Článek
Výpověď bez udání důvodu představuje novinku, která momentálně hýbe veřejným míněním. Na jedné straně máme zástup lidí, kteří mají velké obavy o své živobytí a spoléhají na to, že jsou pod ochranou státu. Na straně druhé máme skupinu realisticky uvažující, která vidí, že by lidé z vyhazovu zdaleka takový strach mít nemuseli.
Přílišná ochrana zaměstnancům škodí
Pokud stát takto vehementně chrání zaměstnance a zaměstnavateli ztěžuje jejich propuštění, tak si každý zaměstnavatel raději přijetí nového pracovníka desetkrát rozmyslí.
Kdyby ovšem takový podnik měl volné ruce, pracovníka by přijal a mohl si beze strachu ověřit jeho přínos. No a kdyby tento člověk potom byl propuštěn, hledání nové práce by nebylo noční můrou, protože ostatní zaměstnavatelé by měli také volné ruce a nebáli by se mu smlouvu nabídnout. V tuto chvíli už by bylo jen na člověku, jestli se svému chlebodárci vyplatí, či nevyplatí. A toto je základní princip, který by lidé měli pochopit. Jejich zaměstnavatel není mamka, která dává kapesné, ale subjekt, který existuje za účelem dosažení zisku. A toho či onoho pracovníka zaměstnal za tím samým účelem.
Negativní dopad nejen na zaměstnance, ale i na firmy
Zaměstnanci problémoví nebo nedostatečně výkonní jsou totiž v současných podmínkách zákonným způsobem prakticky nepropustitelní. Jedinou možností je ukončení pracovního poměru z důvodu hrubého porušení pracovní kázně. To je ovšem komplikované a zdlouhavé. Firmy si tedy musí ve svých týmech ponechat i pracovníky, kteří nic nepřinášejí. Tito lidé se tak stávají pro svého zaměstnavatele balvanem na noze.
Je třeba firmám pomáhat, ne je brzdit.
Současné firmy jsou tak tímto negativním jevem přímo ohroženy na své činnosti. Mnozí si jednoduše stále nezvykli na to, že už není důležité být pouze formálně zaměstnán a někam docházet, ale také být prospěšný. Někteří opravdu vědí, že nic moc dělat nemusejí a postačí si pohlídat, aby neporušili nějaký paragraf a nebyli tak okamžitě vyhozeni. Místo aby se firmy věnovaly dalšímu rozvoji a vytvářely nové a nové pracovní pozice, musí se zabývat tím, jak se zbavit někoho kdo jen zneužívá systém. A toto je prostě a jednoduše špatně.
V Dánsku výpověď bez udání důvodu funguje
V konečném důsledku by tak zavedení možnosti výpovědi bez udání důvodu vedlo k všestrannému zlepšení podmínek pro zaměstnance i zaměstnavatele. Ostatně podobný model se osvědčil již například v Dánsku. Země severu Evropy se tradičně řadí k zemím s velmi vyspělou ekonomikou. A nemyslím si, že by se v Dánsku válely po ulicích houfy nezaměstnaných a nešťastných lidí. Chceme-li tedy skutečně v čase dohnat onen proklamovaný západ, měli bychom si připustit, že je potřeba o to začít usilovat aktivně a nejen nadarmo blábolit.
Pracovník, který je firmě prospěšný, pravděpodobně propuštěn nebude. Tak proč chránit toho, kdo nic nedělá?
Zkusme se tedy definitivně oprostit od představy o podnikateli, který celý den myslí jen na to, jak ze svého poddaného sedřít kůži. Takto to opravdu není, ač to zřejmě spoustě lidem vysvětlit prostě nepůjde. Toto zcela nepochybně ví i podnikatel Andrej Babiš, ale politik a populista Andrej Babiš prostě musí vykládat přesně to, co potřebuje ucho voliče hnutí ANO slyšet.
Je velká škoda, že na nátlak ANO a lidovců, nakonec tento návrh v této podobě zatím do novely zákoníku práce zařazen nebyl. Zaměstnanci tedy dále zůstanou pod iluzorní ochranou, která jim vlastně brání v rozletu a firmy stále budou muset živit pracovníky, kteří jen využívají toho, že se jich nedá zbavit. Ve výsledku tedy zákon poskytne ochranu pouze parazitům, kteří nikdy přínosem nebudou. Lidé, kteří svoji práci odvádějí dobře, by totiž v drtivé většině případů stejně nikdy propuštěni nebyli. A toto je něco, co by si společnost mohla a měla uvědomit.
Zdroje:
