Článek
Nedávný článek Petra Holuba v Seznam Zprávy kritizující plány české vlády na VRT se zaměřil téměř výhradně na finanční náklady a dluhové zatížení. Článek nebral v úvahu zkušenosti z jiných zemí EU, které již rozsáhlé VRT vybudovaly.
Evropské úspěšné příběhy
Francouzská síť TGV poskytuje přesvědčivé důkazy o ekonomickém potenciálu vysokorychlostní železnice. Trať Paříž-Lyon, nyní čtyři desetiletí stará, dosáhla ziskovosti již během dvou let provozu. Města napojená na síť TGV zaznamenala nárůst hodnoty komerčních nemovitostí o 15-25 %, zatímco služební cesty a turistika výrazně vzrostly. Samotný Lyon zaznamenal po připojení k TGV 43% nárůst jednodenních služebních cest.
Zkušenost Španělska je stejně poučná. Studie ukazují, že každé euro investované do jejich sítě AVE vygenerovalo 1,35 eura v ekonomické aktivitě. Trať Madrid-Barcelona získala 85 % trhu letecké dopravy a přinesla významné environmentální výhody spolu s ekonomickými zisky. Města podél těchto tras zaznamenala výrazný nárůst obchodní aktivity a rozvoj nových obchodních čtvrtí kolem stanic.
K kritice PPP:
Kritika modelu partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) v článku si zaslouží zvláštní pozornost. Zatímco správně poznamenává, že náklady na financování PPP jsou vyšší než přímé vládní půjčky, přehlíží zásadní výhody. Vysokorychlostní trať Tours-Bordeaux ve Francii, realizovaná prostřednictvím PPP, ukazuje, jak může tento model efektivně fungovat. Projekt byl dokončen včas a v rámci rozpočtu, s vysokými technickými a provozními standardy. Vyšší náklady na financování byly vyváženy:
- Rychlejším dokončením projektu
- Přenosem stavebních a provozních rizik na soukromý sektor
- Inovacemi ve výstavbě a údržbě
- Jasnými výkonnostními závazky
- Sníženým okamžitým zatížením veřejných financí
Relevantní finanční metriky by měly zahrnovat výhody i náklady
Zaměření článku na bilionové náklady ignoruje několik zásadních přínosů:
1. Dopad na životní prostředí: Vysokorychlostní železnice přináší významné snížení uhlíkových emisí a zlepšenou energetickou účinnost na cestujícího ve srovnání s leteckou a silniční dopravou.
2. Regionální rozvoj: Důkazy z Francie, Španělska a Itálie ukazují, že vysokorychlostní železniční spojení podporuje regionální ekonomiky, snižuje nerovnosti a vytváří nové ekonomické koridory.
3. Síťový efekt se šíří daleko. Města jako Humpolec, Opava a Český Těšín budou mít všechna výrazně zkrácenou dobu cesty do a z Prahy, i když nebudou přímo na vysokorychlostní trati.
4. Vysokorychlostní tratě zvyšují kapacitu v celé síti. Staré tratě budou stále v provozu a mohou přepravovat více regionálních osobních vlaků i více nákladní dopravy. Přetížený koridor východně od Prahy bude moci poskytovat tolik potřebné zvýšené příměstské spoje.
Všechny výše uvedené přínosy lze kvantifikovat a měly by zahrnovat hodnotu zvýšené produktivity na podnikové i individuální úrovni, lepší způsob života v „opomíjených“ komunitách, stejně jako finanční přínosy ze zlepšených environmentálních výsledků. A mělo by se pamatovat na to, že i nečinnost má vyčíslitelné náklady - pro budoucí generace!
Je třeba dlouhodobá perspektiva
Velké infrastrukturní investice by měly být hodnoceny v mezigeneračním časovém horizontu. Charakteristika projektu v článku jako „zatěžujícího budoucí generace“ nebere v úvahu, že tyto stejné generace zdědí:
- Moderní, efektivní dopravní síť
- Snížené uhlíkové emise
- Integrovanější a produktivnější regionální ekonomiky
- Zlepšené mezinárodní spojení
- Posílenou národní konkurenceschopnost
Jaká je návratnost, podle které hodnotíte takovou velkou železniční investici? Pan Holub, se zdá, myslí, že by se měla vrátit téměř okamžitě. Ve skutečnosti by nová železnice měla být stavěna s výhledem na 100 let. To se může zdát zpočátku těžké přijmout, dokud se nepodíváte pozorně na stáří stávající železnice a nezvážíte zanedbávání komunistického režimu. My, současná generace, nyní platíme cenu tohoto zanedbávání. Slavný vlak „Slovenská strela“ jel z Prahy do Bratislavy v roce 1938 za 4 hodiny 18 minut. Zítra vlak EC277 „Metropolitan“ ujede stejnou cestu za… ano, 4 hodiny 18 minut… ačkoli zpoždění těchto vlaků jsou v současnosti častá.
Je vždy svůdný argument říkat, že „nakládáme dluh na budoucí generace“. V některých případech je tento argument zcela oprávněný. Ale zatímco velké infrastrukturní projekty přicházejí s obrovskou cenou, která může občany snadno vyděsit, je odpovědností politiků a odborníků pečlivě vyhodnotit dlouhodobé přínosy a novinářů je objektivně prezentovat. Skutečná otázka není, zda si můžeme dovolit postavit vysokorychlostní železnici, ale zda si můžeme dovolit ji nepostavit. V éře klimatických změn a rostoucí ekonomické konkurence není moderní dopravní infrastruktura luxus – je to nezbytnost pro budoucí prosperitu.
