Článek
Monstr procesy se u nás v 50. letech odehrávaly přesně podle vzoru ze Sovětského svazu. Jedním z nezrůdnějších byl ten, který se uskutečnil hned na jaře 1950. Před soud v něm byla přivedena údajná skupina Milady Horákové a jejích dvanácti kolegů. Bylo to skutečně divadlo s předem daným scénářem, ale ne vždy komunistům vycházela jeho režie.
Kdo byla Ludmila Brožová Polednová
Pokud jste slyšeli záznam z procesu s Miladou Horákovou, určitě si vzpomenete na exaltovaný projev mladé „prokurátorky“. Z hlediska divadelního silně přehrávala a ani jako právník nebyla nic moc. Vlastně ani pořádným právníkem nebyla. Ludmila Brožová Polednová absolvovala Právnickou školu pracujících, což byla více než pochybná vzdělávací instituce. Na co potřebovali opravdoví právníci roky na univerzitě, stačilo dělnickým kádrům jen několik měsíců takzvaného právního školení.
Před začátkem procesu pracovala Brožová Polednová jako písařka v právním oddělení Ústředního výboru KSČ. Bylo jí jen 29 let a svého úkolu „ukřižovat“ Miladu Horákovou se zhostila více než aktivně. Že bylo její vzdělání pochybné? Koho by to zajímalo. O vině nerozhodoval soud. Tehdejší komunistický představitel Karol Bacílek totiž prohlásil: „O tom, kdo je vinen a kdo nevinen, kde končí omyly a chyby a kde nastává trestní odpovědnost, rozhodne strana za pomoci orgánů národní bezpečnosti.“ Sama Brožová Polednová k tomu v roce 2007 na otázku, zda věřila údajné velezradě Milady Horákové, odpověděla: „Já neměla vůbec pochybnosti.“ Strana rozhodla, myslet netřeba a dumat nad spravedlností už vůbec ne.
Nepoddajná Milada Horáková
Předem daný scénář rozbila nejvíce právě Milada Horáková. I když se na jejím soudním procesu poprvé podíleli i sovětští poradci, jejich předem daný scénář odmítla naplnit. Jako ji nezlomilo gestapo za války, nezlomili ji ani sovětští poradci Lichačev a Makarov, ani český vedoucí skupiny vyšetřovatelů StB Milan Moučka. Její silný charakter neporazili, i když se hodně snažili. I přes riziko vyššího trestu se nevzdala vlastního svědomí a hájila dál své ideály. A nepodlehla ani dalšímu sovětskému „vynálezu“ – lidovým rezolucím žádajícím nejvyšší tresty pro Miladu Horákovou i další z její tzv. skupiny Horáková.
Praktiky minulého režimu si dnes už jen stěží umíme představit
Hysterická řeč „prokurátorky“ Brožové Polednové byla odporná. Následující závěrečné řeči obžalovaných média slyšet nesměla. Čtyři lidé a mezi nimi i Milada Horáková byli odsouzeni k smrti, další čtyři dostali doživotí a zbytek skupiny tresty 20 až 28 let žaláře. Horáková sama o milost nepožádala, jen její rodina ano. Nepomohly ani dopisy od slavných osobností, například Alberta Einsteina, Jeana-Paula Sartra, Winstona Churchilla a Eleanor Rooseveltové. Gottwald rozsudky potvrdil. Poprava proběhla 27. června 1950.
Z vrahů pykala jediná
I když už v roce 1968 Nejvyšší soud zrušil rozsudek nad Miladou Horákovou jako nezákonný, plně rehabilitována byla až roku 1990. Za justiční vraždu nesla zodpovědnost jediná osoba, a tou byla Ludmila Brožová Polednová. V roce 2008 byla za podíl na justiční vraždě odsouzena Vrchním soudem v Plzni k šesti letům nepodmíněně. Do vězení nastoupila v březnu následujícího roku, ale pobyla v něm jen krátce. Tehdejší prezident Václav Klaus jí v prosinci 2010 udělil milost. V odůvodnění milosti Klaus uvedl, že „přihlédl k vysokému věku odsouzené, k tomu, že část trestu již vykonala, a k jejímu zdravotnímu stavu.“ Pár měsíců trestu za 13 zničených životů? Absurdní. Proces s Miladou Horákovou určitě nebyl jedinou zvrhlostí, které se dělnická „prokurátorka“ Brožová Polednová dopustila. Přesto se na svobodě dožila věku 93 let, zatímco Miladu Horákovou popravili v pouhých 48 letech.
Nijak potrestán nebyl ani vyšetřovatel StB Milan Moučka, který mnoho vězňů mučil nekonečnými výslechy a proslul i dalšími brutálními metodami. Když jeho bratr – herec Jaroslav Moučka zjistil, co jeho bratr dělá, přerušil s ním kontakty. Milan Moučka zemřel dřív, než s ním mohl být proces zahájen. Stejně tak zůstalo nepotrestáno mnoho dalších.
Zdroje:
