Článek
Přenesme se do roku 1998. V pondělí 4. května kolem deváté hodiny večerní nachází jeptiška Anne-Lina Meier v bytě velitele Švýcarské gardy zkrvavené tělo. Vyrozumí stráž, svobodník Marcel Reidi projde byt a objeví tři mrtvoly: svého velitele Aloise Estermanna, jeho manželku Gladys Meza Romero a vice-seržanta Cédrica Tornaye. Čtyřiačtyřicetiletý Esterman byl usmrcen dvěma střelami, v těle jeho o šest let starší ženy je jedna rána a Tornay na první pohled ukončil život střelou do úst, která vyšla týlem jeho hlavy a zavrtala se do stropu.
Papeže ihned vyrozumí jeho sekretář Stanisław Dziwisz, na místě začíná vyšetřování. Ráno se povědomí o činu rozlévá po celém světě. Lidé si kladou otázku, co bylo příčinou krvavého masakru a už 5. května se jim dostává vysvětlení: Tiskový mluvčí Vatikánu Joaquín Navarro-Valls před novináři a dalšími lidmi v nabitém konferenčním sále na Via della Conciliazione sděluje, že jediným pachatelem je Cédric Tornay, jenž měl zastřelit manžele Estermannovy a poté obrátit zbraň proti sobě. Důvodem měly být neshody s Estermannem, jenž třiadvacetiletého mladíka kázeňsky potrestal za pobyt mimo Vatikán po večerce a u příležitosti slavnostní inaugurace nováčků (tradičně pořádané 6. května) mu odmítl udělit vyznamenání Croce pro Benemerenti. Tornay tak z důvodu raptus di Folia (náhlé pominutí smyslů) spáchal dvojnásobnou vraždu. Jeho prohlášení vyvolalo bouři nesouhlasu a jeden novinář dokonce prohlásil, že se diví, že po takových nepravdách nemá mluvčí nos jako Pinocchio.
Matka nesouhlasí
Do Říma odjely tři sestry zabité Gladys (pocházela z Venezuely) a také co nejdříve přicestovala Tornayova matka Muguette Baudat. Zvláštní je, že ji nekontaktoval nikdo z Vatikánu, ale o smrti syna se dozvěděla od faráře v místě svého bydliště. Ve Vatikánu byla podrobena zdvořilému nátlaku, aby synovo tělo nechala zpopelnit, s čímž prozatím souhlasila.
Pak se jí ale dostal do ruky „dopis na rozloučenou“ a ten u ní vzbudil velké pochybnosti. V adrese bylo uvedeno její příjmení z prvního manželství, které několik let nepoužívala. V textu narazila na mnoho gramatických i faktických nedostatků, například týkající se přesné délky Cédricovy služby. Její syn měl, jak požadují regule Švýcarské gardy, ukončené středoškolské vzdělání, ale styl dopisu kromě hrubých chyb působil, jako by ho nepsal člověk znalý francouzštiny, což byl Tornayův rodný jazyk. A konečně - v dopise chybělo jakékoli rozloučení a podpis; podle paní Baudet byl její syn velký pedant a nikdy by dopis bez těchto náležitostí neukončil. Proto nedala ke kremaci synova těla povolení a nechala ho převézt k následné pitvě v Lausanne. Pokud poskočíme v čase, v roce 2009 v přímém vysílání televizní stanice Rai3 porovnala grafoložka Roberta Tacconi onen dopis na rozloučenou s jiným, Tornayem psaným textem, a identifikovala takové rozpory, že hovořila v případě dopisu na rozloučenou o padělku.
Rozpory se množí
První ohledání těla provedli v kryptě kaple ve vatikánských hradbách dva členové zdravotní služby Městského státu Vatikán. Zda měli Piero Fucci a Giovanni Arcudi dostatečné vybavení, není známo, ale je jisté, že odborník na forenzní patologii dr. Thomas Krompecher našel hned dva zásadní rozpory: Tornay měl použít osobní zbraň SIG-Sauer P220 Parabellum ráže 9 mm, jenže otvor v hlavě, kudy kulka vylétla, měl pouze 7 milimetrů. Navíc podle první pitevní zprávy měl Tornay klečet a v okamžiku sebevražedného výstřelu mít hlavu skloněnou dolů, ovšem Krompecher podle směru rány uvedl, že stál a naopak jeho hlava byla zakloněna.
Existoval dokonce svědek, s nímž přímo v době vraždy Estermann telefonoval. Jeho identita je utajena, ale výpověď učinil - ze zvuků v telefonu nabyl přesvědčení, že v místnosti byly minimálně čtyři osoby. Zvláštní také je, že na stolku se našly čtyři skleničky.
Novináři začali věnovat celému případu stále větší pozornost a záhy se zjistilo, že šetření na místě činu bylo víc než diletantské: pohybovalo se na něm minimálně 20 osob, které tam neměly co dělat, nebyly odebrány otisky prstů, vzorky krve ani provedeny testy DNA. Fotograf listu Vatican News pořídil v bytě 38 snímků, podle nichž bylo zřejmé, že s těly někdo manipuloval. Později byla předána paní Baudet kulka, kterou se měl Tornay zastřelit, ale byla naprosto neporušená.
Přes tyto okolnosti byl případ prakticky po 24 hodinách uzavřen (dál se na něm nepracovalo), oficiální ukončení padlo 5. února 1999 a soudce Gianluigi Marrone přednesl o tři dny později oficiální desetistránkovou zprávu o případu, podle níž byl jediným pachatelem Tornay.
Konspirační teorie
Jako u všech podobných případů se vyrojilo velké množství méně či více „zaručených zpráv“. Estermann, jenž byl mimochodem 13. května 1981 přítomen neúspěšnému atentátu na papeže Jana Pavla II. jako člen jeho ochranky, měl být agentem východoněmecké Stasi (krycí jméno «Werder») a podílet si na únosu dívky Emanuele Orlandi. Německá strana ale jeho působení ve Stasi odmítla. Pak tu byla Estermannova příslušnost k Opus Dei a jeho smrt měla být činem zednářských lóží. Objevil se také názor, že Estermann nebyl po chuti jistým švýcarských šlechtickým rodům - velitelem Švýcarské gardy byl zástupce patřičně urozených kruhů. Estermann působil na postu velitele dočasně poté, co se 29. listopadu 1997 vzdal své funkce Roland Busch - a právě ono otálení bylo vysvětlováno jako průtahy kvůli Estermanově původu. Oficiálně ho papež potvrdil ve funkci onoho tragického 4. května ráno - někteří tvrdili, že právě toto rozhodnutí, ovlivněné inaugurací nováčků o dva dny později, vedlo k trojnásobné vraždě. Konečně se také spekulovalo, že Tornay a Esterman udržovali homosexuální styky a Cédricův čin byl reakcí na Aloisovu snahu tento vztah ukončit. To rozhodně popřela Tornayova matka, podle níž její syn nikdy podobné tendence neprojevil a v době tragédie měl přítelkyni. Jisté prameny uváděly, že Tornay měl konzumovat návykové látky, především hašiš, ale ani tato varianta nebyla potvrzena. Ovšem v levém mozkovém laloku byla diagnostikována cysta, která podle odborníků mohla, ale také nemusela být příčinou Tornayových proměnlivých nálad.
Blýská se na časy?
Muguette Baudat se nikdy s rozhodnutím nesmířila a třikrát žádala papeže Jana Pavla II., aby jejímu právnímu týmu povolil nahlédnout do spisů případu. Poprvé ji odmítl s tím, že neexistují nové důkazy (rozpory mu jaksi unikly), na další dvě intervence už nereagoval. Cédricova matka oslovila vždy po změně na postu papeže nového „otce křesťanů“, ale neúspěšně. Až v roce 2021 vatikánský státní sekretář kardinál Pietro Parolin prohlásil, že je třeba případu Estermann věnovat „zvláštní pozornost“, což si mnozí vysvětlovali jako odraz některých kroků zesnulého papeže Františka.
Paní Baudat je nyní ve spojení s právničkou Laurou Sgrò, mimo jiné autorkou knihy Sangue in Vaticano (Krev ve Vatikánu). Není tedy vyloučeno, že se téměř po sedmadvaceti letech dozvíme další informace z pozadí záhadného zločinu.
Uvedený materiál se soustředí jen na nejzákladnější informace, existuje mnoho dalších, rozvíjejících jednotlivé aspekty. Jejich plné uvedení by se rovnalo knižnímu rozsahu.
Zdroje:
Il Giornale (Roberto Fabbri: Caso Orlandi: il capo delle Guardie Svizzere «ucciso perché sapeva»,
kniha Sangue in Vaticano (autor: Laura Sgrò, vydavatel Rizzoli Libri, 2022).
