Článek
Spolupracovník Seznam Zpráv Miloš Čermák v úterý zveřejnil zajímavý graf amerického politologa Iana Bremmera. Ten pomocí dat z několika průzkumů nabízí vizualizaci, jak by výsledky amerických voleb dopadly v některých zemích napříč evropským kontinentem.
Kromě výstupů prezentovaných Čermákem poskytuje tento volební graf unikátní sondu do morální vyspělosti jednotlivých evropských zemí. Míra podpory Trumpa je totiž do značné míry odrazem mravní úrovně jejich obyvatel, neboť Trump je v mnoha ohledech jednoznačným morálním antisymbolem. Podrobněji jsem se tomu věnoval v tomto článku, nyní postačují nejdůležitější příklady.
Trump je odsouzeným sexuálním predátorem. Pokusil se zfalšovat výsledky minulých prezidentských voleb a podněcoval násilný převrat, přičemž mnohaletému vězení unikl jen díky zcela absurdní konstrukci Nejvyššího soudu USA o prezidentově absolutní imunitě. Letos v květnu byl v trestním procesu shledán vinným z falšování finančních záznamů za uplácení pornoherečky Stephanie Cliffordové před volbami 2016. A otevřeně hlásá toleranci Putinova režimu navzdory mezinárodním zločinům, které Rusko páchá na Ukrajině. A jistě nikoliv náhodou se Rusko snažilo výsledek minulých prezidentských voleb v USA ovlivnit šířením lživých a účelových informací ve prospěch Trumpa, k čemuž se před svou smrtí stihl přiznat další ruský zločinec Jevgenij Prigožin.
Za antimorální a protiprávní profil, jaký má Donald Trump, by se nemusel stydět leckterý americký vězeň. Je tak křiklavý, že přebíjí všechno ostatní, i kdyby Trump mluvil jako Jan Zlatoústý (což nemluví) a sliboval ráj na zemi Ježíš Kristus (což neslibuje). Velmi výstižně to před dvěma lety vyjádřil v průběhu své vlastní kampaně Petr Pavel. Pode něj je Trump odpudivá bytost, které by měl problém podat ruku. Z pozice hlavy státu by to dnes již pochopitelně říci nemohl, na platnosti jeho výroku se však nic nemění. Zvolení Trumpa prezidentem totiž samozřejmě není odpustkem pro jeho dosavadní činy. Naopak je činí ještě děsivějšími.
Kdo preferuje Trumpa, vyjadřuje tím tedy zároveň přinejmenším toleranci k následujícím ohavnostem:
- sexuální predátorství a zneužívání žen
- násilné převraty proti demokratickému řádu a otevřené manipulace s výsledky voleb
- autoritářské postavení politiků stojících „nad zákonem“
- tolerance k ruskému zločinnému jednání na Ukrajině a pohrdání mezinárodním právem
- působení osob odsouzených za trestné činy v nejvyšších státních funkcích
Jak tedy v testu společenské morálky Evropa dopadla? Z 32 zahrnutých evropských států by Harrisová zvítězila ve 24 zemích a Trump v osmi. Konkrétně (ve vzestupné řadě Trumpovy podpory) jde o Slovinsko, Slovensko, Moldavsko, Bulharsko, Maďarsko, Gruzie, Srbsko a Rusko. V Rusku měl Trump drtivou podporu 78 % hlasujících, což je ještě mnohem víc než v samotných USA.
Všechny „Trumpovy“ evropské státy náleží do bývalého postsovětského bloku a s výjimkou eurasijského Ruska patří geograficky dominantně do jihovýchodní Evropy. A s výjimkou Slovinska jsou všechny tyto země typické vyššími sympatiemi k Rusku, tj. podpora Ruska zde konvenuje se sympatiemi k Trumpovi. Největší podpora Putina a Trumpa je pak pochopitelně v Rusku samotném.
Trump by naopak neměl šanci v severní části evropského východu, tj. v pobaltských zemích, a se 69 % hlasů pro Harrisovou ani v Polsku. A naprosto drtivě by Trump prohrál ve všech zemích západní Evropy a Skandinávii. Ve Švédsku měl Trump podporu 10 % voličů, ve Finsku 8 % a v Dánsku 4 %.
Není ničím překvapivým, že hodnotově nejvyspělejšími společnostmi jsou skandinávské, a nejméně vyspělá je ta ruská. Není překvapením, že evropský Západ je mravně výrazně vyspělejší než Východ. A nepřekvapí ani to, že akceptace bezcharakternosti je nejvyšší v Rusku, a více proruská společnost má zároveň větší příklon k Trumpovi. Čím má totiž někdo blíže k omlouvání ruských zločinů, tím dál má k morálce. A právě pohrdání morálkou je společné Trumpovi i Putinovi a jejich příznivcům. Jinak by totiž nemohli akceptovat Putinovy válečné zločiny či Trumpovy kauzy včetně pokusu o násilný státní převrat. A jakkoliv jsou Trump a Putin každý součástí jiného světa, spojuje je též příslušnost ke krajní pravici, nacionalismu, konzervatismu, autoritářství, podvodům či dezinformacím.
A jak dopadl tento test morálky u české veřejnosti? Záleží na úhlu pohledu. Podpora Trumpa byla u nás v rámci testovaného vzorku nadprůměrná (devátá nejvyšší ze všech 32 zemí). Pořád ale nižší než v USA, neboť u nás by v poměru 54:46 % hlasů zvítězila Harrisová. Jsme na tom nesrovnatelně hůře než Západ či Skandinávie a třeba i Pobaltí a Polsko, nicméně stále o něco lépe než Slovensko nebo Maďarsko. Celkově jsme tak obstáli hůře než evropský průměr, ale lépe než Američané. A mírná většina naší společnosti nadále absolutní popření morálky ztělesněné Trumpem odmítá.
Bez zajímavosti nejsou ani výsledky anket na téma amerických voleb mezi českými politiky. Trumpa podpořilo 10 českých europoslanců, Harrisovou 5, a ostatní se nevyjádřili či neměli jednoznačnou odpověď. Bez výjimky se ve prospěch Harrisové vyslovili pouze europoslanci za STAN, TOP 09 a Pirátů. Poslanci ostatních stran byli buď pro Trumpa, nebo mlčeli.
Nejvíce však zaujme hlas pro Trumpa od europoslanců Stačilo! Kateřiny Konečné a Ondřeje Dostála. Zde totiž nejde „jen“ o toleranci k Trumpovo pohrdání morálkou. Vždyť Konečná je předsedkyní KSČM a Stačilo! se prezentuje jako radikální levicová koalice, a přitom podporuje Trumpa coby republikána a pravičáka do posledního dechu. A to namísto nesrovnatelně levicovější Harrisové. Tento neodstranitelný rozpor jen ukazuje, že levicový je u Stačilo! pouze nátěr, zatímco skutečným obsahem je tupohlavý bezbarvý nacionalistický konzervatismus a proruský narativ. I hnutí STAN coby součást středopravé vlády je ve skutečnosti levicovější (což potvrdili i podporou Harrisové) než údajně krajně levicové Stačilo! či mistr převleků Andrej Babiš, který rovněž hlasitě podporoval Trumpa.
Co z toho všeho pro nás vyplývá? Morální úroveň naší společnosti je evropskou optikou podprůměrná, ale pořád ještě dobro nad zlem těsně vítězí. Asi jako koryto zapáchající stoky, které je plné skoro po okraj, ale ještě se nevylilo. Tento výsledek je dalším z mnoha důvodů, proč je pro nás tak klíčová integrace s mnohem vyspělejšími společnostmi, jako je ta západoevropská a skandinávská. Je pro nás nejen cestou hospodářské prosperity, ale především zárukou růstu společenské úrovně a obranou před vnějšími i vnitřními apologety východního buranství či „tradičního“ českého švejkovství.
Jsme jako lehce podprůměrný žák, kterého lákají do svých řad třídní premianti i třídní grázlové. Jsme schopni splynout s oběma skupinami, a záleží jen na tom, zda v nás převáží to dobré nebo to zlé. Právě o tom budou volby za rok, které vzhledem ke geopolitickému vývoji mohou být klíčovou křižovatkou. Odbočíme-li slovenským směrem, možná odstartujeme proces, ze kterého již nebude návratu. Budeme toho pak až do smrti litovat. A budoucí generace nás budou právem proklínat.
