Článek
Už někdy od osmdesátých let minulého století se však mluví o jeho náhradě či výměně. O jeho zhoršujícím se stavu a o tom, že nevyhovuje provozu, který na něm je. Nemám statistiky provozu tehdy a dnes, ale určitě tam nyní jezdí násobně více vlaků než tehdy.
Je také pravda, že když byl tento most před více než sto lety postaven, už tehdy se nepočítalo s tím, že tu bude navždy. Dokonce se dají najít informace o tom že bude provizorní a už v třicátých letech se přemýšlelo o jeho výměně. A důvody pro výměnu byly už tenkrát kapacitní. A když bude člověk jen trochu hledat, najde informace, že tu měl být most nejen pro železnici ale i pro auta. Kdo chce vědět více - doporučuju stránku Vyšehradskej.cz.
Protože ten si myslel to, a ten zase ono, začali se zodpovědní o most starat poněkud méně, než by potřeboval. On je totiž i díky konstrukci docela náročný na údržbu. Je to takový komplikovanější merkur, kde jsou jednotlivé díly k sobě nýtovány. Na svou dobu byl udělán vlastně velmi dobře a pokrokově. Stejný stavitel, Františka Prášila, má prsty i ve stavbě Petřínské rozhledny a Průmyslového paláce v Praze. Obě budovy se stále pyšně klenou na svých místech a patří k tomu nejhezčímu co nám konec 19. století a začátek 20. století přinesly. Obě budovy však dostávaly patřičnou údržbu.
Problém s konstrukcí je hlavně v tom, že je na mnoha místech mnoho spojů, do kterých může, a taky zatéká voda. Tyto spoje lze udržovat jen velmi pečlivou údržbou a bohužel voda se dostane do více míst než barva. Jsou tu další možnosti - pořádně to promazat, ale tady jsme dost na hraně s ekologií. Když se takováto konstrukce neudržuje tak jak má, tak začne docela rychle chátrat. Jakmile se dostane voda a rez hluboko do spojů, tak je na problém zaděláno. A další problém je, že jsme na mostě. Most není namáhán jen gravitací a povětřím, jako třeba Petřínská rozhledna. Jsou zde i dynamické síly z působení projíždějících vlaků. Tohle všechno dohromady taky vede ke zvětšení vůlí na konstrukci a vůle tvoří mezery a do mezer vniká voda. Voda s kovem reaguje. V zimě voda mrzne a tím vůle zvětšuje a problémy se nabalují a nabalují, až se dostaneme do stavu, který je dnes.
A jak z toho ven? Do roku 2004 než se most stal kulturní památkou šlo dělat hodně věcí. A asi už tenkrát by bylo nejlepší most zbourat a postavit nový. Dokonce se o variantě repliky i uvažovalo. Souhlasil s ní i Národní památkový úřad. Jenže… Správa železnic přišla s tím, že všechno špatně a všechno zbourat. A tak si vypsala i soutěž na vzhled nového mostu. Abych pravdu řekl, výsledný návrh nebyl až tak špatný. Docela respektoval stávající stav, přinesl tři koleje, které požaduje železnice, a i prostor pro pěší a cyklisty. V podstatě se do místa i hodil a vrchními oblouky odkazoval na most původní. Jen to prostě nebyl ten starý krásný most. A tehdy, v roce 2022 začala skoro krvavá válka o to co a jak bude. Ve své podstatě mají všichni pravdu. Nový most bude rychle, bude vyžadovat méně údržby a kapacitně splní co má. Starý most je ve stavu, že asi brzy spadne a když ne, tak po něm nebudou moci jezdit vlaky. A o vlaky tu jde až v první řadě. Protože vlaky ten most potřebují a bez nich by se nezaplatil a vlastně by ani nebyl.
Pak je tu druhá strana - most sem patří, je kulturní památka, je krásný, je úžasný a chyběl by nám. Mě osobně taky - dodnes vzpomínám na procházky po mostě a na zážitek, když okolo jela parní lokomotiva. Most krásně voněl po pražcích a k panoramatu Prahy prostě patří. Problém je s cenou rekonstrukce. Problém je i s cenou repliky - a nechápu proč se o ní už zase nemluví. Problém je, že použitá technologie je 100 let stará a dnes je dávno přežitá. K tomu nový příhradový nýtovaný most zase bude potřebovat složitou údržbu. A je dost pravděpodobné, že bude i dražší. Přeci jen beton je levnější.
A jak tedy z toho ven, ptám se znovu? Není to lehké a bohužel to nevypadá, že by se zastánci nového mostu a zastánci starého nějak domluvili. Odnese to most a odnesou to cestující na železnici. Při současném vývoji most asi spadne dříve, než se k domluvě dojde. Někdo dostane pokutu, někoho možná odsoudí, a nakonec zde bude stát most nový a budeme rádi, když se bude starému podobat.
