Článek
Pokud začnete číst diskusi na sociálních sítích a uvidíte něco, o čem víte, že je věcně nesprávné, jste v pokušení do diskuse zasáhnout? Bohužel v dnešní době se mnoho nehorázných výroků objevuje záměrně a rada často zní, abyste se prostě vyhnuli konfrontaci s takovými lidmi, protože tím na ně jen upozorníte a nakrmíte algoritmus, který jejich výstupy zobrazuje ještě většímu počtu lidí. Přestože mi nechybí názor na mnoho věcí z aktuálního dění, přesvědčil jsem se o moudrosti této rady. Před několika dny jsem ji však ignoroval a dodnes přemýšlím o podivném dialogu, který z toho vzešel.
Tato diskuse se neodehrála na Twitteru (OK „X“, když už musíte), ale na LinkedIn; na této platformě téměř nikdy nevidím komentáře, které byste klasifikovali jako „trolling“ nebo záměrné šíření dezinformací. Možná je to tím, že si dávám velký pozor na to, s kým jsem ve spojení. Na LinkedIn jsem téměř od jeho vzniku v roce 2003 a znám osobně téměř všechny z více než 1000 lidí, se kterými jsem tam propojen. Většina témat v mém feedu se proto týká profesních témat a jsem si velmi dobře vědom toho, že pokud tam něco napíšu, mělo by to odpovídat mému profesnímu profilu. Ale toto vlákno bylo jiné.
Založil ji Martin Vohanka, kterého neznám, ale zjevně úspěšně podniká, a dozvěděl jsem se, že má nadaci s názvem Nadace BLÍŽKSOBĚ, která se zřejmě podílela na natáčení nového českého filmu Vlny, který snad brzy uvidím. Svůj příspěvek se rozhodl napsat v angličtině (kvůli screenshotům jsem ho převedl do češtiny) a vše, co napsal, mi přišlo rozumné a relevantní. Tady to je:
Začíná to docela nevinně
Moji pozornost však upoutal příspěvek pod ním. Autor byl také Čech, ale rozhodl se odpovědět i anglicky - tady to vidíte, strojově přeložené zpět do češtiny.
a pak se spustí
Četl jsem ji a zpočátku jsem byl zklamany. Hned mi bylo jasné, že autor má určitý světonázor, a zklamalo mě, že se snažil spojit tento film se svým zjevným programem. Ale byla tam jedna věta, kterou použil a která mě opravdu rozčílila…
„Podívejte se, jak britský premiér Starmer uvěznil lidi za sdílení pravdy online“
Touto poznámkou narážel na nepokoje, které vypukly v srpnu v Anglii po náhodném ubodání tří dětí. Rozhodl jsem se, že ho v této věci, a pouze v této, napadnu, protože jsem měl k dispozici fakta o soudních případech; a hlavně jsem se neobracel na něj, ale na své známé z LinkedIn. Pravděpodobně 75 % z nich jsou Češi a já jsem nechtěl, aby si ani na minutu mysleli, že to, co napsal, by mohla být pravda. Rychle jsem mu odpověděl, že tato věta je prokazatelně nepravdivá. Předpokládal jsem, že napsal příliš rychle a že má dost inteligence na to, aby si uvědomil, že v Británii se soudní případy nahrávají a jsou k dispozici veřejnosti. (V této reportáži BBC je přehled dosud uzavřených soudních případů). Ale velmi rychle se vrátil a a snažil se řešit mou neznalost. Zdálo se, že si nevšiml, že jsem britský občan (který by tedy mohl něco vědět o soudním systému své země); a také si zřejmě myslel, že jsem nějaké naivní neviňátko na webu, které nikdy neslyšelo o DuckDuckGo a které s radostí nazývá Twitter „X“ jen proto, aby uspokojilo Elona Muska. Vysvětlil jsem mu tedy (nebo spíše svým následovníkům), že žádný britský premiér nemůže osobně ovlivnit výsledek žádných soudních případů ani udělené tresty. V následném příspěvku jsem sdílel článek v Economistu (politicky pravicově orientovaný časopis), který popisuje jeden z případů vzniklých v souvislosti se srpnovými nepokoji.
Pokusím se představit některá fakta
Očekával jsem, že tváří v tvář tomuto přívalu faktů uzná, že mám výhodu, že jsem Brit, a prostě zmlkne. Ale ne. Pokračoval dál. Pořád dokola. Celý dialog si můžete přečíst zde.
Nikdy předtím jsem o tomto „spoleku“ neslyšel, ale po 21 letech, kdy jsem LinkedIn profesně využíval k tomu, abych se o lidech dozvěděl více, mi netrvalo dlouho zjistit, s kým „mluvím“. Společnost pro obranu svobody projevu založili Daniel Vávra, o kterém jsem matně slyšel (je to velké jméno ve videoherním průmyslu, ale nikdy jsem neměl potřebu se tímto odvětvím zabývat), a Vlastimil Veselý, který zřejmě ve své kariéře nedosáhl ničeho významného. Usoudil jsem, že pan Vávra, který je velmi spokojen se svými obchodními úspěchy, se bude považovat za příliš důležitého na to, aby vedl dlouhé dialogy na sociálních sítích s někým, kdo nemusí sdílet jeho světonázor, takže předpokládám, že to byl pan Veselý. K založení tohoto spolku je zřejmě inspirovala nedávno vzniklá britská organizace s názvem Free Speech Union. Shodou okolností jsem se o FSU dozvěděl předchozí týden od kamaráda z Anglie, kterému jsem pomáhal a který se kvůli jednomu svému příspěvku na Twitteru dostal do obchodních problémů. Věděl jsem tedy, že FSU založil někdo jménem Toby Young, o kterém toho vím dost. Stručně bych ho popsal jako novináře/komentátora, který zastává pravicové názory, ale velmi hlasitým a drzým způsobem, což ho činí kontroverzním. Je jistě velmi vzdělaný; když si pomyslíte: „Boris Johnson“, můžete dojít k závěru, že Toby Young má podobnou DNA. Někteří lidé říkají, že Johnson je narcis. Toby Young upravil svou vlastní stránku na Wikipedii více než 280krát…
Pan Veselý byl zjevně velmi hrdý na to, že na začátku letošního roku navštívil Prahu Toby Young, aby vystoupil na konferenci, kterou pořádali. Pan Veselý o tom psal s úctou a tvrdil, že angličtí výtržníci, kteří byli odsouzeni, byli prostě obětí za to, že, jak říká, „sdíleli pravdu“. Přitom se pravděpodobně domníval, že si svými výroky získá obdiv pana Younga. Možná by se měl podívat na webové stránky FSU a pak své poznámky na LinkedIn smazat (i když já jsem si samozřejmě některé z nich uchoval a nemám v úmyslu je smazat). FSU netvrdí, že by někdo z výtržníků byl odsouzen nespravedlivě. FSU nabízí právní pomoc lidem, kteří se domnívají, že se dostali do potíží (se zákonem nebo například se zaměstnavatelem) jen proto, že uplatňují právo na svobodu projevu. Nic nenasvědčuje tomu, že by někomu pomáhala v souvislosti se soudními případy kolem těchto nepokojů. Naopak jejich prvním článkem po výtržnostech byl text článku jistého Frasera Myerse v časopise Spiked, který napsal: „Zavrženíhodné chování několika lidí se nesmí stát záminkou k umlčování mnohých“. FSU tedy nevěří, že britská premiérka zavřela lidi za „sdílení pravdy na internetu.“ FSU zřejmě plně akceptuje, že výtržníci dostali od soudu přesně to, co si zasloužili. Toby Young není hloupý. Vidí, že země byla zděšena těmito scénami náhlého hrůzného násilí, a plně podpořila rychlý soud a odsouzení zúčastněných. Jedinou úlohou vlády bylo zajistit, aby tyto případy dostaly v často přetíženém justičním systému přednost a aby byla přijata zvláštní opatření, která zajistí, že v našich přeplněných věznicích bude místo pro tento náhlý příliv lidí odsouzených za kriminální jednání (a mimochodem, mnohým z odsouzených není vězení cizí).
Ale pořád myslím na ten podivný dialog s panem Veselým. Zdá se mi, že svůj původní příspěvek napsal bez většího rozmyslu, respektive péče. Prostě si jen matně vzpomněl na to, co nedávno četl na sociálních sítích, které sleduje; a ty mu zřejmě nepřipomněly velmi vážné ohrožení svobody slova v zemích, jako je Rusko, Čína, Írán, a dokonce i Maďarsko. Ale to všechno jsem mu nehodlal vyvracet. Chtěl jsem prostě uvést na pravou míru informace o Británii; když jsem to však udělal, nedokázal uznat, že se mýlí. Jediné, na co se zmohl, bylo, že se pokusil odklonit od tématu tím, že zavedl irelevantní obecná témata oblíbená mezi těmi, kdo věří ve verzi svobody slova Elona Muska.
Je důležité chránit svobodu projevu a někdy může být tento koncept narušen, aniž by si toho veřejnost všimla. V nedávném článku ve Financial Times Jemima Kellyová napsala: „Musk může být pokrytec, pochlebovač, šarlatán a pohádkář. To však neznamená, že se mýlí, když zdůrazňuje význam svobody projevu. Nesmíme dopustit, aby se z tak zásadního principu… stala stranická záležitost.“
Její článek mi pomohl trochu pročistit mozek. Je naprosto v pořádku, že pan Vávra a pan Veselý jsou zastánci principu svobody slova. Ale pokud to myslí vážně, měli by přestat zaujímat stranické postoje. Pokud se zmiňují o „autoritářských“ krocích, které by mohla podnikat německá vláda, pak by se měli zmínit i o vládě Viktora Orbána. Měli by prokázat poctivost tím, že přiznají, že smrt Alexeje Navalného byla přímým důsledkem Putinovy mise na potlačení svobody slova v Rusku. A už nikdy by neměli říkat malicherné lži o událostech ve Velké Británii, zejména když vás Brit upozorní, že fakta nepotvrzují vaše obskurní tvrzení. Mám pochybnosti o tom, zda jsou pánové Vávra a Veselý schopni oddělit svou stranickou politickou agendu od deklarovaných cílů svého nového spolku. Ale alespoň teď, pokud jste se dostal až na konec tohoto článku, víte, kdo jsou a co dělají.
Ať žije svoboda slova!
