Článek
V souvislosti s blížícími se volbami stále častěji rezonují otázky, s kým bude Babiš vládnout v případě, že ve volbách zvítězí a s koaličním partnerem dosáhne na většinu.
Stranou nyní nechme variantu, že by po volbách došlo v ODS nějakému „zahradilovskému převratu“, po němž by opět převzali moc Klausovci, kteří by s vládou vstřícnou k Rusku i slovenskému scénáři a nevstřícnou k lidským právům neměli sebemenší problém.
Uvažujme tedy nejpravděpodobnější scénář, že hnutí ANO bude hledat spojence mezi stranami sobě nejbližšími, tvořícími současnou parlamentní i mimoparlamentní neliberální opozici. Z nich má na vstup do Sněmovny v současnosti šanci SPD, Motoristé a Stačilo. Výsledky průzkumů jsou však mnohdy protichůdné, a v ideálním případě se z těchto stran nemusí do PS dostat žádná, v nejhorším případě i všechny tři.
Zájem o spolupráci s Babišem mají všechny antiliberální strany, zpravidla si jej však prozatím podmiňují svoji přímou účastí ve vládě. Hnutí ANO připouští spolupráci s kteroukoliv z nich. Dávno pryč jsou časy, kdy extremisty (alespoň naoko) u Babiše odmítali. Asi nejblíže mají k Motoristům, na jejichž ustavujícím kongresu promluvil i Havlíček, ale to je naprosto nepodstatné. Babiš totiž půjde s tím, kdo mu půjde nejvíc na ruku.
Jaké jsou mezi těmito stranami rozdíly z hlediska ohrožení prozápadního demokratického směřování naší země? Žádné. Všechny tři znamenají její absolutní destrukci. V dnešním článku podrobně rozeberu proč.
Všechny tyto tři strany jsou antiliberální, proruské (od tolerance Putinova režimu po otevřenou náklonnost), preferující národní (pseudo)konzervatismus, protievropské (od záměru budování východní rusokracie za unijní peníze po touhu EU opustit), obvykle antisystémové a populistické, ideologicky krajně pravicové či hybridní, odmítající hodnotovou politiku i omezení politiky morálkou. Pavel Šafr tuto formu antihodnotové krajní pravice výstižně nazývá „pravice pro primitivy“.
SPD netřeba blíže představovat, neboť jsem se k ní vyjadřoval již mnohokrát (např. zde a zde). Takže jen stručně. SPD je otevřeně proruská, pseudokonzervativní a neliberální antisystémová krajně populistická pravice. Je největším šiřitelem ruského vlivu v naší zemi. V jejím čele stojí bývalý popelář, který je podle výzkumu za účasti Univerzity Karlovy hlavním dezinformátorem v celé EU s největším dosahem na sociálních sítích. Vůdčím milovníkem Kremlu mezi poslanci SPD je patrně „Noční vlk“ poslanec Foldyna, který by se k odstranění Fialovy vlády dle svých slov spojil „klidně i s Luciferem“, a chce odstavit od moci „kolaboranty a mašíbly“. A uhodnete, odkud vyšel při sčítání hlasů při prezidentských volbách? No přece z domu Andreje Babiše. Po vzoru děkana Ševčíka šel nejspíš jen náhodou kolem.
Specifickým rysem SPD v rámci trojice Babišových satelitů je antiintelektualismus. Jeho symbolem je právě Okamura. A to natolik zřetelně, že i podle usnesení Ústavního soudu III.ÚS 3161/23 jeho označení „Pitomio“ časopisem Reflex nebylo „bezdůvodné častování vulgarismy“ a „Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů, že uvedené výroky i chování stěžovatele expresivní kritiku mohou ospravedlnit.“
Z aktuálních událostí upozorním jen na nedávný rozhovor pro Seznam Zprávy, kde se Tomio Okamura vyjadřuje k žádosti o své vydání k trestnímu stíhání. A v tom, že tato žádost je vydána na pokyn státního zástupce vidí jakési spiknutí zorganizované Fialovou vládou. Zcela mu uniká, že státní zástupce je dozorovým orgánem přípravného trestního řízení podle § 174 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, přičemž podle § 174 odst. 2 písm. a) je oprávněn dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů. Takže žádné vládní spiknutí, ale zákon. Je těžko uvěřitelné, že po tolika letech v politice zůstává zákonodárce Okamura tak nepolíbený i nejzákladnějšími znalostmi nejběžnějších zákonů.
Dalším kandidátem jsou Motoristé sobě. Strana doposud ani nemá žádný oficiální program, obsah její politiky je však zcela zřejmý, a strana se k němu otevřeně hlásí. Je jím politika Václava Klause, kterou patrně také netřeba dlouze představovat - opět otevřeně proruská rétorika, antiliberální, protievropský, a ultrakonzervativní krajně pravicový nacionalismus, s velkým akcentem na autoritářství moci a otevřené vysmívání morálce.
V čele strany stojí Petr Macinka, Klausův dlouholetý spolupracovník, manažer, a především oddaný obdivovatel, který se bez něj neobešel ani na vlastní svatbě. A nutno uznat, že je opravdu poctivým učedníkem Klausova řemesla. V inspiraci jeho arogancí to dotáhl tak daleko, že na současné české politické scéně patrně nenajdete arogantnějšího politika. Tykání oponentům v internetových diskusích je jen jedním z mnoha příkladů.
„Kdybychom vyhráli volby a získali nadpoloviční většinu všech hlasů, občané by se od nás dočkali velmi dlouhé tiskové konference, na níž bychom několik hodin předčítali, co vše se počínaje následujícím dnem ruší, a kteří lidé už ani nemusejí chodit do práce. Svět je plný levičáckých vyžírků, takže „povaleči z kaváren, do dolů a továren,“ sní Macinka. Nepřipomíná Vám to náhodou něco?
Macinky „klausovský charakter“ potvrzují i slova Roberta Šlachty, jeho dnes již bývalého koaličního partnera. „Že Motoristé chtějí jít do voleb samostatně, jsem se dozvěděl až z médií. Petr neměl ani dost slušnosti mi to říct předem. To mě mrzí především v lidské rovině. Přísaha jednala vždy férově,“ řekl Šlachta.
A přitom ještě loni v červnu v rozhovoru pro Novinky vyjadřoval Macinka Šlachtovi téměř nábožnou úctu - za jeho čistotu by prý veřejně položil svoji čest, a „jestli je tady skutečně někdo, kdo je na tomto poli mimořádně autentický a přirozený, pak je to jedině Robert Šlachta,“ vyznával mu Macinka div ne lásku.
To je výmluvným důkazem, jakou váhu u něj mají slova. A také, že Klausovu úvahu o potřebě „úkroku ega“ mezi Macinkou a Šlachtou si vyložil tak, že nejlepší bude se Šlachty zbavit. Nelze navíc zapomínat, že onen „ikonický“ Filip Turek, kterému jsem se podrobněji věnoval zde a zde, a který akumuloval rozhodující část úspěchu „Moto-Přísahy“ ve volbách do EP, byl původně nominantem Přísahy, nikoliv Motoristů. Nyní už se však k Přísaze nehlásí. Stejně jako do té doby zcela bezvýznamní Motoristé ji totiž použil pouze jako jednorázový výtah k moci.
Šlachta tvrdí, že ho Macinka lidsky zklamal. Těžko pochopit, že zkušený bývalý elitní policista mohl být tak naivní, aby věřil obdivovateli Václava Klause. Tato událost by však měla být pro voliče velmi významným mementem. Specifickým rysem Macinkových (pardon Klausových) Motoristů je totž antimoralismus.
Třetím kandidátem na partnera do koblihové vlády je hnutí Stačilo! S oběma předchozími stranami jej opět spojuje otevřený proruský narativ a autoritářský nacionalistický konzervatismus, odpor k EU, progresivismu či liberální demokracii.
Specifickým rysem této strany je účelovost. Spojení krajní levice s krajní pravicí je totiž samo o sobě zcela nedůvěryhodné. Jakkoliv se totiž hnutí opírá především o členskou základnu, infrastrukturu a volební podporu KSČM, levicový program zde nečekejte. Hlavní slovo v tomto uskupení totiž mají stoupenci krajní pravice Daniel Sterzik alias Vidlák, Zdeněk Jandejsek a Ondřej Dostál. Stručně si je představíme.
Začneme odzadu. Anarchokapitalista Ondřej Dostál, již za covidu známý svým klausovským antirouškařstvím, postupně přes rajchliády na Václaváku konvertoval až k hnutí Stačilo, za které by zvolen europoslancem. Dnes již stojí zcela otevřeně na straně Ruska, které nedávno i navštívil. Za vše pak hovoří, že si za svého asistenta vybral Daniela Sterzika, ke kterému se dostanu níže.
„Normální člověk by byl rád, že je Putin trpělivější a zdrženlivější, než říká navenek…Byl by rád, že jaderné zbraně jsou stále pěkně hluboko v odpalovacích silech. Ale my ne, my budeme přidávat kapku ke kapce a argumentovat tím nejstupidnějším způsobem, že když se teď nic nestalo, můžeme přitvrdit a nic se nestane ani příště,“ vyjevil své pocity Dostál. Můžeme jen v úžasu sledovat, jak dnes mluví bývalý pirátský kandidát na ministra zdravotnictví. Div že nad velkorysostí velkého Vladimira Vladimiroviče, jehož režim už více než dva roky vraždí ukrajinské civilisty, neuronil dojetím slzu.
Zdeněk Jandejsek, člen přípravného výboru hnutí Stačilo, měl vždy nejblíž k ultrapravicové scéně. Spolu se Sterzikem organizovali loňské protivládní zemědělské protesty, od nichž se však hlavní zemědělské organizace distancovaly a část zúčastněných je navíc předčasně opustila. Důvod? Pochopily, že organizátorům nejde o podporu zemědělců, ale Ruska. Samotnou ruskou agresi Jandejsek dle svých slov nemůže hodnotit, protože prý „nemáme správné informace“. Jeho rodinný podnik má průměrné roční tržby přes 4,5 mld Kč, a podniky v nichž figuruje už získaly přes 2,2 mld. Kč na dotacích. Inu, komunista jako řemen. Určitě rád pomůže s prosazováním daňové progrese či různých milionářských daní.
To nejlepší nakonec je podivuhodný člověk Daniel Sterzik. A vzhledem k tomu, že je předsedou přípravného výboru a zakladatelem, je naprosto zřejmé, kdo v tomto hnutí bude psát noty. Sterzik se na svém blogu se snaží vystupovat jako zemědělec, který „Ve svém životě hodně dostal a všechno cenné bylo zadarmo“ a opájí se úvahami o kydání hnoje v doslovném i přeneseném významu. Snaží se tak vytvořit iluzi vcelku obyčejného venkovského člověka.
Jak nepřiléhavá je to maska pochopíme v kontextu jeho dalších výroků. V jednom loňském rozhovoru přiznal, že naše současné státní zřízení podvrací a není to prý vůbec těžké, protože je prohnilé. Jak si to představuje, vyjevil na pátečním setkání s voliči. Českou televizi plánuje „zestátnit, zmarginalizovat a zlikvidovat“, neboť si namísto ní „založili vlastní média“. A zároveň budou prý „pracovat na tom“, aby představitele současné vládní koalice dostali za mříže. V kontextu jeho „podvracení státu“ to není nic jiného než úvahy o společenském převratu. Patrně v intencích podnětů Václava Klause, že nepostačují změny „parametrické“, ale je potřeba změny „systémové“. Že by „systémové změny“ v ruskou gubernii?
Není divu, že proti zapojení KSČM do hnutí Stačilo protestují i samotní komunisté. Oprávněně nechápou, proč by měla KSČM dělat stafáž pravicovým radikálům, kteří by bez ní byli politicky zcela bez šance, a jako dovršení absurdity mají komunisty ještě řídit. Nedostatek levicového směřování kritizuje pro Seznam Zprávy i dlouholetý člen vedení KSČM Jiří Dolejš, který kvůli tomu odmítl za hnutí letos kandidovat. Stejný názor má předsedkyně SOC-DEM Jana Maláčová „Čas ukázal, že hnutí Stačilo! nechce prosazovat levicová témata. Je postaveno na antisystémovém programu,“ řekla Maláčová, která s hnutím Stačilo v pondělí ukončila vyjednávání o spolupráci.
Stačilo tak ani v nejmenším není projektem sjednocení české levice, ale jen další variací na proruskou stranu krajně pravicového národního konzervatismu.
Tak co, který Babišův satelit se vám nejvíc zamlouvá? A na jakých postech byste jejich politiky chtěli vidět?
Co Daniel Strezik v roli ministra vnitra, který chce zlikvidovat ČT a politické oponenty zavřít?
Anebo otec českého antiintelektualismu Tomio Okamuru v roli ministra zdravotnictví, který nařídí léčit covid namísto moderních antivirotik vitamínem C, protože to tak dělají v Číně?
Anebo Petra Macinku v pozici místopředsedy vlády a pravé ruky Babiše, který svoji bezskrupulózností Babiše skvěle doplní, a každým slovem dá vzpomenout na nesmrtelný duch klausovské arogance.
A všichni společně nás povedou vstříc přátelským a správně „reálpoliticky“ submisivním vztahům s Ruskou federací. O post ministra zahraničí se tak nejspíš poperou všichni.
Nechcete? Pak je to strašně jednoduché. Stačí dát hlasy stranám demokratické vládní koalice. A máte naprostou jistotu, že Sterzika, Macinku, Okamuru, a pochopitelně ani Babiše, ve vládě neuvidíte. Alespoň tedy v té české.
