Článek
Ve veřejném prostoru ostře rezonuje bezprecedentně nehorázné vyjádření bývalého ruského prezidenta a nynějšího místopředsedy Bezpečnostní rady Ruska Dmitrije Medveděva, který označil senátorku Miroslavu Němcovou (ODS) za „zlé zvíře“ a „zdegenerované stvoření“ a vyjádřil přání, aby „zahynula v krvavých vírech nového pražského jara“. Učinil tak v reakci na údajný tweet Němcové vyzývající k nové blokádě Leningradu. Němcová to jednoznačně označila za podvrh.
Nejprve velmi krátce ke skutkovému a „právnímu“ základu celého případu. Rusko se už ani nesnaží skrývat svoji tvář. Kromě zločinného vraždění na Ukrajině, likvidace politických oponentů, energetického vydírání a nukleárního vyhrožování západnímu světu prezentuje, jak vypadá jeho pojetí spravedlnosti. Medveděv má totiž o vině Němcové jasno předem. Odsuzuje ji bez důkazů, bez soudu, a pokud možno rovnou k smrti.
Stranou nyní nechme, že u provozovatele sítě X lze snadno ověřit, že inkriminovaný příspěvek se na Němcové účtu neobjevil. I bez toho lze považovat za vyloučené, aby něco takového psala. Chybí smysluplný motiv a ani jí taková rétorika není vlastní. To potvrzuje i historie předmětného tweetu, kterou přehledně mapuje server iDNES. Podle něj se dezinformace o Němcové jako první objevila na jednom slovenském proruském a dezinformačním kanálu, odkud ji převzali ruské propagandistické weby. Odborníci navíc připomínají, že vytvořit důvěryhodně vyhlížející snímek falešného tweetu v dnešní době zvládnou i laici.
S pravděpodobností hraničící s jistotou je tak celá událost toliko podlým útokem proruské scény proti Němcové. Žádné překvapení. Vyrábět fake důkazy proti odpůrcům, aby je pak mohli za smyšlené protiprávní jednání třeba trestně stíhat, není pro totalitní režimy a jejich sluhy ničím výjimečným. A zná je dobře i historie. Vzpomeňme na Hitlerem zinscenované přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích, aby „ospravedlnil“ svůj předem připravený vojenský útok na Polsko.
Nejdůležitější je však odezva takových akcí na domácí politické scéně. Ta je totiž jejich cílovým publikem.
Koaliční politici Medveděvův ohavný výrok pochopitelně důrazně odsoudili. Za všechny zmíním reakci místopředseda Sněmovny Jana Bartoška (KDU-ČSL). „Rusko je říše zla. Destrukci demokratického světa myslí vážně. Už se konečně probuďme! Stojím za Miroslavou Němcovou a za každým, na koho tyhle zbabělé podrazy budou zkoušet!“ vyjádřil Bartošek výstižné poselstvím české veřejnosti.
Mohli bychom očekávat, že Medveděvův nehorázný útok podobně odsoudí i neliberální opozice. Na něčem tak elementárním přece musí panovat průřezová nadstranická i nadsystémová shoda.
Nikoliv však s naší neliberální opozicí. Ta se totiž (s výjimkou Babiše, k němuž se dostanu níže) ponořila do zarytého mlčení mrazivého jak ruská polární noc. SPD, Stačilo, Motoristé, a další, co? Nic! Neuvěřitelné, bezprecedentní a neomluvitelné. Vždyť přece rezolutně odmítnout, že někdo někomu přeje smrt, navíc v kontextu naznačené myšlenky státního převratu (srov. Medvěděvovo „krvavé víry nového pražského jara"), přece – prokristapána - není otázkou toho, kdo má nebo nemá rád Miroslavu Němcovou, ale přístupu ke kriminálnímu a protidemokratickému jednání nejhrubšího zrna.
Co tedy říká mlčení našich antiliberálů? Že jim takové rétorika připadá normální a nepohoršuje je? Že by jim to nevadilo? Anebo dokonce, že by snad Němcové přáli totéž?
A kde jsou všichni tuzemští antiliberální kritici našeho údajného „vměšování“ do záležitostí cizích zemí, kteří tuto lacinou frázi používají obvykle jako záminku k obraně Ficovy ruské jízdy? Copak přání smrti naší senátorce a státního převratu v naší zemi vměšováním není?
Rčení, že mlčení znamená souhlas, samozřejmě platit může i nemusí. Obvyklou lidskou reakcí však je, že pokud nás něco pobouří a můžeme to dát explicitně najevo, tak to učiníme. Asi jako koaliční politici. Jaký mají ti opoziční důvod, že se nepřidali? Záměrem „vyjádřit nesouhlas a rozhořčení mlčky“ to patrně nebude. Zvlášť, když jindy jim jazyk jede na plné obrátky.
Mlčení navíc nutno vnímat jako největší formu souhlasu, kterou lze v naší zemi k Medveděvovu zrůdnému komentáři legálně připojit. Explicitní schvalování něčeho takového by totiž bylo trestným činem. Pokud by však strany současné neliberální opozice byly u vlády, můžeme jen odhadovat, zda by u mlčení zůstaly.
Samostatnou kapitolou byl Andrej Babiš. Nejprve v pořadu Xavera Veselého předvedl reakci, za kterou by měl v politice okamžitě skončit a kterou nelze ospravedlnit ničím jiným, než že o obsahu Medveděvova výroku během pořadu nevěděl. A přesně to také následně řekl, a výrok dodatečně jednou větou odsoudil.
Nakolik je to věrohodné, nechť si posoudí každý sám. Nezaznamenal jsem, že by se někdo jiný z hnutí ANO k jeho slovům alespoň přidal. A Babiš mlčel také, dokud nebyl konfrontován se svým vystoupením u Xavera, které evokovalo něco ještě mnohem horšího než „pouhé“ mlčení. V součtu tak reakce hnutí ANO z ostudného postoje neliberální opozice pozitivně nevybočila. A to je ještě hodnocení podle zásady in dubio mitius.
Skutečnost, že civilizační rozdíl mezi vládou a neliberální opozicí připomíná rozdíl mezi Římskou říší a barbarskými nájezdníky, ještě lépe vynikne v kontextu reakce na loňský atentát na Roberta Fica. Naše vládnoucí koalice jej tehdy jednoznačně odsoudila. A já osobně, přestože Fica považuji za zhmotnění snad všeho zla dusícího slovenskou demokracii, jsem odsouzení atentátu věnoval celý článek. Proč? Protože násilná agrese je v demokracii prostě nepřijatelná, a můžeme spolu sebevíc nesouhlasit a třeba se i nenávidět, ale nikdy po sobě nesmíme střílet.
Snaha o ospravedlnění neliberální opozice tvrzením, že v případě Fica šlo o útok činem a u Němcové „jen“ slovy, neobstojí. Útok proti životu je totiž v demokracii naprosto nepřijatelný v jakékoliv formě. A slova vyjadřují myšlenky, které jsou pohnutkou činů. Kromě toho, u slov možná zůstává jen proto, že se Němcová naštěstí nenachází na ruské půdě. Anebo jsme si snad jisti, že kdyby byla v Rusku, nebyla by další v řadě těch, kdo náhodou vypadli z okna?
A co Institut Václava Klause? Myslí si snad někdo, že se Klaus Němcové zastane, když je to jeho bývalá dlouholetá kolegyně ve vrcholných funkcích ODS? Jistě od něj nelze čekat, že tak učiní s vehemencí jakou se zastával Roberta Fica ve volební kampani 2023 kvůli údajným „brutálním útokům“, kterým myslel kupř. návštěvu Igora Matoviče na jeho tiskové konferenci. Ale třeba alespoň něco ve stylu „naši milí ruští přátelé, prosíme takhle zatím ne“?
Kdepak. Namísto toho Klausův bývalý kancléř Jiří Weigl vybízí ve své „pondělní glose“, abychom začali dělat „realistickou politiku vůči velmocím“, neboť Trump nás v případě problémů chránit nepřijde. Jinými slovy, chce „taktně naznačit“, že lepší bude začít opět po dobrém vondráčkovsky poklonkovat Rusku a zemanovsky s krtečkem Číně, než nás strýček Vladimir bude nucen také umravnit nějakou „denacifikací“. Alespoň víme, jak vypadá ona vzývaná „národní suverenita“ v podání Klausových antiliberálů. A také Klausův vzkaz Němcové, po tolika letech v jedné straně.
K ospravedlnění hrobového antiliberálního ticha neobstojí přirozeně ani tvrzení, že Medveděv nevyjadřuje oficiální stanovisko Ruské federace. Medveděv není žádný anonym na sociálních sítích. Je to místopředseda Bezpečnostní rady Ruska a bývalý prezident, který celý svět již dlouho oblažuje spřádáním plánů, koho, kdy a jak Rusko vybombarduje. Pokud by jeho slova nebyla Putinovu režimu po chuti, dávno by jeho komunikační kanál utichl. A že to ruský režim umí i vůči vlastním knechtům, o tom by mohl vyprávět třeba Prigožin. Vlastně už nemohl.
Miroslava Němcová reagovala na Medvědova mj. též odkazem na památný výrok postavy ztvárněné Jiřím Kodetem ve filmu Pelíšky. Já bych stejné doporučení adresoval i všem zdejším apoštolům rusokracie, skrývajících se mnohdy za hesla o fialové bídě a cenzuře, kritice „eurohujerství“ a „humanrightismu“, či prosazování politiky všech azimutů (v níž všechny cesty vedou na východ), a panslavismu (pod praporem Veliké Rusi).
Vím, že vášnivě toužíte učinit z Česka kolonii obnovené ruské tyranie. Ale nevyjde vám to. Prohrajete. A poznáte to už v letošních volbách.
