Česká slabá a ještě slabší referenda pro údajně silný lid

Když se volá po referendech, běžně vše končí už u toho slova. Přitom existuje spousta způsobů, jak může referendum vypadat.

Jestli je závazné, nebo jeho výsledek je poradní. Na jaké úrovní probíhá. Co konkrétně se jím řeší a co se v referendu rozhodovat nesmí. Jestli rozhoduje o neurčitých myšlenkách, nebo konkrétním znění zákona. Jestli a jak jde jeho výsledek časem měnit. Kdo se výsledkem musí řídit. Je jeho výsledek finálním rozhodnutím, nebo jen příkazem k nějaké činnosti? Co když přijatý výsledek jde proti existujícím zákonům?

Ústava u nás celostátní referendum výslovně dovoluje. Dává ale jen možnost vzniku obecného ústavního zákona. Není povinnost jej přijmout. Ignorování ústavních nařízení jsme si zažili dost v jiných ohledech. Na vznik Senátu se čekalo 4 roky, na Nejvyšší správní soud 10 let, na zákon o styku parlamentních komor 25 let.

Na celostátní úrovni se zatím rozhodovalo jen o vstupu do EU v roce 2003. Tehdy k tomu byly zapotřebí jednorázové zákony.

Od roku 2011 máme krajská referenda, jen se nekonají. Přitom stačí, aby 6 procent obyvatel kraje podpořilo návrh přípravného výboru. Místní referenda existují v ČR 30 let, převládají v málo lidnatých obcích.

Referendem jde nahradit rozhodování zástupců, které jsme volbami zplnomocnili k rozhodování. Zní to alibisticky, protože tím končí jejich odpovědnost. Když rozhodne lid, nejde to kritizovat. Abstraktní myšlenka údajně dokonalého a neomylného lidu to neumožňuje.

V České republice už bylo hodně pokusů o celostátní zákon, k tomu víc říká kniha Přímá demokracie. Účinek referenda stojí – mimo jiné – na dvou ne vždy zdůrazňovaných proměnných. Co je potřeba pro platnost či závaznost výsledku? Kdo určuje otázku?

V roce 2003 stačilo, aby více lidí hlasovalo pro vstup do EU než proti němu. Účast se neřešila. Mohl přijít jediný člověk a být pro, byli bychom v EU zcela řádně. Aspoň by měly komise sčítání rychle za sebou.

Krajská a místní referenda požadují účast alespoň 35 % pro platnost výsledku. Závazná jsou, pokud se např. pro stavbu nemocnice či školy vysloví více lidí než proti ní a zároveň pro stavbu je alespoň čtvrtina všech oprávněných hlasujících.

V Poslanecké sněmovně leží návrh celostátního referenda z hlav poslanců SPD, podle něhož má stačit 20% účast. Hlas lidu tak má křičet pětinovou silou. Proč dvacet stačí, důvodová zpráva neříká.

Taková referenda mají větší šanci na platný výsledek, i když kvůli tomu jsou i slabá. Mají být hlasem lidu, který rozhodnutí neponechal na politických zástupcích.

Aby však tento hlas nebylo možné zpochybnit, musí laťka být mnohem výše. Za platné a závazné (což má být totéž) považovat jen rozhodnutí, pro které hlasovala absolutní většina ze všech, kteří měli právo hlasovat.

Český právní řád totiž umožňuje kocourkovské situace i u vás doma. Názorný příklad: Referendum v obci má určit, jestli se postaví základní škola. ANO nebo NE. Obec má 100 lidí způsobilých hlasovat. Čtvrtina (25) školu chce, zbytek je proti.

Použije se zákon o místním referendu (č. 22/2004 Sb.).

Za prvé: Když přijde hlasovat pouze těch 25 oprávněných hlasujících, kteří školu chtějí, nic nebude. Referendum neplatí, účast byla nižší než 35 %.

Za druhé: Těchto 25 lidí přijde hlasovat pro školu, zároveň se dostaví 10 plnoletých obyvatel obce, kteří jsou proti. A svou účastí zajistí, že se škola musí stavět. 35% účast – splněno. Většina hlasujících a aspoň 25 % všech pro – rovněž splněno. Obecní zastupitelstvo se závazně musí řídit hlasem lidu a pracovat na vybudování školy.

Za třetí: Všichni zarputilí podporovatelé školy (25) přijdou, zároveň hlasuje 26 oprávněných voličů proti škole. Referendum platí díky účasti 51 % osob a výsledkem je závazné NE. Žádná škola nebude, zastupitelstvo toto rozhodnutí musí přijmout za své.

Rozdíl mezi scénáři 1 a 2 ukazuje, že dnes může být lepší zůstat doma než využít svůj hlas. Zní to hrozně a neumím si vysvětlit, jak to zákonodárci dokázali schválit.

Pouze při požadavku absolutní většiny ze všech není absence silnější protest než hlasování proti návrhu.

Přetrvá ale riziko, že by výsledek byl 50,1 % pro a 49,9 % proti. Ať není společnost tak rozpolcená po těsném hlasování, může být práh vyšší. 55 nebo 60 procent by mohlo stačit.

A teď k problému otázky. Kdo ji vybírá, velmi zásadně rozhoduje o výsledku.

Odmítáte záměr vybudovat v obci základní školu?

Souhlasíte se záměrem vybudovat v obci základní školu?

Souhlasíte přijetím půjčky za účelem financování stavby základní školy v obci?

Bude otázka směřovat k něčemu pozitivnímu nebo negativnímu?

Kdo by nebyl pro rozšiřování vzdělání. Třetí otázka vás možná zarazí a donutí přemýšlet, jestli je škola nyní vůbec nezbytná. Jestli kvůli ní potřebujeme obec zadlužovat.

Výběr otázky obvykle spočívá ve vůli malého počtu lidí. Parlamentu, zastupitelstva, členů přípravného výboru nebo určitého počtu lidí podepsaných pod peticí. Nestává se, že by lid vybíral i to, na co bude sám dotázán.

Tento problém by mohl být odstraněn absurdním trojitým balíčkem.

Třikrát hlasovat. Pokud lid opravdu něco chce, musí to být schopný vyjádřit, aniž by jeho hlas ochabl neúčastí při hlasování. Výsledkem bude naprosto nezpochybnitelné vyjádření většiny. Nebo zjištění, že o nabízenou změnu není tak velký zájem. Víme to po vynaložení veřejných peněz na referenda.

Nechť je rozhodnutí většiny do praxe zavedeno silně. Třeba jako na Slovensku, kde ho jde měnit nejdřív za tři roky a pouze ústavní většinou.

Je to šílené? Samozřejmě. Je to horší, než jak se nyní chováme k voličům v samosprávě, která by je měla motivovat k účasti na politice? Nemyslím si.

Zatím si na přímost demokracie jen hrajeme. Nechme stranou, že v zastupitelské demokracii to bývá dobře.

Britský satirický seriál Jistě, pane ministře již v 80. letech připomínal, že nepříjemné věci je lepší se zbavit rovnou v názvu. Tam nadělá míň škody než v textu. SPD ji v názvu má, přitom návrh moc kvalitní referenda nepřinese.

Na senátní volby se ukazuje prstem kvůli nízké účasti ve druhém kole. Pak přijde návrh na referendum, ve kterém by stačila účast pětiny voličů. A 11 procent lidí, kteří by vše rozhodli. Brali bychom takové hlasování vůbec vážně? S tak přímou demokracií radši zas utéct do spárů zastupitelské. Umožňuje lidu se sjednotit v odporu vůči politikům, kteří zavádí změny, jaké si nepřejeme.

I pokud nám nedopřávají referendum o připojení Královce.