Článek
O jeho postavení se zasloužil především majitel strojírenské továrny a představitel německých liberálů Friedrich Wannieck. Německou identitu vyjadřovala již samotná architektura budovy ve stylu severoněmecké novogotiky a neorenesance s červenými neomítnutými cihlami.
Oslava německé minulosti se projevila i ve výzdobě interiéru. Velké bronzové sochy germánských králů a královen v nadživotní velikosti se nacházely ve vestibulu stavby. V době 2. světové války se v Německém domě scházeli členové NSDAP, Hitlerjugend nebo důstojnické kluby. V důsledku toho se objekt stal v očích českých obyvatel symbolem nacistické nadvlády nad městem.
V dubnu 1945 byl dům silně poškozen dělostřelbou a požárem, který tehdy nikdo ani nehasil. Opravovat symbol němectví a nacismu v nových politických a národnostních poměrech bylo samozřejmě nemyslitelné. 25. srpna 1945 byly vyhozeny ohořelé zbytky budovy do povětří, sutiny odstraněny a do konce září místo upraveno do podoby parku. Na odklízení trosek se ještě před svým odsunem podíleli brněnští Němci. S nuceným odchodem většiny Němců z Brna tedy zároveň odešla i stavba, která představovala jejich společenské a kulturní centrum ve městě.
Od roku 1892 stál v parku před Německým domem pomník císaře Josefa II. Tímto pomníkem chtěli němečtí liberálové v Brně uctít jimi oblíbeného císaře jako dárce svobody lidu. Josefovy reformy ostatně také alegoricky připomínaly sochy Tolerance a Obchodu, umístěné u paty pomníky. Češi ovšem vnímali Josefa II. spíše jako zosobnění tuhé germanizace. Po vzniku Československa se tak socha bývalého rakouského císaře na prestižním místě v centru města stala nežádoucí. 28. září 1919 bylo celé sousoší československými legionáři strženo.
Josefovu sochu nejprve uložili ve starých jatkách na Křenové ulici a později v areálu budov na Poříčí. Od roku 1988 našla socha své místo v parku brněnské psychiatrické léčebny v Černovicích. Léčebna ji dokonce na vlastní náklady opravila, protože právě Josef II. se také zasadil o zlepšení úrovně zdravotnické péče pro duševně nemocné. Místo prezentace idejí německého liberalismu na velkolepém stupňovitém podstavci v centru města se Josefova socha stala patronem psychicky nemocných, tiše stojícím v ústraní. Alegorické sochy Tolerance a Obchodu našly svůj nový domov v Denisových sadech. Od roku 2005 jsou obě sochy po rekonstrukci umístěny v Lužáneckém parku.
Socha Josefa II. ovšem nebyla jedinou, jejíž osudy poznamenaly měnící se politické a národnostní poměry. Během 1. světové války vznikla organizace s názvem Vdovský a sirotčí fond ozbrojené moci. Cílem bylo vybrat co nejvíce finančních prostředků pro pomoc rodinám padlých vojáků. Symbolem této sbírky se stala socha Wehrmanna (Obránce), která se nejprve objevila ve Vídni. Brněnská městská rada se po vzoru hlavního města rozhodla podobnou sochu také pořídit. Socha svůj první domov našla na rušném náměstí Svobody (tehdy Velkém náměstí). Dřevěný Wehrmann se znakem města v podobě obranného štítu stál na vyvýšeném pódiu se stříškou, jejíž vrchol zdobila malá stylizovaná soška brněnského draka. K slavnostnímu odhalení díla došlo před zaplněným náměstí 1. srpna 1915 za účasti arcivévody Leopolda Salvátora a dalších prominentních hostů. Pro organizátory představoval Wehrmann symbol věrnosti a loajality k císaři a rakousko-uherské vlasti. Brněnský patriotismus pak připomínal štít s městským znakem a brněnský dráček. Celá akce byla samozřejmě především záležitostí brněnských Němců, kteří v té době také ovládali městské úřady.
Nelze se proto divit, že socha vydržela na náměstí pouze tři roky. Wehrmann měl podobu rytíře se zbrojí a mečem a jeho slavnostního odhalení se osobně účastnil rakouský arcivévoda. Česky mluvící Brňané ho tedy celkem pochopitelně vnímali jako zosobnění ozbrojené moci Rakouska-Uherska, které právě přestalo existovat. K likvidaci sochy došlo už 28. října 1918. Podle svědectví novináře Golombka byla dokonce Wehrmannova hlava přinesena jako vítězná trofej přímo do redakce Lidových novin. Později o poškozenou sochu projevilo zájem vídeňské válečné muzeum, kam ji také odvezli.
To však ještě nebyl konec. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se Wehrmann opět vrátil do Brna. Nejprve ho nacisté postavili (tentokrát už bez pódia a bez stříšky) na Moravském náměstí (tehdy Náměstí Adolfa Hitlera). Fascinovala je zřejmě postava mohutného válečníka a jeho obraz se dokonce dostal na oficiální pohlednice brněnského krajského vedení nacistické strany (NSDAP). Zanedlouho však nacistům začala vadit Wehrmannova rakousko-uherská minulost, protože Habsburkové začali vznášet nároky na rakouský trůn. Socha se tak opět stěhovala, tentokrát ke schodišti na nádvoří brněnské nové radnice. Zde vydržela do osvobození Brna, kdy se stala jedním z prvních terčů protiněmecké nenávisti a byla tentokrát již definitivně zničena.
Literatura: Německý dům - německé spolky, Brno 2016.
Brno: město - lidé - události, Brno 2011.
