Článek
Přijde mi skoro ostuda, když všude v Praze na turistických trasách potkávám cedule odmítající platby kartou v angličtině i dalších světových jazycích. Platba možná pouze v korunách nebo eurech. A u eura si můžete být jistí, že kurz moc výhodný nebude. Pravda, v centru máme hromadu ATM, kde hotovost získáte, ale s kurzem ještě „výhodnějším“.
Nemá cenu se vůbec zmiňovat o situaci v Německu nebo v Rakousku. Přesto to udělám. Vezmu jen jeden příklad za všechny - Vánoční trhy. V podstatě jsme ve Vídni, Drážďanech, Mnichově a dalších místech nenarazil na stánek, kde by nebylo možné platit kartou. Vánoční trhy v Praze jsou přesný opak. Karty jen výjimečně.
Nejvíce jsem cestoval po Polsku. A i tady jsou napřed. Jediné místo, kde se skoro nedalo platit kartou byly stánky s preclíky v Krakově. Ale i tady jsem našel pána, který měl terminál. Na tržnicích, kde se prodávala zelenina, ovoce a další domácí produkty byla možnost platby tak 50%. A i tady jsme se setkal s tím, že u jednoho stánku jsme nakupoval, ale vedlejší stánkař měl terminál, tak jsme platil u něj…
Velmi podobná situace je v Maďarsku. Stánky většinou karty berou. Na restauraci Only Cash jsem nenarazil. Ale tady pozor na jednu, respektive dvě věci, které se občas dějí v restauracích. V restauraci si běžně připočítávají 10-15 % za servis. Tj něco jako spropitné. Občas si to připočítají dvakrát… A velmi rádi zkusí přepočítat forinty na eura a platbu udělat v nich. A tady použijí svůj kurz, který je i o 20 % méně výhodný.
Další stát, který zde zmíním, je Rumunsko. Tady je situace už trochu horší, ale na Prahu to tu stále nemá. Na turisticky významných lokacích narazíte na hodně stánků. Na Transfagaraši jsme nenarazili na stánek s cetkami nebo jídlem, který by karty nebral. Horší to bylo ve městě Bran, kde zhruba polovina stánků se suvenýry nebrala karty. Brali však eura v kurzu, který byl relativně normální - 50 lei = 10 euro. Což skoro odpovídá aktuálnímu kurzu. V restauraci problém nebyl a totéž na parkovišti.
Předposlední stát, který zmíním, je Slovensko. Nikoho nepřekvapí, že tady je to v Bratislavě skoro jako v Praze. Rozdíly jsou tak malé, že je snad ani nemá cenu popisovat.
A na závěr země, která je trochu jak z Alenky za zrcadlem. Tady jsem se totiž poprvé setkal s cedulí, kterou přikládám. A když už tam nebylo přímé odmítnutí, byla tam cedule „We prefer card“. Když jsem ve stánku se suvenýry platil, automaticky to markovali do terminálu. A totéž ve stánku se street food. Po hotovosti se mě nikdo nezeptal po celou dobu.
No cash
Tou zemí byla Velká Británie.
