Jsou nejlepší evropské noční lůžkové vlaky v Anglii?

Noční lůžkové vlaky jsou zpět

To je oblíbený mediální příběh posledních několika let, který se obvykle zaměřuje na růst služeb ÖBB NightJet a jejich srovnání s ostatními nočními vlakovými službami provozovanými v Evropě. Tato srovnání však jen velmi zřídka zahrnují noční vlaky provozované v Británii. Nevěděli jste, že existují? No, to není překvapivé. Noční vlak z Londýna na evropský kontinent bohužel nedostanete od roku 1980, kdy jezdil poslední vlak „Night Ferry“. Velkolepý plán na provozování lůžkových vlaků tunelem pod Lamanšským průlivem (tzv.NightStar) byl v podstatě zmařen. Typicky chaotickým způsobem, jakým Británie v 90. letech řídila své železnice, byly vagony skutečně postaveny, pak se od plánu upustilo a vagony byly prodány do Kanady, kde se používají dodnes. Mezitím na britských kolejích stále existovaly pouze dva lůžkové vlaky, jeden do Skotska a jeden na jihozápad Anglie. Od 90. let se zdálo, že i tyto dva budou zrušeny, ale naštěstí měly některé vlivné pravidelné cestující, jako například politiky vracející se do svých volebních obvodů po probdělé noci ve sněmovně. V posledních deseti letech začaly tyto pražce zaznamenávat stejný růst jako ostatní železnice u nás i v Evropě. Provoz „Caledonian Sleeper“ do Skotska těžil z investic do nových vozů, které jsou mimo jiné vybaveny některými oddíly s manželskou postelí. Myslím, že to je v Evropě unikátní. Bohužel společnost Serco, která tuto franšízu převzala a investovala do ní, neměla s železnicí žádné předchozí zkušenosti a byla známá především provozováním věznic (ano, opravdu, tohle je Británie!) a samotný provoz byl silně kritizován. Smlouva s ní byla vypovězena a službu nyní provozuje ScotRail, veřejný orgán řízený skotskou vládou. Mezitím lůžková linka do jihozápadní Anglie neměla ty pěkné nové vozy, ale lidé ji přesto hodnotili kladně. Když tedy nastal čas opět navštívit Anglii, rozhodl jsem se, že to zkusím na vlastní kůži. Navrhl jsem svému mladšímu bratrovi - rovněž fanouškovi železnice -, že mu dopřeji výlet na „Night Riviera“ do Cornwallu. Samozřejmě s radostí přijal, a to nejen proto, že to platil jeho starší bratr!

Jihozápadní Anglie v nás vyvolává mnoho šťastných vzpomínek na dětství a železnice v nich hraje velkou roli. Naše babička bydlela v Tauntonu, jehož nádraží je důležitým železničním uzlem, kde jsme strávili mnoho šťastných hodin sledováním velkých rychlíků. Tyto vlaky vozily lidi na prázdninové hřiště na pobřeží Devonu a Cornwallu (známé jako Anglická riviéra) a tam jsme chtěli být i my. Cornwall nás obzvlášť zaujal. Pro naše rodiče to bylo příliš daleko, než aby uvažovali o dovolené; bylo nás v rodině pět, takže jsme museli všude jezdit malým autem a cesta mohla klidně trvat osm hodin; ale vlak se nám zdál příliš drahý. A tak jsme stáli na nástupišti v Tauntonu, poslouchali exotické názvy těchto cornwallských stanic - Liskeard, Lostwithiel, Truro, Penzance - a snili o nekonečných slunečných dnech na velkých písečných plážích.

Teď už to samozřejmě víme lépe a předpověď počasí na náš výlet hlásila déšť, jak už to v Cornwallu bývá. Ale nám to nevadilo. Šlo nám hlavně o cestu.

Civilizovaný způsob, jak chytit vlak…

Night Riviéra odjíždí z londýnského nádraží Paddington ve 23.45. To je poměrně pozdě, ale vlak je pro vás připraven k nástupu ve 22.30 a předtím můžete zůstat v salónku první třídy, který se nachází na nástupišti 1, odkud vlak odjíždí. Šli jsme tedy nejprve na večeři a do Paddingtonu jsme dorazili krátce po deváté hodině. Vešli jsme do salónku první třídy, ale zase odešli, když jsme zjistili, že nenabízí žádný alkohol, a šli jsme na pivo do hospody na nádraží. Vrátili jsme se však, abychom si v salónku ještě chvíli poseděli; chtěli jsme si tam sednout do místností, které kdysi bývaly čekárnou královny Viktorie, když cestovala vlakem; rozhodně měly atmosféru.

Ve 22.30 nám bylo oznámeno, že můžeme nastoupit do vlaku; snadno jsme našli svůj vagon, ale průvodčí chvíli trvalo, než přišla a ukázala nám naše kupé; zdálo se, že musí dohlížet na dva vagony. Můj první dojem z kupé byl, že design interiéru byl ve srovnání s České dráhy /JLV lůžkovým vozem mnohem elegantnější a klidnější. Lůžko bylo poměrně úzké, ale matrace byla o poznání hlubší a nepřišel jsem do kontaktu s kovovým rámem postele jako v autobuse JLV. Na rozdíl od JLV s jeho „de-luxe“ oddíly nemají vozy Night Riviéra oddíly s vlastním WC/sprchou; na obou koncích vozu jsou toalety, které byly po celou dobu cesty udržovány velmi čisté a voňavé, ale ani tam není k dispozici sprcha. Cestující, kteří si rezervovali lůžková kupé, však mají možnost využít sprchy v salónku první třídy ve stanici Penzance hned po příjezdu; museli jsme průvodkyni předem informovat, že je chceme využít, a ona nám každému vyhradila 15minutový slot pro použití sprchy (následovalo neomezené využití salónku).

„Hotel na kolečkách“? Spíše jako útulný hostinec

Někteří cestující se stihli usadit do svých postelí ještě dlouho před odjezdem vlaku, ale my jsme měli jiné plány; Night Riviera má eso, které jsme chtěli vidět - salonní vůz! To je něco, co lůžkovým vlakům ve střední Evropě chybí. Ať už cestujete s Českými drahami nebo ÖBB, můžete zůstat jen ve svém kupé a v lepším případě si u průvodčího objednat pití a vypít ho tam. Ani pokud cestujete s partnerem nebo kamarádem, nemůžete být příliš „družní“, protože velmi snadno vyrušíte lidi ve vedlejším kupé. Salonní vůz je navržen tak, aby byl družný a společenský. Stevard obsluhující u baru byl velmi přátelský (což je vlastně vlastnost prakticky všech, které jsme na této železnici potkali, jak ve vlaku, tak na nádražích); řekl nám, že bydlí v Carbis Bay u St Ives a na této železnici pracuje už 16 let. Říkal, že v létě byla Night Riviera naprosto plná; nyní jsme mimo hlavní sezónu a vlak byl zaplněn asi z poloviny. K baru přišla nějaká dáma a připojila se k rozhovoru. Vypadala a zněla zajímavě - se svými poněkud punkovými vlasy s fialovými pramínky vypadala, že by mohla být pravidelnou účastnicí festivalu v Glastonbury, ale říkala, že se vrací domů do Cornwallu po služební cestě. Práce skončila později, než čekala, a ona stála před rozhodnutím, zda si na poslední chvíli zamluvit hotelový pokoj za £500 (pět set liber?), nebo využít Night Riviera za méně než polovinu této ceny a být ráno doma.

V salónním voze jsme mohli klidně zůstat déle - rozhodně jsme neodcházeli jako poslední -, ale někdy kolem půl jedné jsme se vrátili do svých kupé. Další věc, které jsem si všiml hned po ulehnutí, byla, že zvuková izolace byla mnohem lepší než ve voze JLV, stejně jako celková kvalita jízdy. Při jízdě lůžkovým vozem Canopus z Karlsruhe do Prahy jsem často cítil náklon v zatáčkách a sílu zrychlování a brzdění. To se ve voze Night Riviera vůbec neprojevilo. Nejedná se však o nový vůz; barový stevard nám řekl, že na rozdíl od skotského lůžkového vozu jsou všechny vozy tohoto vlaku rekonstrukcí vozů postavených v 70. letech. To je něco, na co by se vedení JLV a European Sleeper mohlo podívat - i když průvodčí ve vlaku Canopus mi řekl, že si nemyslí, že by vozy JLV byly schopné další renovace.

Přesto jsem měl stále problémy s usínáním - většina lidí na noční vlaky hlásí totéž - ale ráno v 7.15, když mi průvodčí přinesl tác se snídaní, jsem už tvrdě spal. Snídaňové menu bylo rozhodně lepší než na JLV - mohli jste si vybrat čerstvou housku s anglickými klobásami nebo ovesnou kaši, pomerančový džus byl kvalitní a čaj byl samozřejmě správný anglický. U JLV dostanete nevyhnutelně méně než čerstvé housky a nějakou paštiku a smetanový sýr. Ani jedno z toho není dost na to, aby vás to ráno opravdu provázelo, ale já jsem vyhodnotil ten anglický jako jednoznačně lepší.

Vítejte na Cornwallské riviéře!

Jak jsme očekávali, dopoledne bylo deštivé počasí; velká škoda, protože v posledních kilometrech do Penzance jede vlak kolem moře a je vidět hora svatého Michala. Přijeli jsme však včas, v 7.53, a v salónku první třídy nás okamžitě přivítal usměvavý personál s příjemným cornwallským přízvukem. Sprchy byly velké a voda horká a silná. Často jsem si rezervoval de-luxusní kupé JLV; vlastní toaleta je zcela zřejmou výhodou, ale sprcha je velmi malá a stísněná a proud vody není ani silný, ani vždy horký. Věřím však, že v NightJetu je sprcha lepší, alespoň v nových vozech, do kterých ÖBB investovaly.

Ze sprchy jsme vyšli řádně osvěženi a u kávy v salónku jsme si naplánovali den. Do odjezdu večerního vlaku zpět do Londýna, který měl obsahovat i něco jedinečného na evropských kolejích, zbývalo zhruba osm hodin… ale to až v příštím článku.....

Night Riviera vs. Canopus - co je lepší?

Mohu nabídnout srovnání zážitků z Night Riviera s těmi z vlaku ČD „Canopus“, protože tímto vlakem jsem se o dva dny později vracel do Prahy. Navíc jsem si v „Canopusu“ vybral ekvivalentní kupé, tedy sólo kupé, ale bez koupelny, a obě cesty jsem si rezervoval ve stejný den, takže platí i cenové srovnání.

Vzdálenosti:

Londýn Paddington - Penzance, 488 km

Karlsruhe - Praha (přes Mannheim/Frankfurt/Lipsko/) 810 km*;

* Nejpřímější trasa z Karlsruhe do Prahy však vede přes Norimberk, což je pouze 530 km. V nedávné minulosti tudy jezdil noční lůžkový vlak z Paříže do Prahy.

Ceny:

Noční Riviera, jednolůžkový oddíl: £215 ( 6,512 Kč)

Canopus, jednolůžkový oddíl: 8,077 Kč (£265)

Vlaky

Británie nikdy neměla „lehátkové“ vozy. Na Night Riviera si můžete vybrat mezi lůžkovými vozy a obyčejnými sedadly. Osmivozový vlak se skládal ze čtyř lůžkových vozů, tří vozů se sedadly; a vozu s Lounge barem, což je podle mého názoru velká výhoda. U Canopusu je to složitější - v podstatě se jedná o tři české vozy připojené k vlaku ÖBB NightJet (a odpojené, velmi nepohodlně, v Lipsku.) České vozy jsou jeden lůžkový, jeden sedadlový a jeden lehátkový. Zaznamenal jsem, že v létě byl příležitostně k dispozici druhý lůžkový vůz. Podle jízdního řádu má být mezi Lipskem a Prahou přistaven restaurační vůz ČD. V praxi jsem ho ani já, ani pozorovatelé vagonWebu nikdy neviděli. Night Riviera tedy nabízí zhruba čtyřikrát více lůžek než Canopus a prostorný samostatný salónní vůz, kde si mohou cestující také odpočinout

Pohodlí v prostoru:

Night Riviera je výrazně lepší; postel má mnohem pohodlnější matraci, i když je o něco užší než na Canopusu. Je lépe odhlučněná a zdá se, že vůz jezdí plynuleji. Také design interiéru se mi líbí víc.

Snídaně:

Je to spíše otázka osobního vkusu, ale myslím, že snídaně na Night Riviera byla lepší. Kdyby byly housky na Canopusu čerstvější, bylo by to fajn, ale uznávám, že je to těžké. Na Night Riviera je vše plně v režii vlakové společnosti. CestavCanopusu vede přes tři země. Přesto by bylo zajímavé porovnat snídani podávanou ve stejném vlaku s cestujícími, kteří cestují do Berlína ve vozech NightJet .....

Další výhody ve vlaku:

Je to maličkost, ale Canopus poskytuje pantofle. To je velmi vítané, když se potřebujete dostat na toaletu na konci chodby. Také vám průvodčí Canopusu může poskytnout stolek na snídani, který je bezpečnější než skládací tác v kupé.

Prostředí vlaku

Na Canopusu vám ukáží váš oddíl, průvodčí vám možná prodá nějaké občerstvení, jinak jste sami. To může většině lidí, kteří se chtějí jen vyspat, vyhovovat. Díky vozu Lounge Bar na Night Riviera však můžete zažít opravdu družnou atmosféru, kde je snadné navázat kontakt jak s personálem, tak se spolucestujícími. Pro nás to bylo největší a nejpříjemnější překvapení cesty.

Staniční salónky

I ty jsou pro Night Riviera velkou výhodou. Domnívám se, že je správné říci, že v salóncích ČD nejsou nikde k dispozici sprchy. Stejně tak si myslím, že je správné, že jízdenka do lůžkového vozu neumožňuje vstup do salónků ÖBB, SBB nebo DB. Příslušná informační stránka týkající se salónků ČD je zde.

Je tedy Night Riviera „nejlepším lůžkovým vlakem v Evropě“?

Nemám dostatek osobních zkušeností, abych se na to pokusil odpovědět. Zatím jsem jel pouze jedním vlakem NightJet a ten je pravděpodobně etalonem, zejména s příchodem nových vozů. Navíc i v Británii by ScotRail ukazoval na své modernější vozy s manželskými postelemi a i oni provozují Lounge Bar, kde si můžete dát single malt whisky a ochutnat haggis a neeps (alespoň jednou).

Přesto bych vedení ČD/JLV zdvořile navrhl, aby se z Night Riviera (a Caledonian Sleeper) poučilo, a to:

- Lůžkové vozy JLV začínají vypadat trochu druhořadě. Jsou to také přestavby, a ta přestavba byla právem chválena. Ale věci se posunuly dál. Možná, že další přestavba není možná, ale je třeba něco udělat, zejména pokud se má udržet nový cenový režim (viz bod níže).

- Nabídka staničních salonků se sprchami by mohla být lepší než snaha instalovat do vozů slušné sprchy. Ale na rozdíl od provozovatelů britských lůžkových vozů, kteří kontrolují i nádraží, lůžkové vozy ČD přijíždějí a odjíždějí v zahraničních městech. Teď jen kdyby se komisař EU pro dopravu začal vážně zabývat rozvojem nočních vlaků na celém kontinentu, mohli bychom se dohodnout na minimální úrovni služeb, které jsou součástí jízdenky ve spacím voze.

- Vozy Lounge Baru… nevím. My Britové jsme v podstatě přátelští, ale plaší lidé. Často potřebujeme alkohol, aby nám pomohl překonat naši plachost. Ve střední Evropě se mi ale zdá, že lidé, kteří si zaplatí lůžkový vozy, očekávají, že se vyspí, a to co nejdříve. Mladí lidé jsou jiní, ale i oni se spokojí s lehátkem nebo dokonce jen se sedadlem. Co si o tom myslíš ty, milý čtenáři?

- Cena. Pokud stejná věc, jakákoli věc, stojí v Česku o 20 % více než v Británii, je s českou cenou něco špatně. Tvrzení, že nové lůžkové vozy jsou „hotely na kolečkách“, mi vždycky připadalo hyperbolické a je zřejmé, že hotelový pokoj bez vlastního sociálního zařízení, ve kterém vás ve 4.00 v Lipsku vytřesou ze spánku a za který si účtujete 315 eur, by si žádné vracející se zákazníky nezískal. Nicméně cenový systém vypadá poněkud neprůhledně. Noční lůžkový vůz ČD se stejným typem oddílu do Košic (700 km) si mohu za 3 týdny objednat za pouhých 1 920 Kč (77 €). Jenže ten vlak provozují ČD a má ne méně než šest plnohodnotných lůžkových a dva lehátkové vozy. V případě Canopusu jsou ČD odkázány na provoz jednoho nebo občas dvou lůžkových vozů ÖBB a mám podezření, že jsou povinny účtovat stejnou cenu jako vozy NightJet, protože jak jsem si všiml, spousta cestujících ve voze ČD odjela ještě před tím, než jsme překročili české hranice. Pokud jeli z Basileje do Lipska, mohli cestovat buď v lůžkovém voze ČD, nebo v lůžkovém voze ÖBB, takže by bylo trapné, kdyby se ceny velmi lišily podle toho, který vůz si vybrali. Mluví se o „dynamické cenotvorbě“ a průvodčí mi řekl, že vůz ČD na této trase bývá plný. Ale minulý týden jsem neslyšel jediného spolucestujícího mluvit česky. Pokud chcete opravdu vyzkoušet „dynamickou tvorbu cen“, měli byste zvýšit nabídku lůžek a zjistit, zda při nižší ceně vyděláte více peněz. Zvýšit tuto nabídku ale bohužel není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

A konečně, díky…

Kluci, kteří stojí za podcastem Green Signals. Zabývá se britskou železnicí spíše z pohledu vedoucích manažerů než šotouši (i když Nigel Harris i Richard Bowker milují své vlaky stejně jako já). Jejich rozhovor s generálním ředitelem Great Western Railway mi poprvé vnukl myšlenku na můj výlet. Richard tuto cestu také sám podnikl (vzal s sebou i svého bratra), ale v současné době je video z části cesty Night Riviera určeno pouze pro členy.