Článek
Když byl občanům Ruské federace Putinem představen jako jeho nástupce v prezidentském úřadu, mnozí doufali. A ze začátku to opravdu vypadalo dobře. Poprvé po dlouhých letech nehráli prim vojáci, Medveděv se obklopil mladšími spolupracovníky, ale přitom našlapoval opatrně, aby nenaštval žádnou z politicky vlivných skupin.
Medveděvova doktrína
V srpnu 2008 Medveděv představil posun v ruské zahraniční politice, založený na respektování principů mezinárodního práva, odmítnutí unipolárního světa, slibu, že Rusko nebude usilovat o konfrontaci s jinými národy, bude chránit své občany, ať jsou kdekoli, a bude rozvíjet vazby v přátelských regionech.
Do toho, Rusko!
V roce 2009 představil Medveděv svou vizi budoucnosti Ruska v článku, který nazval „Do toho, Rusko!“. Načrtl v něm pět strategických směrů modernizace ruské ekonomiky, kterými byly energetická účinnost a nová paliva, lékařské technologie a léčiva, jaderná energetika, informační technologie a vesmír a telekomunikace. Základem měla být snaha zbavit ruskou ekonomiku závislosti na exportu ropy a plynu a celkově zemi zmodernizovat. Vše mělo směřovat k přiblížení se Západu. S USA podepsal smlouvu o snížení počtu jaderných zbraní START, ale na druhou stranu se během jeho vlády válčilo v Gruzii. Také chtěl založit novou nadnárodní měnu, která by nahradila dolar.
Znělo to dobře, ale z plánů toho moc nezbylo. Medveděv chvíli zahříval prezidentské křeslo, aby ho následně zase předal Putinovi. Jejich politické šarády se ale nelíbily opozici ani občanům. Medveděv se nakonec nelíbil ani Putinovi, protože najednou byla z miláčka národa černá ovce. Snad za to mohla angažovanost jeho spolupracovníků proti návratu Putina do funkce prezidenta. Aby vyšel demonstrantům vstříc, sliboval reformy politického systému, ale nic neudělal.
Dmitrij Medveděv si na výsluní dlouho nepobyl a byl „uklizen“ do bezvýznamné funkce
Jak se ze skoro liberálního politika a právníka stal mediální šašek?
Jako předseda vlády už šel Putinovi jasně na ruku, včetně podpory ústavních změn. Po rezignaci své druhé vlády v roce 2020 získal křeslo místopředsedy Rady bezpečnosti Ruské federace. Zbytečná funkce, ale stálý příjem od státu, takže se Medveděv rozhodl podpořit rozhodnutí prezidenta Putina o uznání Luhanské a Doněcké republiky.
A pak už začal jen a jen vyhrožovat, třeba vysokými cenami zemního plynu. Dobře informované zdroje z Ruska naznačovaly, že si ztrátu pozic a vlivu kompenzoval alkoholem. A protože se bál, že by ho kvůli jeho předchozím snahám o modernizaci Ruska mohl Putin úplně zavrhnout, stal se v ruském vedením tím nejhlasitějším obhájcem války, o které se nesmí říkat, že to válka je.
Po napadení Ukrajiny svou rétoriku jen stupňoval. Vyhrožoval Ukrajině „soudným dnem“, pokud se pokusí získat Krym zpět. V červnu 2022 na Telegramu uvedl: „Lidé se mě často ptají, proč jsou mé příspěvky tak ostré. Důvodem je to, že je nenávidím. Jsou to bastardi a špína.“
Poslední roky už působí Medveděv spíše dojmem rozzuřené čivavy než důstojného politika. Dnes už jen světu vyhrožuje apokalypsou a chřestí jadernými zbraněmi, ke kterým on osobně nemá přístup
Když český ministr zahraničí Jan Lipavský uvedl, že Rusko musí vrátit Ukrajině Krym, Medveděv reagoval, že by Češi měli vrátit Sudety Německu. Krymskou platformu označil za „satanistický banderovský sabat“. Mluví často také o nepřekročitelné červené linii. Jen ji pořád posouvá.
Některé jeho výroky už znějí jako hlas pacienta psychiatrie. Například v lednu 2023 předpovídal, že Polsko sebere Ukrajině kus území, rozpadne se Evropská unie a vznikne Čtvrtá říše. Sice mu nic z toho nevyšlo, ale rok na to předpovídal další nesmysly. Prý bude v zemích NATO znárodněn veškerý zbrojní průmysl, aby mohly přímo podporovat Ukrajinu.
Ještě bizarnější je jeho výrok: „Na amerických vojenských základnách začne masivní oživování mimozemských mumií. Tito mimozemšťané se stanou členy amerického Senátu i Kongresu, kde získají více než polovinu křesel.“
Ať už je za jeho výroky nadměrná konzumace alkoholu, komplex méněcennosti nebo psychická porucha, celému světu je jen pro smích. Jen je to poněkud smutný smích a někdy z něj i mrazí.
Zdroje:
