Článek
Připomnělo mi to, jak jsme před rokem startovali náš projekt Sázíme Česko. Taky s emocemi. Když jsme tenkrát s kamarádem viděli ty ohromné plochy uschlých lesů po kůrovci, přepadlo nás to, čemu se v téhle době říká environmentální depka. Bylo vidět, že se náš ekosystém řítí do kopru. A já jsem si říkal, že s tím přece musím sakra něco dělat. A takhle nějak jsem se stal greenwasherem…
Hlavně nebýt v plusu
Než začnu vyprávět dál, musím něco předeslat. Nikdy jsem nebyl „sluníčkář“. Vždy jsem chápal, že na to, abych mohl pomáhat přírodě, musím nejdřív někde vyrobit příjem.
Vidím svět, kde se byznys a péče o přírodu navzájem nevylučují, ale tvoří spolu harmonii. Dělení světa na chudé láskyplné aktivisty a bohaté zlé byznysmeny mi vždycky přišlo … no, prostě včerejší. A tak jsme založili eseróčko a rozjeli jsme marketing. Zelený, stejně jako je náš projekt, a pěkně s emocemi. Fungovalo to, aby ne! Nebyli jsme totiž sami, kdo má ze stavu českých lesů stejnou depku. Natočili jsme emotivní video, rozjeli jsme kampaň na Facebooku – to byl náš jediný fundraising, za který jiné nadace platí velké personální náklady. A najednou si u nás lidé objednali výsadbu sto tisíc stromů… a to číslo dál rostlo.
Lakujeme stromy nazeleno
Bylo to v tenhle moment, kdy jsem se stal greenwasherem? Nebo už mnohem dřív, kdy jsme obcházeli majitele a správce soukromých, církevních a obecních lesů a diskutovali s nimi a s místními lesníky, co by jim pomohlo, a jak situaci zlepšit? Jak přitáhnout lidi na sociálních sítích, aby vyrazili a strčili spolu s námi ruce do hlíny? Nebo aby aspoň klikli a pomohli tomu, že v Česku nebudeme mít jen smrkovou monokulturu? Nebo ten greenwashing začal v okamžiku, kdy jsme doopravdy zasadili 65 000 stromků a zajistili pro ně patřičnou ochranu před zvěří a škůdci? Možná někdy v té době. Prostě když náš projekt začal být úspěšný.
Pro ty z vás, kdo ještě neznají slovo greenwashing: můžeme tomu česky říkat „lakování nazeleno“ nebo taky „zelené pokrytectví“. Nechci se tomuto nebezpečí vysmívat, sám nesnáším, když někdo tvrdí, že nějakou symbolickou zelenou úlitbou zachraňuje svět – nebo marketingem maskuje svoje mnohem větší ekologické hříchy. Ani my jsme možná při té rychlé jízdě nebyli v komunikaci bezchybní. Ale jedno máme od začátku postavené správně – pomáháme ke vzniku skutečným druhově diverzifikovaným lesům, které budou zdravější a vydrží déle než ty předtím. Stát v tomhle samozřejmě poskytuje nějakou základní úroveň podpory. To ale neznamená, že to všude funguje, jak má. „Ti naši“ drobní majitelé v Dolní Cerekvi, Velkých Popovicích, Matějovci, Buděticích a jinde by to bez nás prostě neudělali tak dobře – nebo by to neudělali vůbec.
Emoce jsme vyždímali. Co dál?
Po roce jsem se se 26 000 lidmi, kteří nás podpořili, a logicky s nálepkou greenwashera, zastavil a položil si otázku: „proč to všechno vlastně dělám?“ Lesy v Česku jsou trochu jako minové pole s mnoha různými frontovými liniemi. Asi by bylo rozumnější jít postupně a pomalu… Ale to bychom se k těm 26 000 taky nemuseli nikdy dostat. Jsme mladí a možná jsme tak trochu někomu šlápli do zelí, i když nechtě. Počáteční emoce ve mně ale i po roce zůstává a spíše sílí. My, jako jednotlivci i firmy, neseme každý svůj díl zodpovědnosti vůči svému okolí. Jsem přesvědčen, že pokud spojíme technologie, lidi a přírodu, tak můžeme vytvořit lepší a trvale udržitelnou budoucnost pro všechny. Zároveň je mi jasné, že teď musíme s naším projektem jít dál. Kam?
Třeba do větší kvality – podobně jako třeba soukromá mateřská školka, která sice něco stojí, ale může dát vašim dětem o to modernější, odbornější a láskyplnější péči. Oslovili jsme nové odborníky s otevřenou hlavou a vytvořili plán zvaný Sázíme Česko 2.0. Můj sen je, aby se na naší platformě setkali jak ekologové, krajinní architekti, biologové, tak inovativní lesníci, prostě experti s různými pohledy. Aby si studenti na „našich“ lesích mohli psát diplomky, zkrátka aby se tu společně diskutovalo o nejlepší cestě ke zdravým stromům a krajině. A pak je tu samozřejmě kvantita. Dvě stě tisíc stromů za rok je sice pro iniciativu našeho typu obrovský úspěch, ale každý lesák ví, že je jako plivnutí do moře českého lesa. Půjdeme tedy dál, k milionům. A pěkně s marketingem. Emotivním, jak jsme my jako lidé byli stvořeni.
Zdroj Foto: SázímeČesko.cz
