Článek
Japonsko je úžasná země plná nejrůznějších špičkových technologií. Když porovnáme japonský Šinkanzen s vlaky Českých drah, zjistíme, že cestování dali Japonci úplně nový rozměr. A takto bychom mohli dlouho pokračovat. Jenomže k dosažení takových pokroků je třeba naprosto jiné pracovní úsilí, než na které je našinec zvyklý. Pro Japonce je naprosto běžná dvanáctihodinová pracovní doba a potom ještě více či méně povinná účast na večerním tmelení pracovního kolektivu v baru. Výsledkem toho je, že Japonci kromě kolegů v práci mnoho lidí nepotkávají, tedy kromě kolemjdoucích na přeplněných ulicích Tokia. Jsou tedy velmi osamělí a často mají velké problémy v navazování jakýchkoliv vztahů.
Osamělí Japonci
Díky svému pracovnímu vytížení Japonci téměř nic jiného než svoji práci neznají. Když večer přijdou domů, obyčejně hrají videohry nebo čtou komiksy. 60-70 % Japonců ve věku 18-34 let let nemá partnera nebo partnerku a více než 40% z nich ještě nemělo sex. Taková čísla jsou pro Evropana naprosté science fiction. Není proto zřejmě divu, že Japonsko je plné, pro nás naprosto bizarních, nápadů. Japonci se čím dál více uchylují ke vztahům se silikonovými náhražkami manželek. A nejde pouze o noční veselí. Japonci svým silikonovým kráskám kupují dárky, pečou narozeninové dorty a chodí s nimi na procházky. Jakoby už zapomněli, že opravdová žena je ale docela jiné kafe.
Nejsou to ale jen japonští muži, kdo se uchyluje k podivným zvyklostem. Pro japonské ženy má tamní společnost také na výběr spoustu zajímavých variant. Taková Japonka se úplně klidně může i vdávat, a to i přesto, že japonští muži čtou komiksy a v noci jejich lůžka okupují silikonové konkurentky. V Japonsku už jsou celkem běžné svatby, u kterých si nevěsta vystačí úplně sama. Tedy bez ženicha, fotograf je samozřejmostí a limuzína také. Nevěsta si vybere naprosto vše, po čem na dokonalé svatbě touží. Dokonce může mít i komparzistu jako ženicha, pokud se necítí být natolik pokroková a emancipovaná a bojí se vdávat úplně sama. Jedna agentura z japonského Kjóta přesně takovou svatbu snů na míru nabízí. Za v přepočtu něco málo přes 50 tisíc korun se muže vdávat kdokoliv a kdykoliv. A klidně sám.
Japonci ale zašli ještě dále než k novému druhu společnic a sólosvatbám. Jsou tak vytížení, že na sebe nemají čas ani kamarádky a dokonce často ani rodiče a děti. Japonské agentury tedy neváhají osamělým Japoncům, což jsou skoro všichni, nabízet k pronájmu maminky a nejlepší kamarádky. Taková pronajatá máma nejen že doma uvaří a poklidí, ale také se svou dočasnou dcerou probere všechny její trable a bolesti. Když nemá čas nejlepší kamarádka, nevadí, nic není ztraceno. Stačí zavolat do agentury a za chvíli má frustrovaná Japonka naproti sobě v kavárně za nejlepší přítelkyni téměř plnohodnotný záskok. Tato nová přítelkyně také vše vyslechne, a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí poradí. Tak jako zaneprázdněná kamarádka, která dnes zrovna neměla čas.
Když Japoncům chybí něčí blízkost nebo dotek, existují ve městech takzvané tulící kavárny. Takové podniky nabízejí své pracovníky a pracovnice, u kterých lze objednat přesně to, co člověku chybí. Pozor, tyto podniky si nepleťme s nevěstinci. Sex je tu přísně zakázaný. Je možné například objednat pohlazení, položení hlavy na rameno, nebo do klína. Na některých místech lze objednat i společné usínání vedle sebe. Opět, pouze usínání, nic dalšího. Poslední dobou už existují i lidé, kteří nabízejí za úplatu v Japonsku jen to, že člověka prostě vyslechnou. Jen vyslechnou, nic mu neporadí, nic mu na to ani nemusí říci. Prostě ho jen vyslechnou.
Japonsko je země, která je zvláštní v mnoha ohledech a určitě stojí za to zažít na vlastní kůži. Japonsko je jako ostrov na jiné planetě. Ať už místními zvyklostmi nebo technologickou vyspělostí. Jedno je ale jisté. Pokud se mladí Japonci nenaučí seznamovat se svými živými protějšky, bude to mít časem katastrofální dopad na japonskou demografickou křivku.
Zdroje: