Článek
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou je psychická porucha, pro kterou - jak již název napovídá - jedinec trpí neschopností soustředit se (resp. soustředěný zůstat) a často bývá hyperaktivní.
Onemocnění je v populaci relativně časté a zpravidla se nápadně projevuje v dětství. Často však nebývá diagnostikováno a pro specifické projevy je pak dané dítě označováno jako roztěkané, imuplzívní, nesoustředěné a - bohužel často neprávem - jako nevychované.
Léčba ADHD spočívá v kombinaci farmakoterapie a psychoterapie, resp. psychosociálních intervencí. Lékem volby bývá léčivý přípravek Strattera, případně Ritalin. Právě ritalin je po všech stránkách poměrně zajímavé léčivo.
Předně se nejedná o žádnou novinku. Účinnou látku v ritalinu představuje methylfenidát hydrochlorid, což je sloučenina používaná již od padesátých let minulého století. Je tak jedním z nejstarších a vcelku bezpečných zástupců moderní psychofarmakologie.
Léčivá látka je chemicky odvozená od amfetaminů, a v mozku působí podobně jako kokain: Odborně řečeno snižuje zpětné vychytávání dopaminu a noradrenalinu v prefrontálním kortexu.
Prefrontální kortex je oblast mozkové kůry zodpovědná mimo jiné za volní schopnosti, pozornost, sebeovládání aj. Dopamin a noradrenalin jsou tzv. neurotransmitery, neboli přenašeče nervových vzruchů.
Je proto paradoxní, že ritalin, který má potenciál působit jako psychostimulační látka dokáže pacienta s ADHD uklidnit a ten je s to zaměřit svou pozornost a vytrvat v činnosti (např. ve škole či při plnění domácích úkolů). Mechanismus tohoto paradoxního působení není doposud zcela objasněn.
Vedle ADHD je ritalin předepisován také pro osoby trpící chorobnou spavostí, tzv. narkolepsií.
Dávkování činí 5 mg - 60 mg za den.
Stimulační účinek ritalinu z něj však také dělá látku vyhledávanou a zneužívanou. Často jej vyhledávají vysokoškolští studenti, kteří se snaží naučit se ke zkouškám. O něco méně často je pak zneužíván ve sportu.
Mezi vedlejší příznaky a příznaky předávkování patří neklid, nesoustředěnost, lekavost, nespavost či snížená chuť k jídlu (pro tento účinek bývá rovněž zneužíván osobami trpícími poruchami příjmu potravy). V krajním případě může způsobovat paranoidní myšlenky, halucinace či bludy.
Lék bývá zneužíván rozdrcením a jeho následným „šňupnutím“, neboť se dobře vstřebává přes nosní sliznici do krevního řečiště a posléze do mozku. Tento způsob užití je obzvlášť nebezpečný, neboť nástup stimulačního účinku je rychlý a intenzivní, nikoliv nepodobný zmíněnému kokainu.
A co vy? Máte s léčbou ADHD či s Ritalinem zkušenosti?
ZDROJE:
Ritalin: Souhrn údajů o přípravku (https://prehledy.sukl.cz/prehled_leciv.html#/leciva/0268766)
KOUKOLÍK, František. Lidský mozek: [funkční systémy, norma a poruchy]. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Galén, c2012. ISBN 978-80-7262-771-4.
PAPEŽOVÁ, Hana. Naléhavé stavy v psychiatrii. Jessenius. Praha: Maxdorf, c2014. ISBN 978-80-7345-425-8.
RABOCH, Jiří; JIRÁK, Roman a PACLT, Ivo. Psychofarmakologie pro praxi. 2. vyd. V Praze: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-041-6.
