Povinné místenky na Českých drahách - řešení přeplněných vlaků?

Je čtvrtek v polovině června 2023. Je parné vedro. Jakub, úspěšný mladý marketér, má problém. Právě mu zavolali z berlínského start-upu, s nímž absolvoval tři pohovory na Teams . Může zítra přijít na poslední osobní schůzku? Samozřejmě, odpověděl. O tu práci opravdu stojí. Ale zjistil, že mezi Prahou a Berlínem už nelétá žádná letecká společnost a on nevlastní auto. Když potřebuje, používá službu Anytime car-sharing, ale to se mu nezdá jako dobrý způsob, jak se dostat do Berlína na pohovor, zvlášť v pátek, kdy má být podle předpovědi 33 stupňů Celsia.

Jakub vlakem moc nejezdí, ale ví, že do Berlína jezdí pravidelné „rychlíky“. Na internetu s radostí zjistí, že vlaky na této trase provozují České dráhy. Slyšel historky od kamarádů, kteří očekávali, že v pátek pojedou Regiojetem, a zjistili, že všechna místa ve vlaku jsou vyprodaná, ale na rozdíl od Regiojetu nemají České dráhy povinný rezervační systém a on si může své místo koupit poměrně snadno. Zdá se mu to trochu drahé, ale chápe, že je to proto, že si rezervuje na poslední chvíli. Odhaduje, že jde o dynamickou cenotvorbu, podobně jako u Ryanairu. Druhá třída mu nevadí, a stejně si všimne, že je tu restaurační vůz, a slyšel, že restaurační vozy Českých drah jsou velmi dobré. Rozhodne se, že tam posnídá.

V pátek Jakub přijíždí na pražské hlavní nádraží a je vděčný, že České dráhy stále provozují systém neomezených jízdenek. Po několika minutách slyší hlášení, že vlak EC176 je připraven k odjezdu. Všimne si, že téměř všichni ostatní kolem něj se už také dali do pohybu. Když přijde na nástupiště, vlak ještě nepřijel a on vlastně neví, kam se postavit, a tak si vybere zřejmě prostřední místo. Na nástupišti je rušno.

Přilétá vlak EC176. Jakub s potěšením zjišťuje, že je úplně prázdný (odjíždí z pražského hlavního nádraží, takže přijel z depa), takže předpokládá, že by měl mít možnost získat pěkné místo k sezení, i když na nástupišti není sám. Je mladý a mrštný a nemá velký kufr, takže se mu podaří poměrně rychle nastoupit do nejbližšího vagonu. Jakmile se však ocitne uvnitř, všimne si, že poměrně dost míst je rezervovaných. Některá z nich jsou označena nápisem „Expresní rezervace“. Neví, co to znamená, ale předpokládá, že jsou volná, protože kdyby byla skutečně rezervovaná, byla by na nich uvedena cílová stanice cestujícího. Sedne si na místo u okna a sleduje, jak se vagón zaplňuje. Vlak se chystá k odjezdu. Přijde pár a po pohledu na ceduli s rezervací oznámí, že si rezervovali jeho místo a místo naproti. Jakub vstane a rozhlédne se, zdá se, že všechna místa v tomto vagonu jsou obsazená. Prodírá se kolem lidí, kteří se ještě snaží uložit kufry, do dalšího vagonu, který je rozdělený na oddíly. Nakonec najde místo v kupé s anglicky mluvící rodinou se třemi dětmi.

Vlak jede na sever údolím Vltavy. Jakub se snaží studovat poznámky, které si dělal k rozhovoru. Děti kolem něj jsou trochu hlučné, a tak si vzpomene, že chtěl navštívit restaurační vůz a posnídat, a zdá se, že teď je k tomu vhodná doba. Ale kde to vlastně je? Zahne doleva a vydá se chodbou. Někteří lidé stojí, protože tu nejsou žádná místa k sezení. Brzy si uvědomí, že tento vagon je poslední ve vlaku. Restaurační vůz je v opačném směru. Každý vagon se zdá být přeplněnější než ten předchozí, lidé sedí na chodbách, jak se dá. Konečně se dostane do restauračního vozu. I ten je plný. Samozřejmě že je, ale skoro nikdo nejí. Na stolech Jakub vidí jen hrnky s kávou a několik sklenic piva. Je tu jeden číšník, který vypadá velmi otráveně. Jakub se ho neobtěžuje na nic ptát, protože odpověď je zřejmá. Vidí, že si může něco objednat u baru, ale tam je samozřejmě fronta. Nakonec se mu podaří dostat kávu a tortillový obal. Není to plnohodnotná anglická snídaně, na kterou se těšil, ale teď už je vděčný za cokoli.

Sní tortillu ve stoje u baru a pak se vrátí na své místo. Když však dojde do kupé, zjistí, že tam sedí velký a poněkud ošuntělý chlapík. Jakub si uvědomí, že jelikož si místo nerezervoval, měl ten chlap právo si ho zabrat. Unaveně zvažuje svůj další krok a rozhodne se, že by to mělo být na záchod. Když dojde k nejbližšímu, zjistí, že je obsazený. Čeká tedy. Uplyne minuta, dvě, tři, pět. Z reproduktoru se ozve hlášení o příjezdu do Ústí. V tu chvíli se rozletí dveře a vyskočí z nich nevrlý teenager.

Když Jakub vychází z toalety, všimne si, že s příjezdem do Ústí se uvolnilo několik míst. Najde jedno bez cedulky s rezervací a s úlevou si oddechne. Vlak se řítí dál, překračuje německé hranice a vjíždí do Drážďan. Jakub si všimne, že nástupiště je plné cestujících. Ví, co ho čeká. …

Přichází v podobě velmi přísně vyhlížející ženy, která mluví německy a mává papírovou rezervací. Vstane, najde si na chodbě metr místa a smíří se s tím, že bude stát až do Berlína.

Jakub je samozřejmě smyšlená postava, i když mám na mysli mladé Čechy, se kterými jsem se za dobu své práce „headhunter“ setkal. Jak Jakuba „znám“, vím, že pohovor vyhrál navzdory hrozné cestě a nabídku práce, kterou mu učinili, na místě přijal. Poté, co se dozvěděli o jeho hrozné cestě, nabídli mu, že ho na noc ubytují v pěkném hotelu a druhý den ráno mu zaplatí letenku první třídou zpět. Ten večer ho také pozvali na večeři, kde ho zahrnuli historkami o tom, jak se Deutsche Bahn rozpadá. Vše, co se Jakubovi stalo, vychází ze scén, kterých jsem byl svědkem při cestách z Prahy, zejména na trase do Berlína, která byla loni předmětem mnoha kritických debat. Z této debaty vyplynulo dílčí téma - měly by České dráhy zavést povinnou rezervaci míst? Stalo se z toho velmi ožehavé téma!

Osobně bych neměl problém s povinnou rezervací (v dálkových vlacích), protože jsem se naučil, že se vyplatí si připlatit, abych se vyhnul malému peklu, jako je Jakubova cesta. Ale lidé přišli s docela pádnými protiargumenty. Možnost objevit se na poslední chvíli a uskutečnit dálkovou cestu je pro železnici tím, čemu v obchodě říkáme „konkurenční výhoda“, protože letecká ani autobusová společnost ji nemohou nabídnout. V případě Českých drah navíc čelí konkurenci dvou soukromých železničních dopravců, kteří oba využívají model povinné rezervace/omezené kapacity. Dále je zde faktor ceny. Rezervace mají pevnou cenu, zatímco ceny jízdenek jsou proměnlivé. Pokud jste čtyřčlenná rodina a máte pěkné levné jízdenky do Olomouce, při ceně čtyř rezervací se vám jízdenky budou zdát mnohem méně levné - takže možná přece jen pojedete autem. Čtení těchto argumentů mi připomnělo, že mnoho stejných argumentů bylo použito k tomu, aby British Rail zůstaly na počátku 90. let „provozovatelem veřejné služby“. Ale časy se změnily… nebo ne?

S pomocí portálu seat61.com jsem se podíval na situaci v Evropě a zjistil jsem, jak už to tak bývá, že mezi jednotlivými zeměmi jsou velké a složité rozdíly…

V Německu má společnost Deutsche Bahn monopol na dálkové expresní spoje a rezervace je nepovinná. Ani ve snu by mě však nenapadlo koupit si jízdenku ICE bez rezervace a nezapomeňte, že Německo v létě hostí Euro 2024!

V Rakousku uplatňují ÖBB stejnou politiku jako Deutsche Bahn. Na hlavním koridoru má však konkurenta - Westbahn. Ta má poloautomatický rezervační systém, a pokud si rezervujete místo do 3 hodin před odjezdem, získáte rezervaci zdarma.

Itálie. Vysokorychlostní vlaky a vlaky InterCity společnosti Trenitalia a soukromého dopravce Italo mají automatický rezervační systém. V zásadě se může stát, že se vlak vyprodá, ale podle portálu seat61.com se to stává jen zřídka.

Velkou evropskou výjimkou je Švýcarsko, kde je rezervace míst nejen nepovinná, ale kvůli častému provozu vlaků InterCity je považována téměř za zbytečnou.

Ve Francii jsou naopak všechny jízdenky TGV a většina jízdenek InterCity vybaveny automatickou rezervací míst, i když některé vlaky InterCity tento systém nemají a po nástupu do vlaku si můžete sednout, kam chcete. Na webu seat61.com najdete seznam hlavních tras, kde je to možné. Vlaky Eurostar do Anglie používají stejný systém jako TGV, dynamické ceny, automatická rezervace míst, omezená kapacita.

Ve Španělsku je ve všech dálkových vlacích povinná rezervace míst.

Je to tedy složité a k Evropské železniční unii to má daleko! Obecně platí, že v zemích, kde existuje vysokorychlostní síť, je rezervace povinná. Německo je však z tohoto pravidla velkou výjimkou - alespoň prozatím. Otázka povinných rezervací je jedním z mnoha horkých témat, o nichž Němci debatují, co přesně se na jejich kdysi proslulé a výkonné železnici pokazilo.

Domnívám se, že v tuto chvíli nemůže. Viděl jsem příliš mnoho případů, kdy elektronické značky označující rezervované místo nefungovaly. Zdá se, že je to případ starších vozů. A v současné době se mnoho těchto starších vozů stále používá na linkách EuroCity a InterCity. Při mé nedávné zpáteční cestě z Lince se mé rezervované místo zobrazilo pouze jako „expresní rezervace“, přestože jsem si ho rezervoval před více než čtyřmi týdny. České dráhy nyní zavádějí nové vozy Interjet a Comfortjet, které tyto problémy nemají (stejně jako Pendolina nebo Railjety), ale bude trvat několik let, než budou mít všechny dálkové vlaky nejmodernější vozy. Navíc na mezinárodních koridorech spolupracují s národními dopravci pěti dalších zemí (Polska, Maďarska, Slovenska a Německa a Rakouska) a nemyslím si, že lze zavést povinné rezervace v mezinárodních vlacích, pokud ostatní dopravci takový systém nepoužívají.

Mezitím bylo jasné, že je třeba něco udělat, zejména na hlavním koridoru, kde v létě obrovské množství turistů zvyšuje tlak na vlaky jedoucí z Berlína přes Prahu a Brno do Vídně. Viděl jsem, jak turisté s jízdenkami první třídy museli stát ve vagonech druhé třídy, protože neměli rezervovaná místa. Jedním z viníků této naprosto nepřijatelné situace byla společnost Eurail. Mnoho turistů z Ameriky a Asie si rezervuje své cesty po Evropě prostřednictvím společnosti Eurail. Někteří z nich mi řekli, že si místa nerezervovali, protože to podle Eurailu „není nutné.“ Eurail tím míní, že situace v České republice není taková jako ve Francii nebo Itálii, kde je rezervace povinná. Mnozí zákazníci to však pochopili tak, že je vše volnější a bude pro ně dostatek místa, takže dospěli k závěru, že nemá cenu si rezervaci dělat, už jen proto, že by si za ni museli připlatit.

Na začátku letošního roku České dráhy oznámily, že rezervace míst ve všech dálkových vlacích bude zdarma ......

Zdá se mi, že jde o pragmatický, elegantní a promyšlený krok, který se snaží zmírnit některé z nejhorších problémů, které jsme zaznamenali loni v létě, aniž by vyvolal nepřátelství některých pravidelných cestujících. České dráhy si všimly, jak vášnivá byla debata mezi zastánci a odpůrci povinných rezervací; věděly, že by si koledovaly o potíže, kdyby zavedly povinný systém, když to logistika a informační systém ve vlacích nemusí zvládnout. Uvědomila si také, že pokud je rezervační poplatek pevně stanoven, může tvořit poměrně vysoké procento z celkové ceny jízdenky, protože tolik Čechů (včetně mě!) je schopno získat jízdenky za velmi příznivé ceny - studenti, senioři a všichni, kdo mají slevovou kartu InKarta50. Zrušením poplatku České dráhy odstraňují v myslích mnoha cestujících mentální bariéru, která jim brání udělat krok navíc a rezervovat si místo předem. České dráhy pravděpodobně doufají, že do roku 2026 budou všechny jejich vlaky připraveny na povinnou rezervaci, takže si daly 2-3 roky na to, aby své zákazníky jemně přesvědčily k tomuto zvyku.

Bude to fungovat? No, předpokládám, že to zjistíme během několika měsíců v přeplněných mezinárodních vlacích. Očekávám ale, že to bude mít alespoň nějaký pozitivní efekt; kromě toho, že se sníží chaos ve vlacích, získají České dráhy kvalitnější data, která budou s předstihem upozorňovat na extrémní nápor na kapacitu vlaků, a budou mít větší šanci reagovat.

K této myšlence má určité „výhrady“. Na rozdíl ode mě Jakub vlakem často necestoval a neznal problémy a „hacky“, které se běžní cestující učí. A nechápe, proč by se to měl učit; je to jen jeden ze čtyř způsobů dálkového cestování, které může potřebovat využívat, ne koníček. Cestu do Berlína si rezervoval na svém notebooku, ale po šoku z cesty si stáhl aplikaci Muj vlak a s potěšením zjistil, že má velmi dobré UX. Pro Jakuba by tedy povinná rezervace nebyla problémem; vlastně by si teď, když už o ní ví víc, rád rezervoval přesně své místo, na pravé straně, když vlak do Berlína míří na sever 😉 Zčásti uznává, že jeho rodiče, kteří s aplikacemi a děláním všeho přes telefon stále bojují, by si tak jistí nebyli, a souhlasí s tím, že železnice by měla být pro ně, stejně jako pro mladé lidi, jako je on. Pak ale upozorňuje na jednu důležitou věc. Nová iniciativa Českých drah přeplněnost na tomto koridoru neodstraní, možná ji jen sníží a umožní Českým drahám přidat trochu více kapacity v některých vlacích. Obává se však, že řada turistů a někteří místní cestující stejně nebudou mít místenky. V přeplněném vlaku se nemusí snadno dostat do restauračního vozu, natož najít místo k sezení, nebo dokonce použít toaletu bez dlouhého čekání. Má pocit, že je to docela nespravedlivé vůči všem cestujícím, kteří si jako on rezervaci udělají. Zpáteční cesta v sobotu ráno s rezervovaným místem v klidném voze první třídy, vychutnávání pozdní snídaně a labské scenérie ho možná obrátí na cestování vlakem - pokud by se to podobalo jeho sobotnímu zážitku, a ne pátečnímu.

To je podle mě důležitý bod. Ale také si myslím, že České dráhy mají pravdu, když se snaží své zákazníky jemně přimět k tomu, aby si před přestupem na něco, co má v popisu slovo „povinné“, rezervovali svá místa. Jak jsem si za ta léta všiml, Češi nemají rádi slovo "povinné"😉.