Článek
Negativní postoje k intelektuálům a k inteligenci vůbec se zahrnuje pod pojem antiintelektualismus. Jedná se o postoj odmítavý nebo nepřátelský k intelektuálům nebo k intelektuálnímu názoru či přístupu, o smýšlení nebo jednání, která odmítají přehnaně intelektuální, rozumový přístup k řešení problémů.
Je typický pro obyvatele žijící mimo centra akademického a vědeckého života, pro lidi s chybějícím nebo povrchním vzděláním a pro silně nábožensky založené skupiny či dokonce sekty. V našem ateistickém prostředí je víra v boha u mnoha odpůrců vědy a rozumných řešení nahrazována socialistickou nostalgií a slepou vírou v některé politiky a další osoby, i když je jejich chování absurdní a někdy za hranou zákona.
Válka proti vědě v Americe?
Není to tak dávno, kdy se Češi většinově smáli článkům, v nichž se psalo například o popírání evoluční teorie na některých amerických školách, a bojích některých náboženských představitelů proti vědeckým objevům, které jim tak úplně neladily s náboženskými texty.
Antiintelektualismus dovedl v USA téměř k dokonalosti Donald Trump. Bezbřehý populista zásadně přispěl k popularizaci a rozšíření řady konspiračních teorií, dezinformací a falešných zpráv. Destruktivní vliv takového přístupu nejen na americkou politiku, ale i kulturu popisuje Richard Hofstadter ve svých knihách „Antiintelektualismus v americkém životě“ a „Paranoidní styl v americké politice“.
Naprosto obřích rozměrů antiintelektualismus dosáhl během covidové pandemie. Mnoho zejména pravicových médií v čele s FOX News a nekonečným proudem postů na sociálních sítích zpochybňovalo názory vědců a dalších expertů. Nikomu nevadily články a reportáže od novinářů, kteří v dané problematice neměli žádné vzdělání a publikovali cokoli, co jim přineslo pozornost. Jejich publikum nepotřebovalo důkazy a pravdu. A objevilo se něco velmi nebezpečného, co by se dalo označit jako „právo na názor“. Směšná varianta korektnosti ve stylu „pět minut pro a pět minut proti“ zpopularizovala i naprosto absurdní postavičky, jejichž jediným cílem byly lajky, komentáře nebo snaha obohatit se na úkor naivních důvěřivců.
Edrica Huang a jeho kolegové v článku Porozumění antiintelektualismu v USA uvedli: „Velmi reálné důsledky antiintelektualismu používaného jako nástroj politické pózy jsou zvlášť patrné v reakci Trumpovy administrativy na pandemii koronaviru.“ Vedlo to dokonce k pronásledování předních vědců a masovému ignorování doporučení zdravotníků.
Už se nesmějeme
Nevyhnulo se to ani nám. Víra ve veterinární léky na odčervení a konzumace Sava dosáhla poměrně velkých rozměrů i u nás. Značná internetová negramotnost typická pro velkou část české populace, neschopnost argumentovat a ověřovat si fakta, vynesla do popředí postavičky, které před covidem oslovovaly jen pár největších naivů. Malíř pokojů v exekucích prý věděl víc než vědci? Bývalá redaktorka bulvární televize ječící absurdity na univerzitní profesory, aby mohla vybírat peníze na svou „novinářskou činnost“, a další ztroskotanci schopní prodat i písek na Saharu? Proč jim někdo vůbec věří?
I u nás máme v politice svého miliardáře-populistu, schopného změnit názor každou čtvrthodinu. Jeho názorové veletoče, neustálé výměny politiků a expertů, snaze skutečných odborníků o rozumná covidová doporučení na důvěryhodnosti moc nepřidaly. Něco se zavedlo, pak se to zase zrušilo, tiskovka střídala tiskovku a konspirátoři měli volné pole působnosti. Každý absolvent základky přesně věděl, jak nám vakcíny uškodí, jak žádná nemoc není a lidé umírají na něco úplně jiného. Snaha s nimi komunikovat na základě faktů byla zcela marná.
Trump jako vítěz, válka, co není válka, a spolčení hlupců
Jenže covid byl i v České republice jen drobnou předehrou. Pak Trump prohrál volby a jeho ego to nezvládlo. Dodnes lže o volebním podvodu a hodně lidí mu to věří i u nás. Následovala napadení Ukrajiny Ruskem a dezinformace se rozjely ve velkém. Stále častěji se objevovali hysterici tvrdící, že Česká republika neexistuje, ale peníze od dle nich neexistujícího státu jim nesmrděly. Vláda mohla za všechno, dokonce i za osobní prohry, exekuce a trestné činy dezinfo scény.
Nejsmutnější pohled ale je na intelektuály, kteří se vyjadřují k věcem, o kterých nemají ponětí, ale jejich vzdělání, kariéra a veřejná známost jim dávaly punc věrohodnosti. Na svém dezinformačním písečku se rychle zabydleli a začali komentovat úplně všechno. Chytří se jim smáli, ale našlo se dost jiných, kteří obdivovali, jak to těm oficiálním vědcům, politikům a dalším nandali.
Země je placatá a povodně nejsou!
Některé politické subjekty si na permanentní kritice všeho a šíření minimálně polopravd, když ne rovnou lží, založily svůj politický úspěch. Překvapí někoho politik, kteří věří, že Země je placatá? Ne. A co říct o politikovi, kteří tvrdí, že povodně nejsou ještě ve chvíli, kdy je řada měst už pod vodou? Dostal lajky, tak proč si nezalhat. Sebevětší nesmysl si najde svou cílovou skupinu, konspirátoři rozšíří cokoli, i kdyby se celá Akademie věd stavěla na hlavu. Fakt jsme tak strašně hloupí? Pořád doufám, že hloupost snad jen víc křičí. Snad už to vláda přestane podceňovat.
Zdroje:
1) Antiintelektualismus
2) Sociologická encyklopedie, heslo intelektuál
3) Anti-intellectual
4) Anti-Intellectualism and The War Against Science in America
5) Understanding Anti-Intellectualism in the U.S.
