Článek
Do prezidentských voleb v USA zbývá necelý měsíc. Jakkoliv jsem přesvědčen, že zvítězí Kamala Harrisová, v tradiční demokracii jakou je USA jen těžko uvěřit, že člověk jako Donald Trump je vůbec ve finále, a nadto s podporou téměř poloviny voličů. Důvodů jsou desítky, zcela však postačují čtyři základní.
Prvním jsou případy Trumpovo sexuálního nátlaku vůči ženám. Bývalé novinářce Jean Carrollové musí z rozhodnutí soudu za znásilnění před cca 30 lety vyplatit náhradu škody 5 milionů dolarů, a za následné nařčení ze lži dokonce 83,3 milionů dolarů. Vzhledem k jeho postavení a penězům je navíc téměř jisté, že napadené ženy, které se proti němu rozhodly veřejně vystoupit, jsou jen špičkou ledovce.
Druhým, a pro prezidentskou funkci naprosto klíčovým, je Trumpův pokus o převrat po minulých prezidentských volbách, kdy chtěl zůstat u moci proti vůli voličů. Dle závěrečné zprávy vyšetřovacího výbor Sněmovny reprezentantů USA šířil záměrná falešná tvrzení o údajném volebním podvodu a vyvíjel nátlak na různé ústavní činitele v úmyslu přimět je k odmítnutí uznat oficiální výsledky voleb. Se svým týmem zfalšoval certifikáty o výsledcích voleb, a podílel se na nátlakové kampani vůči ústavním činitelům, aby je užili k ovlivnění výsledků voleb v jeho prospěch. A konečně pak zorganizoval násilný pochod svých příznivců na Kapitol a podněcoval jeho účastníky „ať si svou zemi vezmu zpět.“
Další vývoj pregnantně popisuje článek Tomáše Chlouby. Trump svoji vinu nijak nepopíral, a hájil se pouze prezidentskou imunitou. Soudy jej spolu s jeho dalšími komplici obvinily ze zločinného spiknutí proti Spojeným státům a dalších trestných činů. Před mnohaletým vězením Trumpa zachránil až Nejvyšší soud USA, který posvětil znásilnění americké Ústavy absurdní konstrukcí o absolutní trestněprávní imunitě prezidenta. Proč tak učinil? Protože členové Nejvyššího soudu USA jsou jmenováni americkým prezidentem. A v době tohoto rozhodnutí měli v jeho plénu většinu 6:3 soudci jmenovaní republikánskými prezidenty, přičemž tři z nich jmenoval sám Trump.
I tak zůstává rozum stát nad tím, že jim loajalita k Trumpovi stála za totální profesní znemožnění. Svým rozhodnutím totiž přiznali prezidentovi USA postavení absolutistického panovníka stojícího nad zákony. Takže i kdyby americký prezident třeba před televizními kamerami zastřelil svého protikandidáta, nelze jej stíhat. Těžko si představit něco vzdálenějšího demokratické doktríně a vázanosti státu právem než tento rozsudek. Pro hodnocení činů Donalda Trumpa je však rozhodující, že ani Nejvyšší soud nezpochybnil Trumpovo vinu. Pouze konstatoval, že jej z důvodu údajné absolutní imunity nelze stíhat.
Třetím je Trumpův tolerantní postoj k Rusku, kterému dřív dokonce otevřeně nadbíhal. A i po započetí zločinně ruské invaze na Ukrajinu má dle svých slov s Putinem dobré vztahy a jeho údajný „mírový plán“ počítá se ztrátou části ukrajinských území ve prospěch Ruska. Otevřeně proruský je rovněž jeho kandidát na viceprezidenta J. D. Vance. Oč chladnější vztah má Trump k Evropě a roli USA v rámci NATO, o to vřelejší má právě k Rusku.
A konečně čtvrtým důvodem jsou Trumpovy neuvěřitelně hloupé výroky kupř. v době prvních vln pandemie covidu, které byly mnohdy i nebezpečné. I bystřejší žák základní školy ví, že injekcemi dezinfekce či „světlem dopravovaným do organismu“ covid léčit nelze. Těžko proto pochopit, jak může být jejich autor v zemi, která světu dala instituce jako např. Harvard či Mayo Clinic, polovinou národa prosazován do funkce nejmocnějšího muže USA, a potažmo i celého světa.
Takže si to shrňme:
1) Trump je v USA, které mají striktní důraze na genderovou rovnost a nekompromisně potírají sebemenší projevy sexismu, soudem uznaným za sexuálního predátora.
2) V zemi, která sama sebe považuje za kolébku demokracie a ústavnosti, se pokusil zfalšovat výsledky prezidentských voleb a provést násilný převrat, přičemž sám se považuje za vládce stojícího nad zákonem.
3) V zemi, která je dlouhodobým geopolitickým protipólem Ruska (a dříve SSSR) a klíčovým členem NATO, otevřeně hlásá vstřícnost k Putinovi a jeho režimu navzdory mezinárodním zločinům, které Rusko páchá na Ukrajině.
4) A konečně Trump coby „antiintelektualista“ prokazuje ostudnou míru hlouposti a neznalostí v zemi, která si zakládá na svojí roli ve vědě, výzkumu, inovacích a na jejímž území jsou prestižní vzdělávací instituce.
A to zcela pomíjíme všechny jeho „drobnější“ excesy či naprosto nesnesitelnou povahu s bezmezným egoismem a sebestředností.
Přes to všechno Trumpa podporuje skoro polovina amerických voličů. A po zkušenostech z minulých voleb dokonce navzdory riziku, že pokud opravdu bude zvolen znovu, už jej po dalších volbách nikdo nepřinutí úřad opustit. „Mohl bych stát uprostřed Páté avenue a střílet po lidech a přesto bych neztratil voliče,“ řekl Trump ve své prezidentské kampani v roce 2016. A bohužel tomu lze i věřit.
Jaké hledat zdůvodnění? Žádné racionální přirozeně není. Neexistuje totiž žádný rozumný důvod ani pro republikánské voliče, aby je zastupovala osoba, jakou je Trump. Co k tomu tedy jeho voliče vede? Snad pudová touha „být jako on“, aniž by si uvědomovali, že Trumpovou volbou nezískají ani promile jeho postavení, moci, práv či majetku. Anebo možná instinkt řadit se za silnými lídry bez ohledu na to co jsou zač s podvědomou úvahu, že budu-li v tlupě nejdravějšího lva, nesežere mě.
Nechme však nyní stranou USA a uvažujme o Trumpových ozvěnách v naší zemi. Pokud s ním sympatizují lidé z neliberální scény, překvapivé to není. Pokud však totéž vyjádří funkcionář koalice SPOLU, konkrétně předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda, je to nejen zarážející, ale zbytečně to koaličním voličům vnáší do duše zmatek a zároveň neveselé vzpomínky na „předfialovskou“ ODS.
Velmi výmluvné jsou pak paralely mezi Trumpem a Babišem, neboť Babiš je do značné míry jakousi českou zmenšeninou Trumpa. Budiž mu alespoň ke cti, že na rozdíl od něj za sebou nemá případy sexuálního obtěžování, nepokoušel se udržet u moci podvodem ani násilím, nechce střílet po lidech aby si otestoval loajalitu voličů a nepovažuje se (zatím) za absolutistického panovníka.
V konvergenci s ruskými zájmy příklonu k Rusku hrají Trump i Babiš stejné noty, ovšem i zde je Trump větší extrémista. Podobné je to v otázkách populismu a šíření konspiračních teorií či dezinformací, přičemž Trump komicky bojuje dokonce i proti fact-checkingu svých tvrzení. A v oblasti antiintelektualismu sice Babiš neví že Slunce je planeta a kde se u krávy tvoří mléko, ale při covidu se vcelku držel doporučení oficiálních odborných autorit.
Babiš však v prezidentských volbách dle svých slov pochopitelně Trumpa podporuje, a to navzdory všemu, čeho se Trump dopustil. Jinými slovy se tak Babiš s jeho politikou identifikuje, a je otázkou, nakolik se jí zkusí inspirovat. Alena Schillerová se před časem nechala slyšet, že korespondenční hlasování může výsledky voleb příští rok znevěrohodnit. Od toho je pak již jen krůček, aby Babiš použil Trumpův útok na americkou demokracii jako mustr v situaci, kdy se mu výsledky voleb prostě nebudou zamlouvat. A rovněž kauza Čapí hnízdo a především velmi temné okolnosti „cesty“ jeho syna na Krym ukazují, že ve shodě s Trumpem pro Babiše nemusí být kriminální linie při dosahování svých zájmů červenou čarou.
Podobně jako v USA v případě Trumpa hrozí i u nás návrat Babiše navzdory špatným zkušenostem s výkonem jeho prvního mandátu. A to navzdory jeho otevřené radikalizaci v mezidobí i ještě temnějším silám, kterým otevírá dveře. Pro Babiše i Trumpa je společné rovněž to, že jejich případné vítězství bude výhrou pouze pro ně, nikoliv pro jejich voliče či dokonce zemi samotnou.
Mechanismus demokracie nutně předpokládá racionalitu voličů. To znamená, že jsou schopni zvolit si takové zástupce, kteří budou mandát vykonávat v zájmu jejich a nikoliv svém, a pokud možno též v zájmu celé země. Trump i Babiš jsou přesným opakem těchto charakteristik. Demokracie vznikla právě proto, aby podobní autokraté již lidem vládnout nemohli. Pokud k tomu dojde z vůle většiny samotných voličů, bude to selháním jich samotných.
A co je největším paradoxem? Většina lidí v USA i u nás odsuzuje sexuální zneužívání, zneuctění demokracie v podobě falšování voleb či dokonce násilného státního převratu, diktátorství, podvody, lhaní, hypertrofovaný egoismus a patologický narcisismus, aroganci, bezohlednost, neschopnost uznat vlastní chybu, či elementární hloupost a neznalost. Proč tedy chceme znovu řízením státu pověřit nositele těchto vlastností? Vždyť tím volíme něco, co vlastně vůbec nechceme. A to je tak nerozumné, že nic méně rozumného už se svým hlasem udělat nemůžeme.
