Článek
„Tohle už vážně připomíná padesátá léta. Slepenec nejen, že nálepkuje politiky z opozičních stran jako „protistátní živly“, KDU-ČSL jde ještě dál. Vylučuje vlastní členy, dokonce svého expředsedu, za to, že má odlišný názor. Fakt někdo chce takovou vládu?“ Takto se poslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) na síti X vyjádřila k návrhu vedení KDU-ČSL na vyloučení Cyrila Svobody.
Vskutku omračující myšlenka. Takže odmítat spolustraníky hlásající toleranci ke zločinnému režimu je podle Jermanové špatně, a hlásat názory neslučitelné s hodnotami demokracie je naopak v pořádku? Nechtěla by tedy rovnou třeba zrušit trestnost schvalování trestného činu, podněcování k útočné válce či propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka? Logikou své úvahy by totiž mohla dospět k závěru, že trestat takové činy je porušením svobody projevu zločinců.
Chápu, že jsou to pro paní poslankyni možná příliš složité otázky. Tak totéž polopatičtěji. Když bude nějaký fotbalista dávat svému klubu schválně vlastní góly a veřejné pomáhat soupeřům, klub to má chápat jako jeho „svobodu projevu“, mlčet a v týmu si ho nechat? Anebo když bude někdo v rámci zaměstnání v nějaké firmě nabádat zákazníky, aby šli raději ke konkurenci, firma si ho ponechá a ještě ho přizve za odměnu do vedení?
Může být vůbec někdo natolik neznalý aby nechápal, že politická strana má svůj program, a kdo jedná proti němu či stranu poškozuje, nemá v ní co pohledávat? Snad každá strana má tato pravidla zakotvená ve svých stanovách, KDU-ČSL samozřejmě není výjimkou. Podle § 6 odst. 1 písm. a) stanov je každý člen povinen prosazovat cíle strany a podílet se na plnění programu strany, a podle § 8 odst. 5 písm. f) je možné vyloučit člena za „opakované jednání, které poškozuje stranu“.
Jak jsem zmínil již v předchozím článku, s vedením KDU-ČSL plně souhlasím, že veřejná vystoupení Cyrila Svobody se od programu strany dlouhodobě významně odchylují, což dokonce ani on sám nepopírá. Díky obsahu svých prohlášení tak neplní povinnosti člena strany prosazovat její cíle či podílet se na plnění jejího programu, a zároveň stranu opakovaně poškozuje, především svými proruskými výroky a aktivitami. Co je tedy totalitního na tom, když z toho chce strana vyvodit důsledky podle svých demokratických stanov? O jaké totalitě 50. let si tu Jermanová troufá hovořit?
Kdy naopak opravdu hrozí návrat k totalitě? Třeba když někdo prosazuje povinnost strpět s demokratickými hodnotami neslučitelné názory pod rouškou svobody slova. Když někdo staví na stejnou úroveň pravdu a lež. Když se strany mají klanět svým „zasloužilým členům“ bez ohledu na současný obsah politiky takových lidí. Anebo když někdo chápe politický program jako cár papíru, který je pro voliče pouze divadelní kulisou, za kterou existují jen zájmy mocných.
Jermanové pochopitelně nejde o svobodu, ale o podporu tolerance k proruským názorům a kopnutí do vládní koalice i za cenu tak flagrantního překroucení situace, jako kdyby ďábel obvinil z amorality anděla. Cestou k 50. létům by totiž naopak bylo nechat v naší zemi názory veřejně vyzývající k akceptaci důsledků ruské protiprávní vražedné agrese volně bujet.
Bývalá hejtmanka Jermanová, známá mj. kauzou neoprávněného užívání vozidla Středočeského kraje svým manželem a ohromnou arogancí při zájmu médií o vysvětlení či vyvození odpovědnosti, je ztělesněním zoufalé personální i ideové bídy hnutí ANO. Ta se naplno projevila též při nedávné kauze „Babišovy složky“ vůči Janu Lipavskému. Ve vedení hnutí se nikdo nepohoršoval nad jednáním Babiše, ale třeba Karel Havlíček s Alenou Schillerovou se teatrálně pohoršovali nad tím, že si to někdo vůbec dovolil zveřejnit. To má být ona vize „svobody projevu“ podle hnutí ANO?
Celé vedení ANO navíc poskakovalo kolem Babiše jako skupina malých pejsků kolem svého pána, který má samozřejmě vždycky pravdu, a když řekne že voda teče do kopce, tak prostě do kopce teče.
Takže až jednou Babiš prohlásí, že si to s naším členstvím v EU rozmyslel, a raději chce spolu s Ficem založit Všeslovanskou unii pod vedením Ruska, jeho družina se bude předhánět, kdo předvede nadšenější souhlas. Včetně Aleny Schillerové, která nejprve slibovala „nepřipustit změnu evropského kursu“, aby později už „chtěla mír“ a posléze o případné spolupráci s SPD sdělovala, že „koalice se uzavírají až po volbách“. A Karel Havlíček, který také před časem prodělal zázračný přerod z evropského liberála v národního konzervativce, bude urputně hledat argumenty, proč je to vlastně správné. Třeba opět zabrousí do „sociologických a psychologických hledisek“, jak již to jednou zkusil při groteskním zdůvodňování, proč je pro naši zemi euro špatné. Radek Vondráček na své proruské rétorice nebude muset měnit nic, neb v ní již teď patří mezi stranické lídry.
Jermanová se na závěr svého tweetu ptá, zda opravdu někdo chce takovou vládu, jako je ta současná. Já se zase ptám, zda opravdu někdo chce vládu s ficovským chcimírem Andrejem a expopelářem Tomiem, kterého už Babiš pomalu začíná zvát ke společnému dílu, a s členskou základnou složenou z lidí úrovně poslankyně Pokorné Jermanové.
