Článek
V rozhovoru na CNN Prima News v neděli 26.3.2023 byl ministr Marian Jurečka moderátorkou dotázán, co považuje za nejdůležitější součást připravované důchodové reformy. Odpověděl, že stabilita průběžného důchodového pilíře a celé společnosti musí být založena na dětech, na budoucích daňových poplatnících. V nové strategii rodinné politiky do roku 2030, kterou pan ministr v těchto dnech představil, uvádí, že by porodnost měla ideálně být dvě děti na jednu ženu (zde).
Je mimo jakoukoliv pochybnost, že zájem státu o rodinu a její fungování musí být prvořadý a trvalý a musí tomu odpovídat i vhodná podpora rodin s dětmi včetně podpory porodnosti.
Jinou věcí je, zda tato podpora může vést ke stabilitě průběžného důchodového pilíře. Proto se musíme nejdříve podívat na to, jaký problém řešíme a jak je velký.
Pro čtenáře asi není překvapením, že se jedná o problém zásadní. Díky demografickému vývoji bude postupně přibývat důchodců a ubývat těch, kteří ze svých daní důchodce platí. Podle dat ČSÚ (zde) bude současný počet obyvatel ve věku 65 let a více růst z dnešních 2.254.000 na 3.205.000 v roce 2058. A obyvatel v ekonomicky aktivním věku od 21 do 64 let bude naopak ubývat ze současných 6.145.000 na 5.254.000.
Dnes je podíl ekonomicky aktivních obyvatel k počtu důchodců 2,7. Pokud ponecháme věk odchodu do důchodu na 65 letech, potom v roce 2058 bude tento poměr pouze 1,6. Když budeme chtít mít v roce 2058 opět 2,7 platících na jednoho důchodce, musíme někde postupně sehnat 2.100.000 nových daňových poplatníků. Kde je během 35 let vezmeme?
Jednou z možností je přijmout každý rok 60.000 ekonomicky aktivních imigrantů. Tuto variantu ale v českém prostředí není možné považovat za reálnou, byť technicky by schůdná být mohla.
Jinou možností už je pouze zvýšit porodnost. Muselo by ale dojít ke zvýšení počtu narozených dětí o 160.000 ročně nad současnou úroveň. Přitom se u nás při aktuální porodnosti 1,7 dítěte na jednu matku rodí ročně 110.000 dětí, narodit by se tedy muselo ročně 270.000 dětí!
Proč by byl nutný přírůstek dětí o 160.000? Protože od narození do dosažení ekonomické aktivity uplyne 20 let. Doba, za kterou potřebujeme zajistit nových 2.100.000 platících, se nám tedy pro tuto variantu výrazně zkracuje. A se zvýšením porodnosti bychom museli začít hned a musela by se zvýšit na 4 děti na jednu matku! To je s pravděpodobností hraničící s jistotou čirá utopie a ani ministr Jurečka s tím nepočítá, on cílí na porodnost 2.
Zde se nebudeme pouštět do úvahy, co pan ministr myslí tím, že děti, noví daňoví poplatníci, zajistí stabilitu průběžného důchodového pilíře, když současně nepočítá s tím, že by porodnost stoupla na víc než 2 děti na jednu matku. Není to vlastně podstatné.
Podstatné je, že z předložených dat jednoznačně vyplývají tři důležité závěry:
První, že noví daňoví poplatníci v množství, které bychom potřebovali navíc, velmi pravděpodobně nebudou, a stabilitu průběžného důchodového pilíře tedy nezajistí a už vůbec ne v případě, že by to mělo být prostřednictvím výrazného zvýšení porodnosti.
Druhý, neméně důležitý, že podpora rodiny a porodnosti je pro důchodový systém zásadní, protože její podcenění by mohlo znamenat, že by nám mohlo daňových poplatníků chybět ještě víc než 2.100.000.
A třetí, nejdůležitější, že trvalou stabilizaci důchodového systému může zajistit jen a pouze kvalitní, dlouhodobé a státem vhodně podpořené soukromé spoření, jak o tom píšeme v řadě dřívějších článků, např. zde.
Problematice věku odchodu do důchodu a zvyšování daní jako dalších způsobů, jak vyřešit důchodový problém, se věnují články zde a zde.
