Článek
Dnešní Rusko si už dávno přestalo hrát na demokratickou zemi. Ruští občané si nemohou vybírat své politické zástupce svobodně, mohou jen potvrdit ty, které velký vůdce schválí. Zemi vládne strach. U těch, kteří Putina podporují z toho, že se vůdci znelíbí, u ostatních z toho, že se stanou terčem perzekucí. Jak to Rusko a jeho občané mohlo se svou zkušeností dopustit? Vždyť velká spousta ruských rodin má ve své historii člena, který padl Stalinovi za oběť.
Kdo se nepoučí z chyb, je nucen je opakovat
Rusko se nikdy nevyrovnalo se svou problematickou minulostí. Na rozdíl třeba od Německa, které se od Hitlera a fašismu jednoznačně odstřihlo, je Stalin v Rusku nadále obdivován. Snahy po kritickém náhledu na tuto historickou postavu se s nástupem Putina k moci stále více potlačovaly. Putin Stalina obdivuje a v mnohém se jeho činy dokonce inspiruje.
Běloruský bloger a dokumentarista Maksim Mirovič v rozhovoru pro Aktuálně uvedl: „V Rusku nedošlo ani k lustraci komunistických zločinců, ani k úplnému odsouzení systému stalinských koncentračních táborů, ani k obecnému odsouzení komunistického systému. Prostě se to v devadesátých letech, po zániku Sovětského svazu, báli udělat.“
Volby bez svobody, země bez demokracie
Pokud by měl někdo šanci konkurovat Putinovi třeba v prezidentských volbách, skončí buď ve vězení, v emigraci nebo je mrtvý. Potom samozřejmě nedá příliš mnoho práce získat krásných 87 % hlasů, jako tomu bylo v posledních volbách. Změny zákonů a ústavy tak, aby jeden člověk mohl kandidovat znovu a znovu, jsou pro diktátory velmi typické. Putin je prezidentem už páté funkční období. V demokratických zemích nemožné, v Rusku běžné. Stalin vládl 30 let, Putin už je v nejvyšší ruské politice také třetí desetiletí. O vůli diktátora se nediskutuje, ta se plní.
Zatímco za Stalina se domnělí i skuteční nepřátelé hromadně popravovali, Putin volí metody zdánlivě jemnější. Lidé potom v Rusku padají z oken, podléhají podivným nemocem, nebo jsou odsouzeni „za korupci“ do vězení. Stalin i Putin se chovají jako dávní římští císaři, jejichž palec nahoru či dolů, rozhodoval o životech lidí. Tisíce politických vězňů, statisíce lidí s menšími tresty jen za účast na demonstracích, nebo za nepovolené názory, případně za „diskreditaci ruské armády“. To je dnešní Rusko.
Svoboda projevu
V Rusku oponentní názory neexistují. A pokud už náhodou ano, tak se nedostanou do médií, protože ta mohou prezentovat pravdu pouze jedinou. Tu Putinovu, potažmo Stalinovu. Stejně jako za Stalina ani dnes v Rusku neexistují nezávislá média. Kdo nebyl zakázán, byl vyhnán za hranice. A aby se náhodou neobjevila nějaká nezisková organizace, která by chtěla třeba provozovat televizi s neschválenými myšlenkami, Putin prosadil zákon o nežádoucích organizacích v Rusku. Kdo se moci znelíbí, musí pryč.
Z knihoven a knihkupectví zmizely tisíce knih, existuje jen ta správná víra, jen schválená historie, maže se i na Wikipedii. Lid je přesvědčován o jedinečnosti a velkoleposti Ruska i Putina, stejně jako byl ve Stalinových časech. Pro nás směšné záběry Putina objevitele, lovce, bojovníka, hrdiny a neomylného vůdce jsou v Rusku přijímány jako samozřejmost. Pochybovat, nebo se dokonce smát, je zakázáno.
Mozky se vymývají už nejmenším dětem ve školkách a školách. Dětičky v uniformách si hrají na válku, ty o něco starší jsou zařazeny do skupin, které až sektářsky obdivují Putina. Jsou z nich vychováváni budoucí vojáci, ochotní za svého vůdce zemřít. Svoboda neexistuje ani v kultuře a v soukromém životě.
Válka jako projev rozpínavosti impéria
Maksim Mirovič v rozhovoru pro Aktuálně dále řekl: „Zabýval jsem se také válkami, které vedl Sovětský svaz proti svým sousedům. Válkou s Finskem v roce 1939 nebo válkou v Afghánistánu v osmdesátých letech. Ty jsou velmi podobné tomu, co dělá současné Putinovo Rusko ve vztahu ke svým sousedům. Události v Donbasu v roce 2014 a začátek tehdejší války na východě Ukrajiny přesně opakují takzvané finské tažení z roku 1939. Kreml oznámil, že moci v sousední zemi se chopila junta a že legitimní moc patří lidovým republikám vytvořeným v Moskvě. Studiem minulosti lze odhadnout současné kroky Putinova Ruska, které bohužel nemá daleko ke stalinskému Sovětskému svazu z třicátých let“.
Snaha zapsat se do historie jako velký vojevůdce se Putinovi nepovedla. Třídenní operace už trvá dva a půl roku a její konec je v nedohlednu. Typické je, že Rusové se nebouří, i když na Ukrajině umírají často jejich příbuzní a přátelé.
Kdo přijde po něm?
Putinovi letos bude už 72 let a ani ruská propaganda nedokáže zakrýt, že stárne. Jeho zdravotní stav budí diskuse. Každopádně už teď bychom se měli obávat, zda jeho nástupce nebude ještě horší. V Rusku by to nebylo nic neobvyklého. Lenin proti Stalinovi dnes také vypadá jako nevinný revolucionář.
Zdroje: