Článek
Novinky.cz zveřejnily výsledky průzkumu společnosti NMS Market Research. Z něj mj. vyplývá, že levicový potenciál v naší zemi je 68 % voličů, a to s převahou preference levice autoritativní nad liberální (48 % vs. 20 %). V zemi, kde autentická politická levice v podstatě vymizela z politické mapy, to může být velkým překvapením.
Ještě větším překvapením však je, že hegemonem levicových voličů je hnutí ANO. To je totiž nepochybně autoritářské, v žádném případě však není levicové. V dnešním článku si rozebereme proč.
„Pamatuji si na Babišovu otázku, jestli má být ANO levicovým, nebo pravicovým subjektem. Závěr byl ten, že je to jedno,“ řekl Pavel Telička. Babišova ideologie je jednoduchá - získat moc. Za jakou cenu, s jakou politikou, jakými voliči či koaličními partnery je lhostejné. Jeho jedinou konzistentní ideologií je, že žádnou nemá, což potvrzují jeho politické metamorfózy všech barev.
Bývaly doby, kdy to Babiš skutečně zkoušel i v levicovém převleku. Věrohodností to však připomínalo převlek Aleny Schillerové. Babiš totiž žádnou levicovou politiku ve skutečnosti nikdy dělat nechtěl. Důkazů je víc než dost.
Levicová politika stojí na budování sociálního státu, vyrovnávání společenských rozdílů a pomoci znevýhodněným či ohroženým skupinám. Jejím základním ekonomickým nástrojem jsou vyšší přímé daně spolu s progresivním zdaněním příjmů, které je běžné na západ od nás. Nic takového však Babiš nikdy neprosazoval. I v době, kdy si na levicového politika ještě hrál, byl bezvýhradným zastáncem rovné daně a nízké daňové zátěže. A byl to právě Babiš, který spolu s SPD a ODS v minulém volebním období prosadil zrušení superhrubé mzdy, a tím výrazného snížení daňového výnosu.
Stejným příkladem je koncepce sociálních dávek. Levicové systémy stojí dominantně na tzv. testovaných dávkách, kdy se nárok žadatele posuzuje podle celkové výše jeho majetku. To umožňuje účinněji podporovat ty skutečně potřebné, a naopak neplýtvat penězi tam, kde opravdová chudoba není. Ani s tím se Babiš nikdy nezaobíral. Peníze rozhazoval plošně bez ověření, kdo z adresátů je skutečně potřebuje. Tím výrazně poškodil nejen státní rozpočet, ale i ty skutečně chudé. V případě testování nároku výší majetku by totiž mohli dostat mnohem víc.
Dalším příkladem je Babišova náklonnost k Trumpovi. Snad i každé malé dítě ví, že trumpismus je radikální dokonce i mezi pravicovými republikány. Levicový politik s ním těžko nalezne shodu. Krajně pravicový nacionalismus představuje též Putinův režim, vůči kterému je současné ANO vstřícné, a i v době své vlády mu mnohdy prokazovalo otevřenou loajalitu. Patrioti pro Evropu, které ANO spoluzakládalo, je rovněž sdružením krajně pravicových stran. Dokonce i Václav Klaus, který dříve nástup Babiše označoval za „konec polistopadového režimu“, mu dnes vyjadřuje otevřené sympatie, což by bez konvertování Babiše ke krajní pravici bylo nepředstavitelné. A rovněž server Politico si všímá, že hnutí ANO se z původního programu posunulo ke krajní a proruské pravici.
Kdo s parlamentním potenciálem tedy v současnosti reprezentuje českou levici? V užším smyslu nikdo. A lze souhlasit i s tvrzením, že autentická politická levice je u nás v současnosti v troskách. Při vědomí nadpolovičního levicového potenciálu v naší zemi bizarní zjištění.
Z parlamentních stran mají k levici nejblíže liberální Piráti, ale ani u nich tento směr není většinový. Konzervativní levici pak zastupuje SOCDEM, která odmítnutím spolupráce se Stačilo přežila svoji klinickou smrt, ale její voličská podpora je marginální. Levicový není ani žádný z Babišových satelitů, včetně Stačilo. Ambiciózní záměr sjednocení moderní české levice si klade za cíl iniciativa Progresivní Česko. V kontrastu s velkým očekáváním však prozatím bohužel s marginální odezvou.
Kdo tak v současné době nejlépe zastupuje zájmy levicového voliče? Kromě Pirátů je to paradoxně současná vládní koalice. A přestože je středopravá, zvládá to mnohem lépe než předchozí Babišova vláda.
Příklady? Fialova vláda opakovaně zvýšila dávky životního a existenčního minima, za dobu svého vládnutí celkem o 23 %. Zavedla mechanismus každoroční automatické valorizace minimální mzdy, díky kterému letos minimální mzda vzroste o 1 900 Kč na 20 800 Kč a v roce 2030 má dosáhnout částky 29 900 Kč. Od ledna 2024 došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku. V období energetické krize vláda schválila úsporný tarif, na který navázalo zastropování cen energií. Vládní reakcí na vysokou inflaci byl v sociální oblasti balíček rodinné pomoci a na likvidaci povodňových škod pro letošní a loňský rok alokovala 40 miliard Kč.
Flexibilní novelou zákoníku práce vláda usiluje o výrazné zlepšení postavení zaměstnanců s důrazem na jejich rodičovské povinnosti. A vládní návrh zákona o podpoře bydlení, má za cíl účinně pomoci lidem v bytové nouzi, kterou nejsou schopni vyřešit vlastními silami. Dle dat Českého statistického úřadu činí podíl osob ohrožených příjmovou chudobou v Česku 9,8 %, což je v průměru totéž jako za Babišovy vlády. Návrh rozpočtového deficitu na rok 2025 je přitom nejnižší za posledních 5 let , a při zohlednění inflace ještě výrazně nižší.
Těžko soudit, proč to levicoví voliči zatím nerozpoznali. Možná si Babiše stylizují do role jakéhosi „táty pracujících“, kterým však nikdy nebyl ani vůči zaměstnancům svého holdingu. Možná mají ODS historicky zafixovanou jako krajní pravici, a Babiše jako opozici vůči ní. Co na tom, že ODS je součástí koalice SPOLU s politikou kultivované pravice, a dávno není stranou kmotrovského kapitalismu jako v Klausově éře. Anebo se možná chytají každého stébla naděje, a jako takové jim poslouží Babišovo plácání, že ANO je stranou pro všechny, tedy i pro ně. Není. Většina jeho voličů to ale zatím ještě nepochopila.
Pro jaké voliče je tedy vlastně současné hnutí ANO? Pro všechny, kteří preferují k ruským zločinům smířlivou, pravicově populistickou, autoritářskou, antiliberální, nacionálně konzervativní, protievropskou, neambiciózní, účelovou, neodbornou, nepokrokovou, mravně nevyhraněnou a obhroublou politiku průměrnosti. S hnutím ANO a jeho politickými satelity máte naprostou jistotu, že německé platy u nás mít opravdu nebudete. Hnutí ANO nic takového totiž nechce.
Poznali jste se v předchozím odstavci? Pak jste u Babiše na správné adrese. Nepoznáváte se? Pak utíkejte, co vám budou nohy stačit.
