Článek
Mistrovství světa v ledním hokeji sotva začalo a už vypukl značný rozruch kolem masky brankáře Karla Vejmelky. Nechal si na ni namalovat portrét prezidenta s tím, že prý si „zaslouží respekt“. Kdyby byl Vejmelka komunista (a prosím, ať si třeba je), tak by se dalo chápat, že jeho idolem je starý komunistický funkcionář, ovšem zdá se, že to reprezentační brankář není. V tom případě je tedy od hokejisty nejapné, dát si na masku portrét člověka, který devótně sloužil režimu, který Vejmelkovy kolegy (nebo můžeme říci rovnou spoluhráče, i když je dělí 75 let?) brutálně mučil a lidsky i profesně zlikvidoval.
Malá připomínka historie
Na přelomu 40. a 50. let patřilo československé hokejové mužstvo mezi naprostou světovou špičku. Roku 1948 na olympiádě ve Sv. Mořici získalo stříbro, o rok později pak zlato na mistrovství světa a chuť na zlato (nebo minimálně na medaili) mělo i o rok později, kdy se další mistrovství světa konalo v Londýně.
Těsně před odletem však bylo jednoduše oznámeno z vyšších kruhů, že se nikam neletí a basta. Oficiální důvod - prý neudělení víza reportérovi, tak na protest. Což se poté ukázalo jako lež.
Frustrovaní hokejisté to šli poté zapít do hostince, kde kromě žalu měli i důvod k radosti - narození prvního dítěte jednoho z nich. A tak se slavilo i smutnělo. A s postupujícími hodinami se začalo - zcela pochopitelně - i nadávat. Na režim, na komunisty, na politickou situaci vůbec.
Že ale tenkrát kdekdo poslechl Fučíka a jeho lidé, bděte, i zde se našel kdosi bdělý, kdo promtně hlásil příslušným kruhům, že v hospodě probíhá „protistátní činnost“.
A z večírku byla najednou noc v cele. A pak i ráno, druhý den, další, další a další…
Celkem osm týdnů bylo hokejové mužstvo brutálně mučeno. Například středověkým způsobem, kdy byla nešťastníkovi nasazena na hlavu železná obruč, která se postupně utahovala. Hlavní „vyšetřovatel“ Pergl, jenž reprezentanty bil obuškem do bezvědomí se sadistickou potěchou, si pochvaloval kondici hokejistů, takže „neměl tak hned po zábavě“.
Pro pana Vejmelku jistě také není bez zajímavosti, že StB si došla i pro brankáře Bohumila Modrého, ačkoli v mužstvu již nepůsobil, do Londýna letět neměl a večírku se nezúčastnil. Ten byl dokonce označen za hlavu celého „spiknutí“ a odsouzen na 15 let do vězení. A to ne ledajakého - do uranového lágru, kde vám radioaktivní prach pomalu rozežírá všechny orgány v těle.
A proč to celé?
Inu, to je dnes těžké říci. Možná ze strachu režimu o to, že hokejisté by se z Londýna již nevrátili a zůstali v emigraci, ale možná taky jen na objednávku z Moskvy, protože nikdo přece nesmí konkurovat slavné sborné!
Ať tak či tak, bylo to celé odporné vyhřeznutí zrůdnosti tehdejšího bolševického režimu.
A tomu pan prezident sloužil…
A přesně tomuto režimu prezident Petr Pavel (agent Pávek) sloužil, pane Vejmelko. Oddaně, loajálně a přičinlivě. Byl dokonce předsedou základní buňky KSČ.
Jeho výmluvy, že prostě jen bránil svoji vlast, jsou trapné, neboť přísahal „…věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou…“. Kromě toho ČSLA nesloužila k obraně vlasti (to by totiž invazi v roce 1968 neotevřela dveře), ale pouze jako posilovač Rudé armády a z Moskvy řízené Varšavské smlouvy, kdy v případě vypuknutí války měla útočit přes Bavorsko na severní Itálii.
Zde tedy váš idol, pane Vejmelko, budoval kariéru. Pro stranu a režim, který brutálně mučil hokejovou reprezentaci! Takový zaslouží váš respekt?
