Článek
Na Novinkách vyšel rozhovor s předsedou Motoristů Petrem Macinkou, a přinesl z jeho strany natolik pozoruhodné odpovědi, že by se za ně nemusel stydět ani Tomio. Zastavím se u několika nejzajímavějších.
Redaktorka Novinek se nejprve podivovala nad partnerstvím Motoristů s Přísahou, když to byl právě Institut Václava Klause (IVK), který na Šlachtovi za zásah na Úřadu vlády v roce 2013 nenechal nit suchou. Macinka takové úvahy odbyl slovy, že „je zbytečné honit nějaké duchy minulosti“ a na Šlachtovu čistotu by údajně položil svoji čest.
Ještě před rokem hřímal ideolog Institutu Václava Klause Ivo Strejček, že Šlachtův zásah na Úřadu vlády byl „mocenským převratem“ a že „„Bojovník za spravedlnost“ Šlachta si „udělal jméno“, založil posléze vlastní politické hnutí a na státních příspěvcích za volební výsledky vydělává.“.
A nyní jsou najednou všichni na stejné palubě. Není divu, když Klausisté vylezli Šlachtovi po zádech nejen do Evropského parlamentu, ale také k nezanedbatelnému finančnímu profitu. Při státním příspěvku 30 Kč za každý získaný hlas obdrží koalice Motoristů a Přísahy za více než 300 tisíc hlasů přes 9 milionů Kč. A na peníze a moc u Klausů vždy ochotně slyšeli. Společnou píseň jsou ochotni zpívat s kýmkoliv, kdo jim je přinese.
Klidně i s komunisty, u kterých Klaus škemral o podporu při prezidentské volbě, přestože jinak vše levicové z duše nenávidí. Podobně jsou tedy nakonec kamarádi i tím nenáviděným „strůjcem státního převratu“ Šlachtou, který vyhodil ze sedla Petra Nečase coby posledního klausovce v čele ODS i vlády. Jinými slovy, žádné hodnotové rozdíly nejsou tak velké, aby se nedaly překlenout vidinu mocenského profitu. Tak praví klausovský „pragmatismus“ v přímém přenosu.
Snad ještě excesivnější byla Macinkova reakce na dotaz redaktorky ohledně absence programu koalice Motoristů a Přísahy. „Všechny věci mají svůj čas. Na evropské volby není potřeba mít žádný program,“ šokoval Macinka. Anebo vlastně nešokoval. Z prostředí Václava Klause totiž těžko může vůbec ještě něco šokovat.
Jak může někdo kandidovat do legislativního centra Evropy, aniž bych vůbec uměl komplexně formulovat, co tam těch dlouhých 5 let jménem voličů za stovky tisíc měsíčně hodlá dělat? Opravdu těžko lze totiž každý jednací den naplnit bájením o nenahraditelnosti spalovacích motorů a národních měn.
Možná Motoristé kandidaturu brali dlouho jen jako recesi či cestu k příspěvku za hlasy, které se vyplácí již při překročení zisku 1 % všech hlasů. A na poslední chvíli už nestíhali komplexní dokument připravit, a hlavně naučit Filipa Turka se při jeho prezentaci totálně neznemožnit. Anebo prostě natolik pohrdají Evropou i voliči, že jim za program vlastně nestojí. Všem přece musí stačit, že za hnutím stojí „ikonický Klaus“, což by mělo být automatickým důvodem bianco důvěry.
Ať již to bylo jakkoliv, tento vůči voličům hrubě přezíravý a neprofesionální přístup Motoristům nakonec opravdu vyšel. K dokonalosti chyběl snad jen pokřik kolektivu IVK „Takto sa to robí, do psej matere“.
Podle Macinky namísto programu postačují zásadní postoje. Jaké tedy čekat od Turka? Bude šířit kult národních států, apologetiku spalovacích motorů, nacistické symboliky a Václava Klause. A může přidat doporučení léčit všechny nemoci Zapperem, občas popíjet Savo a vyznávat macho životní styl. Můžeme se pak divit, že budeme vyspělým západním zemím v lepším případě opět jen pro smích?
Macinka dále v rozhovoru zmiňuje, že Kateřina Konečná je jeho nejoblíbenějším levičákem. Ani zde nezapře inspiraci Klausem, který často podobně mluvil o Miloši Zemanovi. Komické je zároveň označit Konečnou za moderní levicovou političku. Celá kandidátka Stačilo byla personálně natolik nesourodá, že o žádné levicovosti vůbec mluvit nelze, natož pak o levicovosti moderní. Takový Zdeněk Jandejsek nebo z druhého místa zvolený Ondřej Dostál mají s levicovostí společného asi tolik co sám Macinka. V tom má být ta moderní levicovost, že vlastně vůbec levicová není? Či je snad Macinkovi sympatické, že Stačilo je koalicí postavenou na úplně stejné účelovosti jako spojení Klausovců se Šlachtovci?
Macinka v rozhovoru nijak neskrýval ani typickou Klausovskou přidrzlost, která je pro slušně vychované lidi naprosto nesnesitelná. V diskusi s redaktorkou o používání nacistických symbolů Turkem se Macinka redaktorky doslova zeptá: „Nosíte značku Versace? Až budete mít někdy nějakého bohatého boyfrienda, který vás tady těmi věcmi bude zásobovat, tak uvidíte, že na značce Versace je tady tento symbol také.“
Předně je v korektní debatě zcela nepřijatelné jakkoliv se otírat o redaktorčino soukromí. To je pro seriózní vystupování prostě tabu. Kromě toho je z Macinkových slov patrná ohromná přezíravost. Jak může vědět, že takového partnera redaktorka nemá? Anebo jak může předjímat, že redaktorka bez „bohatého boyfrienda“ takovou značku mít nemůže? Žena si sama na luxusní kabelku vydělat nedokáže? Celé to odráží ohavný klausovský kult představy mužské nadřazenosti a výjimečnosti, do kterého tak dobře zapadá Turek.
Co říci závěrem? I já mám rád auta. Především ta německá, velká a silná. Zajímá mě hlavně jejich bezpečnost, spolehlivost, komfort, jízdní vlastnosti či prostornost, vůbec netuším jakou mají uhlíkovou stopu a příliš mě nezajímá ani jejich spotřeba. Vždy jsem jezdil auty se spalovacími motory, a o ničem jiném ještě dlouho uvažovat nebudu.
Elektromobilita je nepochybně pohonem budoucnosti. Aby se však užitnými vlastnostmi vyrovnala spalovacím motorům, bude nutné ji ještě hodně zdokonalit, stejně jako u nás prozatím naprosto nedostačující dobíjecí infrastrukturu. Zda se to podaří do roku 2035 si netroufám odhadnout, a rozhodně tak nepovažuji za dobrý nápad spalovací motory odeslat do historie dříve, než vůči nim elektromotory budou z užitného hlediska plnohodnotnou alternativou.
Jinými slovy, ani já prozatím nesouhlasím se zákazem spalovacích motorů. A jakkoliv jsem jednoznačným stoupencem liberální demokracie, eurofederalismu a západní kultura je mně zcela upřímně bližší než česká, nejsem příznivcem ani bezpřívlastkového Green Dealu či neregulované migrace, čemuž jsem již věnoval kupř. tento článek.
Každá volba v životě je však otázkou priorit. A pokud bych musel volit mezi dvěma špatnými variantami, tj. současným elektromobilem a Macinkou s Turkem, vezmu na milost raději ten elektromobil, a to i za cenu, že ho zbytek cesty k dobíjecí stanici budu denně tlačit. Je to totiž pořád mnohem menší zlo než žít v zemi podle mravně nihilistických pravidel Václava Klause a antiliberální scény čpících východní mentalitou, ruskou hrubostí a zaostalostí, křečovitým nacionalismem, novodobým kastovnictvím, hodnotovým barbarstvím, arogancí, diktaturou silnějšího, a politiky považujícími za nedůstojné umět se za své chyby občanům omluvit.
Jinými slovy, racionalizujme Green Deal, bojujme důsledně s nelegální migrací a neabsolutizujme elektromobilitu, dokud k této roli není připravená. Ale svět Václava Klause k tomu nepřibírejme. K ničemu ho totiž nepotřebujeme.
