Článek
Maďarský premiér Viktor Orbán překročil ve své obvyklé protievropské rétorice svoje i jinak velmi rozvolněné hranice, když ve městě Veszprém hovořil současně o evropské integraci a historických dobyvatelských říších včetně Hitlerova nacistického Německa.
Podobné výroky svědčí pro zatemnění mozku, anebo duševní poruchu. Díky nim si patrně Orbán už ani neuvědomuje, že EU nefunguje na základě vojenské agrese, donucení či jiného použití síly, ale na principu dobrovolné politicko-ekonomické integrace jednotlivých členských států. Unie tak z povahy věci ani nemůže mít nic společného s jakoukoliv formou diktatury, neboť je formována zdola v souladu se zásadou subsidiarity a liberální demokracie, a každý členský stát má právo ji opustit.
Orbánova posedlost absurdní kritikou EU má typově až zarážející podobu s výroky Putina. Ten chce „denacifikovat“ Ukrajinu vojenskou operací opírající se o nacistické metody. Orbán zase napadá údajný nedostatek svobody v EU za situace, kdy jeho režim si svobodu představuje jako autoritářský nacionalistický režim nasáklý pachem ruského medvěda, spojený se systematickým potlačováním opozice a ohýbáním ústavnosti podle potřeby vládních záměrů včetně politické kontroly justice i médií. A pokud Maďaři naslouchají Orbánovým nesmyslům stejně jako Rusové Putinovi, nevypovídá to ani o nich bohužel nic lichotivého.
Korunu svým úvahám Orbán nasadil tvrzením, že Maďarsko a EU by spolu dosáhly velké věci a současná podoba EU nenaplňuje své poslání míru a prosperity. V překladu tedy EU dosáhne největších úspěchů tehdy, když se bude inspirovat maďarskou politikou. Jaksi zapomněl dodat, že na území EU se neválčí a viníkem války na Ukrajině je Rusko, nikoliv Unie či kdokoliv jiný. A že Maďarsko je čistým příjemcem peněz z evropských fondů, které jsou pro Orbána doslova existenční nutností, a ta „protimaďarská a neprosperující“ Unie jeho režim mohutně dotuje. Aktuálně kupř. uvolněním 13,2 miliardy eur v reakci na maďarskou reformu justice.
Opravdu nelze očekávat, že se EU přizpůsobí Orbánovi. Je to asi jako chtít po současném Mercedesu, aby začal produkovat koněspřežky. Orbánovi lze proto jako nejlepší řešení jeho soustavných nářků doporučit, aby tu strašlivě liberální, internacionální, nepragmatickou, protiruskou, zkaženou a neprosperující Evropsku unii konečně opustil. Na rozdíl od Hitlerovy říše z ní totiž vystoupit může. A bude mít příležitost celému světu dokázat, jak bude jeho země skvěle prosperovat bez evropských peněz a integračních výhod. My bychom se zatím znovu měli zamyslet, proč jsme stále ještě členy Visegrádské skupiny a proč je u nás nejsilnějším opozičním hnutím strana, která se k Orbánovi otevřeně hlásí.
