Článek
Dnes a denně se setkávám se soukromými vlastníky lesů, kteří se dostali do složité situace. Přišla kůrovcová nebo jiná kalamita a oni musejí les podle zákona obnovit. Stát tyto majitele podporuje dvěma způsoby – nabízí služby odborného lesního hospodáře (OLH) a také dotace, například na obnovu lesa po kůrovci. Když se ale sečte vše dohromady, musí tito soukromníci stejně sáhnout hluboko do vlastní kapsy, a navíc je to velká dřina.
Lesa pán = milionář?
Když vyrazíte na procházku do lesa, většinou vstupujete na státní pozemek, o který se stará z našich daní společnost Lesy ČR. Jsou ale také lesy obecní nebo církevní, a také lesy patřící fyzickým osobám, třeba takové, jaké někdo zdědil po dědečkovi. Těch posledně jmenovaných lesů je v Česku 350 000 hektarů. Kdo pečuje o tenhle, pro nás všechny ohromně důležitý, kus přírody – a lze se tím uživit?
Je celkem jasné, že jediné, na čem můžete v lese vydělat, je dřevo. Kdy k vám ale tenhle zisk dorazí? Při průměrném životním cyklu stromů dřevo zpeněží až děti vašich dětí. Když přijde dřív kalamita, pak máte samozřejmě dřeva dost. Pokud máte stroje, známé a víte, jak dřevo prodat, dá se na tom i něco trhnout. Většina vlastníků soukromých a rodinných lesů však tuto činnost dělá poprvé v životě. A tak se spolehnete na pomoc nějaké firmy nebo třeba souseda, zkrátka profíků, kteří si to nacení takříkajíc po svém – jinými slovy, jste rádi za pár korun do kapsy a „uklizený“ pozemek. Na vás pak zbyde zákonná povinnost les obnovit.
Byznys s přírodou může být na hraně
Z toho, co vidím kolem sebe u mnoha majitelů lesů, a co jsme objektivně změřili při našem nedávném průzkumu s agenturou Nielsen, je zřejmé, že malé soukromé lesy prostě nevydělávají. Úspěšným lesním podnikatelem můžete být podle mě jen tehdy, když máte obrovské majetky, stroje, lidi a všechno zvládnete sami dobře prodat. A pak jsou tu spekulanti, kteří umí kšeftovat s pozemky. Koupíte les na pokácení, se kterým si nějaká babička neví rady, prodáte dřevo, vyčerpáte dotace a o pár let později pozemek prodáte za vyšší cenu. Je otázka, zda takové zacházení prospívá přírodě. A jestli takhle spravované lesy při současných klimatických podmínkách vydrží i pro naše děti. Pokud to v malém lese chcete dělat správně, musíte být buď duší romantik, nebo prostě milovat přírodu. A právě takoví majitelé lesa jsou pro mě hrdinové, které bychom měli podporovat.
Soukromý les ve Strančicích – s širokým srdcem pro všechny
Nápad, že by u některých lesů měly být kasičky na dobrovolný příspěvek, je trochu nadsázka. Ale vím o lidech, kteří by si to zasloužili. Například Jiří Kopecký, který se takhle stará o více než 26 hektarů rodinného lesa ve Strančicích u Prahy. Ten příběh je v něčem typický – Jiří totiž není skutečným vlastníkem, stará se o lesy svého tchána, který už ve svém věku na tuhle dřinu nemá sílu. Jak vypadá ekonomika takového lesa? „Těžce v mínusu,“ řekne vám chlapík, který se lesnickou prací samozřejmě neživí. Dělá to pro svůj dobrý pocit a jednou možná pro své potomky. V roce 2020, tak jako na mnoha místech Česka, lehla velká část lesa ve Strančicích po kůrovci, šlo o zhruba 4 hektary. Zisk z poškozeného dřeva byl symbolický, zato přibyla povinnost zasadit a opečovat zhruba 20 000 stromků. „Jsem v lese pět dní v týdnu, kontroluju, zda je vše v pořádku a co je třeba udělat,“ říká Jiří. „Dlouho jsem přemýšlel, jak s těmi mýtinami naložit a jaké stromy vysadit, aby tu vydržely. Bylo mi jasný, že tohle sami nezvládneme.“ Využil státní dotace na stromky, ty ale dostane proplacené až za rok a nepokryjí vše. Na výsadbu stromků si pozval logicky dobrovolníky – i mezi nimi si ale musel vybírat, je pedant a nemá rád odfláklou práci. Za to, kdo mu přijel do lesa pomoct, s tím si na oplátku opekl pravé poctivé špekáčky…
Řešení? Je to tak trochu i na nás
Všechny lesy v Česku patří i nám, a problémy s péčí o ně mají nejen soukromníci, ale i obce a další subjekty. Jediný, kdo s tím něco udělá, jsme my sami. Ostatní nás už budou pouze následovat. Ať už jsme firmy nebo jednotlivci, postarejme se o českou přírodu. A snažme se přijít na způsoby, jak můžou tyhle stovky tisíc hektarů lesa být pro nás všechny nejen ekologicky, ale i ekonomicky udržitelné. Závora s kasičkou možná nebude nejlepší způsob.
