Článek
Začněme hned mým pohledem na věc - vím jen to, co se k člověku dostane z médií a sociálních sítí. Institut vyloučení z přepravy je stanoven Smluvními přepravními podmínkami (dále jen SPP) a je to krajní řešení, které jsem v minulosti musel několikrát použít i já. Podrobnosti najdete dále v článku. Pokud je pravda, že v té tramvaji dítě stálo na sedačce, určitě bych se ozval i já. V prvním případě bych osobu zodpovědnou za dítě napomenul a požádal o nápravu. V případě, že by to nepomohlo, upozornil bych je podruhé s upozorněním, že je mohu vyloučit z přepravy. Až třetí krok by bylo vyloučení. I když mě onen zlobivý cestující kolikrát nazval všelijak, tak jsem vždy vystačil se slušností. Možná se zvýšením hlasu. V nejhorším případě s policií. Nemám tím však jakékoliv právo urážet takového cestujícího na základě jeho pohlaví, barvy vlasů, sociální příslušnosti či národnosti. V tomto případě šel řidič tramvaje přes čáru a měl by nést následky.
Ještě k údajné neexistenci kamerového záznamu z tramvaje. Nevím, jak je to nastaveno aktuálně, ale v minulosti se v Praze v dopravních prostředcích používalo několik systému monitorování prostoru ve voze. Primární byl jen aktuální pohled. Záznam se spouštěl na pokyn řidiče. Případně byla nějaká krátká smyčka, která se uložila na pokyn či znamení nouze z vozidla či od řidiče. Pokud se tento systém používá dál a řidič tramvaje nedal pokyn k uložení nahrávky, tak nahrávka nebude…
SPP vychází z příslušné vyhlášky (Vyhláška č. 175/2000 Sb.) a má je mírně rozdílné každý dopravní systém. V SPP PID najdeme toto ustanovení
Při nedodržení přepravních podmínek cestujícím je přepravní kontrolor, řidič nebo jiná pověřená osoba oprávněn vyloučit cestujícího z přepravy, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby.
Tady najdete výňatek z oné vyhlášky na stránkách DPP. důležité je, že tam jsou vyjmenované jednotlivá porušení. Důležité je toto:
Porušením přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy…
Mimo jiné je tam někde i že osoba pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek nebude přijata do přepravy. Ale hádejte se kolikrát s opilcem mezi dveřmi…
A teď k těm mým případům.
První je takový neřešitelný. Ale dost častý a dost nepříjemný pro všechny zúčastněné. Já to nikdy řešit nemusel. Jen jednou jsem jednomu cestujícímu vysvětlil, o co se jedná, a požádal o shovívavost. Jedná se o bércové vředy. Měl jsem na lince nemocnici, a tak se takoví cestující vyskytli. A opravdu je to dost nepříjemný zápach. Ale odmítněte takového staršího člověka přepravit, byť zápachem obtěžuje… Máte plné právo, ale ten člověk se tak do té nemocnice nedostane…
Dalším jsou cestující pod vlivem - opilci a ti druzí. Když jsou klidní, neřeším to. No - neřešil jsem to, dokud mi jeden takový nepozvracel autobus a odešel, aniž by cokoliv řekl. Pak u každého takového přemýšlím, zda vzít, či nevzít. Ti hodně opilí se většinou dají ukecat, že jsou ve špatném autobusu. Ti hodně zhulení vám chtějí platit na každé stanici. Ale kdy to řeším, když nějaký takový se chce prát, nebo začne v autobuse zpívat nebo tancovat či se jinak nepěkně chovat. Asi pětkrát jsem volal policii k pomoci řešit takovou situaci.
Samostatnou kapitolou byl COVID. A tady jsem byl trochu větší pes. Roušky jsem vyžadoval a kontroloval - a dost mne štve, že je nemůžu od chrchlajících, kašlajících a prskajících cestujících vyžadovat i nadále. Soudný člověk by měl i s nachlazením či chřipkou zůstat doma a ne lézt mezi lidi v metru, autobuse, tramvaji… Je to porušení SPP i za dob mimo epidemii. Je to podle mne dost bezohledné.
Cestující s dětmi, nebo děti samotné. Další ožehavý příklad, co a jak řešit či neřešit. Řeším takové případy, kdy to jinak nejde. A nebojím se ani okřiknout dospělého, když je ten problematický on. Takhle jednou jeden tatínek nadával dceři, jen nastoupili. Dcerka byla evidentně trochu postižená a čím více tatínek stresoval, tím to bylo horší… Naštěstí pochopil. Pak jsou tu malé děti, které třeba celou cestu brečí. Co se s tím dá dělat? Nebo se vztekají či jsou jinak v nepohodě. Někdy je dítě prostě unavené a s tím se moc dělat nedá. Většinou to neřeším.
Co řeším jsou děti, které za jízdy stojí na sedačkách. Nebo děti, které rodiče posadí hned na sedačku za místem pro kočárky, nebo hned u dveří. Nebo doprostřed pětky vzadu. To je hlavně nebezpečné! V případě prudkého brždění by takové dítě nezůstalo na místě, ale letělo by dost daleko. Zde se to snažím rodičům vysvětlit. Ale oni občas nechápou… Pak mám sto chutí jim to ukázat, jak by takové dítě letělo… A jednou jsem jedné nechápající mamince přehrál i jeden klip z akce „Nemyslíš, zaplatíš“
Přemýšlím, jak to celé shrnout. Jako řidič jsem za cestující zodpovědný a mám právo i povinnost se starat o to, co se děje ve voze s ohledem na bezpečnost mě i ostatních. Pokud to jen jde, snažím se lidem problém vysvětlit a snažím se o komunikaci. Někdy to nejde a někdy se nevyspím dobře, přesto jsem se vždy snažil být slušný. A pokud je slušnost i na druhé straně, vždy se vše vyřeší snáze.
Chovejme se k sobě slušně a ohleduplně a bude se nám cestovat lépe.
