Článek
V úvodu musím napsat, že většina cest probíhá v pohodě a v klidu a sestava, kterou popsal pan spisovatel Viewegh v knize, se sejde jen málokdy. V hromadě věcí to však je jen odvar toho, co umí lidé vytvořit. Extrémy nejsou časté, ale potom stojí za to. Tak pojďme na to.
Původně jsem tu chtěl začít jen rodiči, ale je potřeba si uvědomit, že tyto dvě veličiny - rodiče a děti - nelze při společné cestě dělit. Při cestách v autobuse tvoří společně údernou jednotku. Na tom, jak rodič své dítě zná a jak s ním funguje, se totiž následně cesta odvíjí.
Prvním problémem jsou hodně malé děti. Tak ve věku do tří let. Cesta je dlouhá a děti se prostě po pár hodinách začnou cítit nepohodlně, a protože malé dítě ještě nemá moc komunikačních schopnosti a nedá se mu moc věcí vysvětlit, začne se chovat, jako malé nespokojené dítě. A když je takové dítě nespokojené více než polovinu cesty, stává se cesta utrpením nejen pro to dítě, ale i ostatní spolucestující. Ještě horší je dítě s plenkami a průjmem. A rodič, který to neřekne, nepožádá o zastavení a začne přebalovat v autobuse. Takže ke křiku nespokojeného dítěte se ještě přidá aroma plné plenky. Tady je opravdu otázkou, zda je nutné podniknout cestu s takhle malým dítětem.
Děti ve věku cca čtyři až sedm let jsou jiné kafe. S těmi se cestuje mnohem lépe. Pokud však tyto děcka začnou cestu snášet hůře, tak to taky stojí za to. Ty mladší umí křičet a zlobit více než batolata. A ty starší už umí i docela pěkně zvracet. I zde je následné fungování o rodičích. Když se vám dítě pozvrací v autobusu hned po výjezdu a rodič to v lepším případě chytí do pytlíku a dítě si pak ohlídá, je vše v pořádku. Ale pak jsou tu rodiče, kteří nechají dítě pozvracet vše, co jde, včetně cestujícího před sebou a vedle sebe a pak chtějí po řidiči, aby to řešil. Nejlépe i s vyndáním kufru úplně zespod, aby se dítě mohlo převléknout. Je pravda, že Kinedryl neřeší vše, ale v těchto případech se často jedná o dítě, které zvrací pravidelně, rodiče to vědí a na Kinedryl „jaksi zapomněli“.
Zvracení se týká i starších dětí, ale ty už si většinou umí včas říci, a i rodiče už většinou vědí jak na ně. Velkou většinu z nich už jde i docela dobře zabavit anebo se umí zabavit samy. Jenže tady začínají první větší problémy. Takové dítě s ADHD umí pěkně zatopit celému autobusu. Zažil jsem, jak takové děcko většinu noci doslova proběhalo po autobuse. Jednou jsme se i já takhle s rodičem pohádal, že to prostě nejde. Nechtějte slyšet, co jsem si vyslechl. Třeba to, že jsem řidič, který je má dopravit k moři, a o jeho dítě ať se nestarám. Moje odpověď byla, že je mám dopravit bezpečně a že v případě, kdy jeho dítě bude běhat po autobuse, tak za bezpečnost nemohu ručit a nikam nepojedu, zabrala až v okamžiku, kdy jsem zajel na odpočívadlo a zastavil, že tedy buď se dítě uklidní, nebo nejedeme.
S ještě staršími dětmi, tak od patnácti let přichází další legrace. Většinou jsou v autobuse v klidu. Pokud však jsou ve skupince, nebo pokud jich je plný autobus, je to jiná. Mají pak tendenci se jeden před druhým předvádět. Plný autobus děcek tu teď nebudeme řešit, ale měl jsme tu čest s půlkou autobusu. Tenkrát se jedna třída rozhodla jet k moři. Bylo jich okolo 25, stáří okolo 16 let. S nimi dva učitelé, kteří je spíše jen usměrňovali, než drželi zkrátka. Vlastně jsme o nich s kolegou většinu cesty vůbec nevěděli. Ale při úklidu autobusu jsme našli kalhotky a použitý prezervativ.
Poslední extrém, který tu zmíním, je dítě, které se dere na svět. Prostě porod v autobuse. Tohle se nestalo mě, ale kolegovi. A v podstatě se to už stalo vícekrát. V tomto případě začala žena cítit, že to na ni jde, někde během cesty Rakouskem. Autobus byl plný spících lidí a paní nechtěla rušit, navíc měla do termínu ještě dost času, tak si myslela, že to přejde. Nepřešlo. V autobuse se nakonec nedalo utajit, že se něco děje. Naštěstí v něm cestovala i jedna zdravotní sestra, která se nastávající maminky ujala. Řidiče pak ujistila, že k porodu teď nedojde a že klidně mohou jet dál. Dopadlo to tak, že nakonec autobus stavěl hned někde za hranicemi u Mikulova, kde žena v sanitce porodila.
