Článek
Migrační pakt například zavádí tzv. screening, neboli prověřování migrantů po překročení hranic EU. To je jistě zpřísnění a krok správným směrem. Nárazníkové státy už screening de facto provádějí dnes, tj. v určité formě je možný i bez migračního paktu. Nyní ale bude povinný a sjednocený pro celou EU. Nebo třeba migrační pakt říká, že součástí rozhodnutí o odmítnutí azylu musí být i rozhodnutí o návratu. I to je určitě posun správným směrem. A tak dále. Přestože jde často o opatření, která jsou možná i bez migračního paktu, je dobře, že budou. Je zde ale také několik momentů, které pozitivní nejsou.
Za prvé: povinná solidarita
Migrační pakt říká, že členské státy EU si mezi sebou každý rok musí přerozdělit migrační zátěž odpovídající nejméně 30 tisícům migrantů. Buď státy aktuálně nepřetížené migrací pomůžou přetíženým státům finančně (případně hmotně), aby přišlé migranty zvládly (minimálně 20 tisíci eur na migranta), tj. aby je dokázaly ubytovat, živit atd. Nebo si aktuálně nepřetížené státy přišlé migranty rovnou fyzicky převezmou, tj. relokují je.
Do třetího světa tím vzkazujeme, že pro každého, kdo projde přes všechny ty procedury, se nakonec místo najde. Přinejmenším pro prvních 30 tisíc každý rok. To je ale dolní hranice, shora toto číslo omezeno není. Může to tedy klidně být 50 tisíc, další rok 40 tisíc a pak třeba 60 tisíc. Není pochyb, že každý migrant, když se vydá na cestu, kterou mu často organizují pašerácké mafie, bude přesvědčen, že právě on je v těch prvních 30 či kolika tisících.
Poslanci STAN se posmívají opozičním kolegům, kteří prohlašují, že migrační pakt je pozvánkou pro migranty.
Za druhé: změknutí azylových procedur
Migrační pakt mění druh právních předpisů, kterými budou upraveny proces a podmínky projednání žádosti o azyl. Dosud jsou to směrnice, nově to budou nařízení. Směrnice určují pro národní právní úpravu jen její mantinely a musí k nim vzniknout národní právní předpis (prováděcí zákon). Teprve ten ukládá povinnosti. Ale nařízení jsou mnohem více jako národní zákony. Namísto pouhých mantinelů pro národní zákony převážně přímo ukládají povinnosti. Prováděcí předpisy proto někdy ani nepotřebují. Směrnice tak dávají větší prostor členským státům být ve vyřizování žádostí o azyl tvrdší. Nařízení tento prostor dávají mnohem menší.
Česká republika patří k těm přísnějším státům. Jenže tomu bude s migračním paktem do značné míry konec. Migrační pakt národní praxe, kvůli uvedené změně ze směrnic na nařízení, srovná do jedné úrovně. Mírnější státy budou přísnější, přísnější státy budou muset změknout, tj. více udělovat azyl.
Příkladů změknutí azylových systémů způsobených migračním paktem je více. Za všechny ještě jeden týkající se slučování rodin. Jakmile získá azyl jeden člen rodiny, mají cestu do EU umetenou i ostatní její členové. Proto je podstatné, jak je definována rodina a rodinný příslušník. Zatímco dnes platí podmínka, že rodina migrantů musela existovat už v zemi jejich původu, podle migračního paktu bude stačit, pokud rodina vznikla i jen chvíli před vstupem na území EU. To přináší riziko účelových sňatků uzavíraných těsně před vstupem do EU, aby si migranti vzájemně pomohli.
Za třetí: lidskoprávní dohled
Prostor pro tvrdší přístup členských států k vyřizování žádostí o azyl se zúží ještě z dalšího důvodu. Migrační pakt na více místech než dosavadní předpisy, obsahuje příkazy k dodržování lidských práv migrantů a k „politickému“ dohledu progresivistických agentur EU prošpikovaných aktivisty. Dohlížet budou také politické neziskovky.
Členské státy EU budou povinny migrantům zajistit bezplatné právní zastupování při azylovém řízení, a to i politickými neziskovkami. Na toto právní zastupování migrantů budou poskytovány dotace.
Dohled nad dodržováním lidských práv a dohled agentur EU vypadá šlechetně. Ale nemylme se, jeho cílem je minimalizovat případné pokusy o přísnější přístup. Migrační pakt sice některá zpřísnění přináší. Ale ta budou díky „politickému“ dohledu vykládána co nejvíce ve prospěch migrantů a tím v různé míře neutralizována.
Necelý rok po schválení migračního paktu v květnu 2024 přišla Evropská komise s návrhem návratového nařízení, které má nahradit dosavadní návratovou směrnici. Návraty, tedy deportace, v EU zoufale nefungují. V dosavadní návratové směrnici najdeme 6 zmínek o lidských právech. V letošním návrhu návratového nařízení jich najdeme 34, tj. téměř šestkrát tolik.
Za čtvrté: manipulace a promarněná příležitost
Tvrdili nám, že díky migračnímu paktu budou lépe ochráněny hranice Evropy. Jenže lhali, protože screening, hraniční řízení atd., to vše bude probíhat až za hranicemi, tedy na území EU. Migrační pakt prý zlepší návraty. Jenže návraty řeší jen pro část migrantů, a to pouze tak, že stanoví lhůtu pro jejich deportaci. Vůbec se ale nezabývá provedením deportace. O tzv. výjimce na Ukrajince ani nemluvě. To byla a je prostě lež (více o tom zde a zde).
Díky těmto manipulacím většina lidí nejspíš uvěřila, že migrační pakt sice nemusí být ideální, ale to podstatné řeší. Jenže neřeší. Podstata děsivé migrační situace je v lidskoprávním systému, který se zvrhnul natolik, že lidská práva se obrátila proti civilizaci, která je vymyslela a prosadila. S tím však migrační pakt nejen, že nic nedělá, ale dokonce, jak je uvedeno výše, roli lidskoprávního systému v migračním soukolí ještě posiluje.
Pocit obecného uspokojení či ukolébání většinové veřejnosti patří k největším „politickým zločinům“, které byly migračním paktem spáchány. Je vzkazem třetímu světu a pašeráckým strukturám, že teď už se dlouho nic zásadního v migračním systému EU měnit nebude a že s podstatou věci, tj. hypertrofovaným lidskoprávním systémem, se nebude dělat vůbec nic. Naopak, posílí se. Reformní potenciál v oblasti migrace je zkrátka na dlouho spotřebován.
Celý systém si nakonec nějak „sedne“ a všichni se v něm postupně naučí žít. A jak už to tak bývá, mezi prvními budou politické neziskovky, pašeráci a migranti sami. Zprávy o bezpečnostních a civilizačních dopadech migrace sice budou dál plnit média, ale lidé budou žít v bláhovém pocitu, že politici už to řeší a že už brzy se to začne obracet…
Co tedy migrační pakt vzkazuje migrantům a pašerákům?
Vzkaz vyslaný schválením migračního paktu do třetího světa lze volnou řečí formulovat třeba takto:
- Nakonec se pro vás, migranti, místo najde. Každý rok aspoň pro 30 tisíc z vás. V rámci povinné solidarity se o zátěž, kterou nám způsobíte, nějak podělíme. Ale neomezujte se a klidně bez obav choďte. Když vás přijde víc, máme v migračním paktu i krizové nařízení a tak vám najdeme místo všem.
- Azylové systémy migrační pakt pěkně srovná „do lajny“. To by tak hrálo, aby si některý členský stát nastavoval přísnější pravidla! Takže nebojte se, milí pašeráci, už bude stačit, abyste se přizpůsobili jedinému, celounijnímu systému a máte to „zmáknuté“. Je sice fakt, že pro některé vaše klienty bude Evropa hůř dostupná, ale pro jiné zase lépe.
- Vy dobře víte, že když politici členských států EU v médiích pouští hrůzu, jak tentokrát už budou na vás migranty opravdu tvrdí, že je to většinou jen taková pěna dní. Nakonec totiž vždycky dojde na lidská práva, která z toho řadu z vás, vlastně většinu, nějak vysekají. Migračním paktem jsme si naše azylové systémy tak sešněrovali, že už na vás žádný stát EU nebude tvrdší než ostatní. Však ony na to agentury EU a politické neziskovky už dohlédnou.
- Nic podstatného měnit nebudeme. Dobře, něco migrační pakt změnil a zpřísnil, to je fakt. Některým z vás to situaci zkomplikuje. Ale s lidskoprávní agendou, která je podstatou našich problémů, jsme neudělali nic. Naopak, ještě jsme její roli v migračním systému posílili. Lidská práva přece přiznáváme každému z vás. Teď máte zase na několik let pokoj. Většina Evropanů snad konečně uvěřila, že už ten problém s vámi, migranty, nějak řešíme.
- No a závěrem připomínáme, jak už jsme uvedli, místo se pro vás najde. Dokonce v těch minimálně 30 tisících bude určitý počet míst rezervován pro ty z vás, co jste dopluli přes Středozemní moře. Dobrý, ne?
