Článek
Lesy potřebujeme, a stejně tak i liniové stavby, to je fakt. Bohužel klimatická situace a sucho způsobuje, že lesy jsou zranitelnější a tím náchylnější k polomům. Strom obtížený přívalem sněhu dnes prostě vydrží míň, než vydržel dřív – a když zrovna roste u silnice nebo železnice, malér je tu hned. Následující nápad není z mojí hlavy, propaguje ho lesnický expert Aleš Erber, se kterým nás nedávno spojil projekt výzkumu mezi soukromými vlastníky lesa. Jeho řešení je naprosto logické, a přece zatím v Česku nemá dostatečnou odezvu.
Vykácet vše kolem komunikace?
Kolem každé liniové stavby, tedy silnice, železnice nebo elektrovodu je příslušným zákonem předepsané ochranné pásmo – například silnice druhé třídy má tohle pásmo široké 15 metrů od osy vozovky. Vlastníci lesních pozemků by měli v tomto prostoru provádět pravidelnou kontrolu a údržbu a odstraňovat suché nebo škůdci napadené stromy, aby nezpůsobily svým nečekaným pádem hmotnou škodu, úraz nebo dokonce ztrátu na životě – což se v letošním roce bohužel stalo.
Člověka okamžitě napadne, jak důkladně se tento požadavek dá naplnit, když může jít třeba o stovky stromů, které na první pohled vypadají zdravě. U železnice by se klidně mohly vykácet na každé straně tratě 30metrové pruhy, což už dnes drážní zákon umožňuje. (Naštěstí tak ale Správa železnic nepostupuje.) Obdobný problém můžeme vidět u lesů podél silnic a dálnic či elektrického vedení. Hustě rostlé stromy vedle sebe, které se při mokrém sněhu nahýbají nad silnici či dráty. Mnozí z nás si asi řeknou, že nejlepším řešením je opravdu všechny stromy, které ohrožují liniovou stavbu, prostě vykácet. Nebo by to šlo jinak?
Řešením je pěstovat les chytřeji
Aleš Erber bojuje za jinou cestu: zařadit pásma kolem liniových staveb automaticky do takzvaných lesů zvláštního určení, kde by se les podle zákona musel pěstovat podle jiné metodiky – hned u silnice by například mohl být pruh keřů, v další řadě by se pak vysázely ekologicky a staticky odolné druhy stromů, hlavně listnáče s nízko nasazenou korunou, a až pak by pokračoval hospodářský les. Každá liniová stavba by měla svůj dlouhodobý plán údržby, těžby a obnovy. Tím by se předešlo věčným zpožděním na železnici, výpadkům elektrické energie či obavám z toho, že na vás při průjezdu lesem za větrného počasí spadne nějaká ta větev či celý strom.
Nepřipadá vám to logické? Mně ano. Ušetřily by se miliardy za havárie, a hlavně lidské životy. Jen prosadit takový systém bude nejspíš proces na dlouhou trať – nebo na dlouhou silnici 😊. Například soukromé majitele, kteří už tak z lesa nemají žádný zisk, by stát samozřejmě musel finančně motivovat, aby na takový režim přešli.
Sníh nesníh, v lese je práce pořád dost
Zatímco hasiči začátkem prosince hodně káceli a vyprošťovali, majitelům a správcům lesů po celé republice předčasně skončila sezóna sázení stromků. Byla letos extrémně krátká, a i to je příznak měnícího se klimatu – až do října teplo a sucho, pak krátké okno a hned skok do mrazu a sněhu. I my v Sázíme Česko jsme museli poslední prosincové akce odvolat – odhrabávat 30 čísel sněhu a pak teprve do zmrzlé země vkládat stromky, to opravdu smysl nemá. Možná ale ještě během zimy vyrazíme, na místa, kde nemrzne a kde sníh neleží. Ostatní lesáci také v zimě nespí – je čas na úklid a prořezávání, opravu oplocenek, aby zvěř mladým stromkům neškodila. Za každým kusem zdravého lesa je většinou i kus něčí práce. Vzpomeňte si na to, až tam během adventu nebo svátků vyrazíte!
