Článek
Zneužití tragédie z minulého čtvrtka poslancem Alešem Juchelkou (ANO) k politickému zviditelnění je samozřejmě neetické. U hnutí ANO nic překvapivého, vzpomeňme na Alenu Schillerovou a případ malého Martínka. Oproti těžké váze radikální antiliberální scény ztělesňované senátorkou Zwyrtek Hamplovou však tyto přešlapy působí jako salónní šťouchnutí. Její vyjádření totiž připomíná hodnotový systém hodně vzdáleného východu.
Senátoru Zwyrtek-Hamplovou představovat netřeba. V našem parlamentním prostoru těžko nalézt výstižnější symbol antihodnot vůči liberálnímu západnímu světu. Svými názory překonává i Institut Václava Klause, což je opravdu umění. Je zcela zaslepená nenávistí k západní civilizaci, liberální demokracii, Evropské Unii, společenskému pokroku a především veřejné morálce.
Dogmaticky propaguje chcimírovství s vražedným Ruskem (rozuměj kapitulaci napadené Ukrajiny) a dále především relativizaci informací (názor laika a astrofyzika na černou díru má stejnou váhu), pravdy a nepravdy (nepravdy jsou „alternativním pohledem“) i objektivní morálky (tvrzení ruských agresorů a ukrajinských obětí má stejnou váhu).
Libuje si v hypertrofovaném samoúčelném nacionalismu aniž by vysvětlila, v čem je slušný Čech lepší než slušný cizinec, a v čem je naopak neslušný cizinec horší než neslušný Čech.
A neštítí se ani hrubého zneužití práva, kupř. když ve spojení s obskurní iniciativou Zlatý špendlík Daniela Landy usilovala za rozvinutého covidu o paralýzu hygienických stanic šikanózními dotazy. A v době vážné krize spojené v těžkými variantami covidu a přeplněnými nemocnicemi by raději riskovala zdraví a životy nakažených než nařizovat povinné roušky či dokonce vakcinace.
Ve svém „předvánočním zamyšlení“, kde si všímá vražedné tragédie na FF UK, však Hamplová překonala i své dosavadní rekordy, neboť si klade šokující otázku, zda „je možné se v takové zemi a atmosféře, plné povrchních frází a tragikomických projevů průměrných až podprůměrných politiků, divit tomu, že lidem docházejí síly, přepadá je beznaděj, marnost, nevidí žádnou naději a mohou je napadat šílené až hrůzné činy včetně sebevražd a ubližování jiným?
V jejím textu byste politování obětí bestiálního vraha či soustrast s pozůstalými očekávali marně. Namísto toho Hamplová zcela skandálně hledá pochopení pro „šílené až hrůzné činy včetně sebevražd a ubližování jiným“. Jinými slovy, podle Hamplové se vlastně vrahovi nemůžeme divit, neboť příčinou jeho zrůdného chování je „společenská nálada“, za kterou nese odpovědnost naše politická reprezentace. V zapálené nenávisti vůči vládě tak Hamplová ztrácí jakékoliv zábrany i soucit (jestli nějaký kdy vůbec měla), neboť spíše nalezne pochopení pro „hrůzné činy“ než pro demokraticky zvolenou vládu.
K tomu nutno zároveň dodat, že ona „blbá nálada“ je v naší zemi převážně umělým konstruktem dlouhodobě rozdmýchávaným především proruskou scénou. Snahy nám ji neustále vnucovat jsou umělými pokusy štvát proti vládě podle algoritmu, kdy nejprve podsuneme společnosti přesvědčení o celkově špatné životní úrovni a vizi jejího dalšího zhoršování. Poté označíme za viníka tohoto stavu vládu, a takto vyvolaný veřejný hněv zaměříme proti ní a vynucujeme si její odchod.
Hamplová již v titulku svého článku dramaticky sděluje, že „potřebujeme naději“. Tu potřebuje někdo, kdo je na tom špatně. Jenomže naše země na tom špatně není, a to v měřítku unijním, evropském, natož celosvětovém. Neustálé skloňování beznaděje a marnosti v zemi ležící na nejvyspělejším světovém kontinentu, která je pevně integrována v EU coby organizaci sdružující drtivou většinu nejvyspělejších evropských států, v celosvětovém žebříčku kvality života za rok 2022 je na 23. místě a v celosvětovém žebříčku indexu štěstí za rok 2022 na 18. místě není nic než účelovou manipulací spoléhající na to, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou.
Nicméně i kdyby beznaděj či marnost u nás někdy zavládla doopravdy, za žádných okolností není ospravedlnitelným důvodem k ubližování druhým, jak se nám Hamplová snaží namluvit. Vybíjení vlastní frustrace na ostatních je vždy projevem ohavného slabošství, které nesmí mít ve společnosti sebemenší prostor. Tedy v humanitně vyspělé společnosti založené na nedotknutelnosti člověka. Naopak v Rusku, kde je násilí integrální součástí všedního dne a lidský život neznamená nic, by se takový postoj bezpochyby dobře uplatnil. Jako např. na ruské vojně.
Snad nejhorší na vyjádření Hamplové je skutečnost, že v něm lze spatřit dokonce (snad nezamýšlený) skrytý návod, jak případnou agresi „odůvodnit“ – stačí se zaštítit onou „marností a beznadějí“ (kupř. z toho, že koaliční vláda odmítá z naší země budovat ruskou gubernii), a pak se agresorovi přece nelze divit, že to nemůže vydržet. Zbývá pak jen krůček začít takové jednání dokonce omlouvat či vyzývat k jeho beztrestnosti. Uvědomuje si vůbec paní senátorka souvislosti svých vyjádření?
V článku nechybí pochopitelně ani snaha Hamplové zneužít masovou vraždu k burcování občanského odporu proti vládě. Hamplová uvádí, že „pod tíhou tragické pražské střelby konečně přestat většinově mlčet, vzepřít se společně a jednotně všemu, co staví naši zemi do historicky nejhorší pozice mezi všemi ostatními, a co v nás vyvolává čím dál větší pocit marnosti, až životní beznaděje.
Takovéto zneužití této tragédie a charakterového mrzáctví vraha k útokům na současný demokratický řád je ve veřejném prostoru samo o sobě děsivé. Když to však napíše člen zákonodárného sboru, je to navíc něco naprosto bezprecedentního a (slušnými) slovy neuchopitelného.
Zarážející je pak rovněž skutečnost, že se Hamplová ráda stylizuje do role jakési disidentky pravdy v současném režimu či dokonce ochránkyně lidských práv. Je to typický příklad slov bez sebemenší korelace s jejich obsahem. Jak může lidská práva chránit někdo, kdo v době nejrozvinutější pandemie vyzýval k pošlapávání práva na život a zdraví části veřejnosti ve jménu svévole jiných? A jak může bojovat proti totalitě ten, kdo chce demokratický liberální řád nahradit antiliberálním režimem a mravním nihilismem?
Kéž by Hamplová alespoň otevřeně řekla: altruistická být neumím a nechci, líbí se mně zákony džungle, nelibuji si v humanitě či nárokové spravedlnosti a proto mně Putin nevadí, morálka mě otravuje a svazuje, EU je pro mě příliš liberální, ohleduplná, humanitní, solidární, progresivní, slušná či hodnotově orientovaná. A proto budu bojovat za lidskou společnost imitující „svobodný svět zvířat“, a když je holt někdo zajíc a potká lišku, má prostě smůlu. A hlavní boss je největší medvěd, a když si ho budeme všichni předcházet, občas některého z nás nesežere. Kdo chce totéž, ať jde se mnou. Tečka. Hotovo. Aspoň by to od ní bylo upřímné, namísto groteskní stylizace do role pronásledované dobrodějky.
Jakkoliv jsem jednoznačným stoupencem liberální demokracie, rozhodně nepatřím k slepým propagátorům jejích kontroverzních cest, jako kupř. mainstreamové podoby Green Dealu či neregulované migrace, čemuž jsem věnoval kupř. tento článek. Raději bych však jedl snad i ty pražené cvrčky, pořídil si technicky prozatím velmi nedokonalý elektromobil a jezdil po městě třicítkou než žít v zemi podle senátorky Hamplové. Jedno Rusko na světě totiž bezpochyby stačí.
Na mě osobně beznaděj a marnost lehce padá taky. A to ze smutného zjištění, že zákonodárce v naší zemi může mít mravní úroveň senátorky Hamplové. Určitě však kvůli tomu nebudu ubližovat sobě ani jiným. A na rozdíl od situace, kdy Hamplová vyzývala k vyvedení demokraticky zvoleného premiéra ze Strakovky nebudu ani nikoho vyzývat, aby ji vyvedl ze Senátu, jakkoliv by se tím většině společnosti i jejích kolegů patrně velmi ulevilo. Na rozdíl od ní totiž ctím výsledky demokratický voleb, i když jsou pro mě v některých případech ztělesněním antivolby a nedokonalostí demokracie. Ta nakonec pustila k moci úplně standardní demokratickou cestou i samotného Hitlera.
Snad bude působení senátorky Hamplové doživotním ponaučením nejen pro voliče volebního obvodu Kroměříž, ale i pro kandidáty koaličních stran, kteří zde zcela nesmyslně kandidovali proti sobě. Nám ostatním nezbývá, než to těch zbylých 5 let jejího mandátu prostě nějak vydržet.
