér, ale vzhledem k historii, můžete jim to vyčítat?

Mezitím, jakmile se takové plány objeví v médiích, následují velmi agresivní reakce na místních facebookových stránkách z okrajových komunit. Tyto reakce předcházejí příchodu Filipa Turka a jeho stoupenců, ale jazyk je stejný; mluví o „svobodě“ jezdit svými auty kdykoli a kamkoli chtějí; a protože jsou všichni tak zdatní řidiči, tvrdí, že mohou naprosto bezpečně jezdit po těchto obytných ulicích rychlostí 60 km/h. Již několik let jsou obyvatelé Na Krutci zvyklí na auto troubící rytmicky (jako na svatební průvod), když sjíždí z kopce do přilehlých vesnic. Není překvapením, že lidé nyní předpokládají spojitost s „ničitelem značek“.

Z problému Vokovic vyvstávají dvě základní otázky: Za prvé, jaký účel mají rychlostní limity, když každý ví, že vymáhání neexistuje? Německo nabízí jasnou alternativu - automatické radarové kontroly, které doručují okamžité pokuty přímo do poštovních schránek pachatelů, s rostoucími následky za neplacení, i když žijete mimo Německo. Zkuste jezdit jako Filip Turek po dálnici A13 do Berlína a připravte se na obdržení fotografické památky z vaší cesty.

Za druhé, co pohání vztek našeho "ničitele značek"? Proč útočil na neoficiální značky a nechal ty oficiální značky? Tento vandalismus představuje víc než jen poškození majetku - je to znepokojivý útok na místní komunitu, která se obává o svou bezpečnost.

Půlnoční vandal mimoděk posílil odhodlání Vokovic, místo aby její obyvatele zastrašil. Incident však zdůrazňuje systémové selhání, které přesahuje daleko za hranice této čtvrti. Zatímco se úřady zapojují do vzájemného obviňování - Praha 6 ukazuje na Magistrát a naopak, policie poukazuje na nedostatečné značení, někteří radní soukromě označují policii za „petrolheads“ - skutečné bezpečnostní problémy zůstávají nevyřešené.

V sázce zde není jen regulace dopravy, ale základní „společenská smlouva“. Obyvatelé Vokovic by neměli muset umisťovat vlastní značky a řidiči by se neměli cítit oprávněni beztrestně ignorovat zákonné limity. Po celé zemi existuje mnoho dalších míst, kde panuje stejné napětí. V demokracii se shodujeme na tom, jak společnost funguje, na základě konsenzu; ale když se většina shodne (například že určitá oblast města je ‚rezidenční‘ a že by proto měla mít klidné, bezpečné silnice), tento „společenský kontrakt“ musí být vymáhán – nejen policií, ale stejně tak politiky, veřejnými správci a (v tomto případě) správci silniční infrastruktury. Pokud ve svých povinnostech selžou a občané musí přistoupit k svépomocnému vymáhání práva, výsledkem je nešťastná a chaotická země.