Článek
Natož sázet stromy v lese. Jak to je doopravdy? Povím vám, jaký je můj pohled na věc, a zajímal by mě ten váš.
Hlasy proti plošnému sázení stromů se často ozývají z řad ekologů a mají v sobě něco pravdy. Už od Marie Terezie jsme si totiž zvykli uvažovat o lese jako o poli, akorát je to pole, které sklidí až příští generace. Představa, že bychom měli les nechat po vykácení nechat ležet ladem, je znepokojivá – zvlášť, když dřevo co nejrychleji potřebujeme na topení a stavby. Z téhle tajenky dlouhá léta vycházel nejlíp smrk, protože rychle vyroste a je rovný. Jenže pak tu máme dobře známý problém. „Pečlivě vysázené“ smrkové monokultury neodpovídají našemu klimatickému pásmu, a když přijde oteplování, sucho a kůrovec, popadají jak švestky.
Cílem je nic nesázet – ale tam ještě nejsme
Jak jste asi pochopili, problém nebyl v tom, že by se moc sázelo, ale v tom, co se sázelo a jak se s lesem hospodařilo. Na tom, co by teď mělo být naším cílem, se odborníci celkem shodnou. Potřebujeme věkově a druhově diverzifikované lesy, které odpovídají měnícímu se klimatu. Zvýšit počet listnáčů, omezit holosečnou těžbu, při které vznikají velké mýtiny, a vytvořit odolnější smíšené lesy se stromy různého věku. V takových lesích se těží výběrově (pokud nejde o zvláštní rezervace) a vlastně se ani nemusí sázet. Jenže tam ještě jako společnost nejsme. A když jsme něco v minulosti přehnali, musíme holt přírodě alespoň trochu s nápravou pomoct.
Přirozená obnova nestačí
Řeknu vám příklad z naší listopadové výsadby lesů v Horních Dubenkách u Jihlavy. Vždycky když někam se Sázíme Česko vyrazíme, plánujeme výsadbu s místními odbornými lesními hospodáři. Takovým hospodářem je i Ondřej, který se stará o obecní lesy v Dubenkách. Říká, že jim v roce 2020 kůrovec dal pořádně zabrat. V ideálním světě by nejraději nechal vše na přirozené obnově. Zákon mu ale ukládá poměrně přísný časový limit a navíc na některých plochách je prostě jen smrk. Ke všemu sežere všechny nálety přemnožená lesní zvěř, takže minimálně oplocenku někdo postavit musí. Namixovat les druhově a věkově by prostě trvalo nejspíš další stovky let. A to je přesně ta chvíle, kdy je potřeba vyhrnout si rukávy a vyrazit s lopatou a sazeničkami na místo. Můžeme tak přírodě pomoct urychlit celý proces návratu k přirozenému stavu .
Když sázet, tak i chránit
Příklad z Horních Dubenek hezky ukazuje, jak se dá i po kalamitě citlivě hospodařit. Když pozemek ponecháte přirozené obnově, musíte ho stejně oplotit, aby nalétané stromky nespásla zvěř. Pak už záleží na citlivosti a odbornosti lesního hospodáře, jako je Ondřej, aby rozhodl o místech, kde je sázení nutné, a o tom, jaké druhy se tam mají vysadit. V Horních Dubenkách jsme na návětrné, kamenité mýtině zasadili 6500 buků, modřínů, borovic i pár smrků, ovšem buků bylo nejvíc. V celkovém měřítku lesa je zde ale mnohem více druhů a jednoho dne z toho bude fakt pěkný les. Ještě důležitější však je, že hurá akcí to nekončí. Sazeničky chrání oplocenky, v létě se musí les vyžínat a pak bude potřebovat pravidelné probírky. To už Ondřej s místními zvládnou. Nás ale těší, že jsme mohli pomoct přírodě, když nás potřebovala.
Sázení prospívá zdraví
Tak co myslíte, sázet nebo nesázet? Než odpovíte třeba dole do komentářů, přidám ještě jednu věc. Zatímco negativní vliv sázení, tedy hazardního hraní na lidskou psychiku je dobře zdokumentován, u sázení stromů je to přesně naopak! Když vyrazíte s holinami a rýčem v ruce sázet, je to prostě balzám na podzimní deprese, o tom bychom vám s mnoha dobrovolníky mohli vyprávět. Vždyť procházka v lese se ve Finsku předepisuje i u lékaře. Tak na co ještě čekáte!
