Článek
Úterní sled událostí připomíná blesk z čistého nebe. Ještě ráno po jednání Bartoše u Fialy se zdálo vše v pořádku. Po několika hodinách najednou prudký obrat a vyhazov pirátského ministra po telefonu.
Je nepochybné, že Bartoš v čele Ministerstva pro místní rozvoj digitalizaci stavebního řízení manažersky absolutně nezvládl. Stejně tak je nepochybné, že to poškozuje celou vládu, premiér je za její práci odpovědný, a nástrojem výkonu této odpovědnosti je i jeho ústavní kompetence navrhnout prezidentu republiky odvolání člena vlády.
Současně je pravdou i to, že pokud premiér chce odvolat ministra z jiné než své vlastní strany, je to vždy politicky třaskavý krok, který by měl být dobře zvážen, připraven a pokud možno i důkladně předjednán na koaličním půdorysu.
A pravdou je i to, že Piráti jsou po celý výkon vládního angažmá spolehlivým koaličním partnerem a programově integrální součástí koalice, s níž se na klíčových postulátech shodují. Ministr Lipavský je vedle premiéra Fialy patrně nejvýraznější osobností vlády a velkou politickou nadějí do budoucna. Poslankyně Klára Kocmanová odvádí velmi kvalitní legislativní práci, kupř. na úseku boje proti sexualizovanému násilí na ženách. A Ivan Bartoš je tím, kdo celé Piráty v podstatě „stvořil“ a z původní protestní strany dovedl až do vlády.
Co z toho vyplývá? Pokud premiér vyhodnotil, že Bartoš má za zpackaný proces digitalizace vyvodit osobní odpovědnost, měl řadu přijatelných možností. Mohl Bartoše nejprve neformálně požádat o demisi mezi čtyřma očima. Pokud by sám odstoupit odmítl, mohl Fiala žádat koaliční spojence, aby by mu pomohli na Bartoše vyvinout „přátelský“ tlak. Při pokračující neúčinnosti mohl dát Bartošovi jako další krok ještě soukromé ultimátum typu „tvoje pozice je neudržitelná, vyčerpal jsem všechny možnosti, a pokud do konce týdne nerezignuješ, musím tě bohužel odvolat“. A až pokud by ani to nepomohlo, byl by odůvodněný dnešní jednostranný krok.
Petr Fiala tohle všechno nepochybně ví. Přesto se rozhodl pro postup, který nelze vnímat jinak než jako kontroverzní a nepartnerský, a z jeho dosavadního způsobu výkon funkce koaličního lídra i velmi excesivní. Problém nepochybně není samotné odvolání Bartoše, ale okolnosti, které ho provázely.
O příčinách můžeme jen spekulovat. Piráti se zaštiťují tvrzením, že premiér sám se ocitl pod silným vnitrostranickým tlakem, a hrál od vlastní budoucnost, což Fiala i další členové strany pochopitelně dementovali.
Co si o tom myslet? Především to, že buď Piráti, anebo premiér nemluví pravdu ve velice zásadní záležitosti, a vzájemně se dokonce obviňují z dezinformací. A to je mezi partnery současné vládní koalice něco, čeho jsme se opravdu dočkat nechtěli.
Odpolední vývoj potvrdil, že Piráti berou (způsob) odvolání Bartoše jako vlastní ponížení a útok na svoji stranu. A podle vyjádření jejich čelních představitelů a diskuse na pirátském fóru je téměř jisté, že vládní koalici opustí, a budou se chtít soustředit na důsledné programové vymezení nejen proti neliberální opozici, ale i současné vládě. V té si totiž podle nich ODS údajně již chystá půdu pro povolební spolupráci s hnutím ANO.
Snad až konspirativně komentuje důvody odvolání Bartoše např. předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek. Některé návrhy z pirátského fóra pak zašly ještě dál, a chtějí kupř. vyzvat hnutí STAN, aby z vlády odešlo také. Taková situace by již znamenala pro vládu bezprostřední ohrožení, neboť by ztratila většinu v Poslanecké sněmovně. Hnutí STAN však ústy svých představitelů takový postup odmítá, a ani si ničím loajalitu vůči vládě nepodmiňuje, což je pro udržení stabilní vlády dobrá zpráva.
Z dosavadního vývoje to tak vypadá, že vláda zůstane většinová, jen bude mít o koaličního partnera méně. Odchod Jana Lipavského z vlády bude však znamenat její velmi citelné oslabení, ze kterého se neliberální opozice nepochybně zaraduje. A ještě větší oslabení pro Piráty, pokud Lipavský naplní svůj záměr v takovém případě současně opustit i jejich stranu. Pokud uvolněný post ministra zahraničí bude obsazovat ODS, což lze předpokládat, i podle výběru kandidáta bude možné usuzovat, nakolik autonomní je nadále pozice Petra Fialy coby stranického lídra.
Pokud to celé není jen nějaký připravený marketingový tah, že by se pětikoalice před volbami „naoko“ rozdělila, aby lépe oslovila nespokojené vládní voliče a po volbách se opět společně sešla, není celý tento vývoj vůbec příznivou zprávou. Navíc po volbách bude muset pětikoalice čelit destruktivním neliberálním silám opět společně, a utržené rány jako je ta úterní se coby bloky pro vzájemnou spolupráci budou hojit velmi pomalu.
V celé této věci pochopitelně nejde o to, že Ivan Bartoš nebude ministrem pro místní rozvoj, ale o hrozbu eroze vládní stability a jednoty. A také o nepříjemný pocit, že koalice ztrácí sebevědomí, a proto se uvnitř sama sebe začíná chovat predátorsky. Přijímají se nečekaná zásadní rozhodnutí, kdy ráno nikdo neví, co bude v poledne. Anebo že se peloton namísto pokračování v týmové práci začíná daleko před cílem trhat samostatnými úniky jednotlivých závodníků. Souhrnně řečeno, že hrozí opuštění dosavadního modelu spolupráce, jímž koalice s obrovským přehledem proplouvala i mnohem vážnějšími problémy než je zpackaná digitalizace. A netřeba snad zdůrazňovat, že drolení koaliční jednoty je vodou na mlýn neliberální opozice.
Je otázkou, zda potřeba překotného odvolání Ivana Bartoše měla takovou cenu, aby tato negativa vyvážila. Osobně se domnívám, že nikoliv.
