Článek
Pokud se zapojíte do debaty s těm více zapálenými fanoušky, často vám označí jako „zlatý věk F1“ sedmdesátá léta minulého století. Je to samozřejmě věc názoru, ale rozhodně se v tomto časovém úseku odehrálo mnoho zajímavého a o vavříny bojovali piloti dnes zcela neprávem zapomenutí. Jedním z nich byl bezesporu Peter Jeffrey Revson.
Tituly, ovšem nikoli vědecké
Pocházel z prostředí s F1 zdánlivě nesouvisejícím - jeho předkové vytvořili nadnárodní kosmetický koncert Revlon (změna v názvu byla snahou začlenit do něj i dalšího zakladatele, chemika Charlese Lachmana, proto ona výměna písmen S a L). Peter se narodil 27. února 1939 v New Yorku a s mladším bratrem Douglasem Martinem Phelps Revsonem poněkud pozměnili rodičovské plány: místo studií a vědeckých titulů zběhli k rychlým kolům a zejména Peter se jim od roku 1960 věnoval se vší vážností. Mohl za to svým způsobem spolužák Timmy Mayer, jenž nadějného mladíka dohodil bratru Teddymu, a Revson (občas ve startovních listinách uváděný jako P. Revlon Revson) začal jezdit Formuli Junior.
Nikdy mu nechyběla dobrodružná povaha, takže na konci roku 1963 vzal Peter své veškeré úspory, představující 12 000 $ (v dnešním přepočtu cca 120 000) a vyrazil na zkušenou do Evropy. Tady se seznámil s další zajímavou postavou motorsportu Reginaldem Parnellem, a ten Američanovi nabídl místo ve svém týmu F1 pro rok 1964. Jenže jeho první seznámení s královnou motoristického sportu bylo všechno možné, jen ne úspěšné - proto se pokorně vrátil na americký kontinent a vrhl se na populární série Can-Am, Trans-Am a později i prestižní mistrovství USAC, jakýsi ekvivalent F1 v americkém podání. Jeho kariéra se ocitla na scestí v roce 1967, kdy tragicky zahynul jeho o dva roky mladší bratr, ale rozhodl se pokračovat. V roce 1969 se poprvé postavil na start populárního závodu 500 mil INDY a postupně se stával stále známějším. Jeho triumfální oslavy vítězství mu záhy vynesly titul Champagne Pete.
Cesta na piedestal
Milníkem v kariéře byl bezesporu rok 1971: stal se šampiónem mistrovství Can-Am v týmu McLaren, v 500 mil INDY dojel na stejné značce druhý a díky Kenu Tyrrellovi se opět vrátil na trať F1, byť šlo o jediný závod. V každém případě úspěchy nešlo přehlédnout a nám již známý Teddy Mayer (nyní šéf týmu McLaren F1) nabídl Peterovi dvouletou smlouvu vedle veterána a bývalého mistra světa Denny Hulme. A Revson se své šance náležitě chopil. Ačkoliv neabsolvoval plnou sezónu, protože se nechtěl vzdát některých amerických závodů, dokázal se čtyřikrát dostat na stupně vítězů a šampionát korunoval druhým místem v GP Kanady. V šampionátu skončil pátý a mnoho expertů mu prorokovalo zářnou budoucnost.
Revson jakoby jejich odhady potvrdil v další, tentokrát již úplné sezóně. Ověnčil ji dvěma triumfy ve Velké Británii a Kanadě, i když obě vítězství měla zajímavé pozadí. Na Silverstone způsobil Jody Scheckter na začátku druhého kola hromadnou nehodu a další průběh ovlivnil déšť, s nímž se Peter vypořádal mnohem lépe než vedoucí Ronnie Peterson. Navíc se při party po závodě Američan přiznal, že si sebevědomě vsadil při kursu 14:1 na vlastní vítězství 100 liber, takže si ke štědré prémii za výhru přidal ještě 1400 liber navíc. V Kanadě rovněž pršelo, na trať musel dokonce vyjet předchůdce dnešního safety caru zvaný pace-car a po skončení závodu se pořadatelé dlouho dohadovali, kdo vlastně vyhrál. Nakonec byl jako vítěz označen Revson, ovšem škodolibé jazyky tvrdily, že si komisaři nejspíš hodili kostkou…
Dovolte malou perličku - v McLarenu došlo k zajímavému paradoxu, když Peter jako potomek zakladatelů jedné z nejslavnějších amerických kosmetických firem jezdil v barvách konkurenční londýnské firmy Yardley, tehdy titulárního sponzora stáje.
Jihoafrická tragédie
Ač to zní podivně, navzdory úspěchům a opětovnému pátému místu v konečné klasifikaci nepanoval mezi Revsonem a Mayerem ideální vztah. Proto začal Peter jednat se stájí Ferrari, ale narazil kvůli svým vysokým požadavkům; především se odmítal vzdát účasti na 500 mil INDY, což Italové odmítli akceptovat, a žádal commendatore Ferrariho, aby mu hradil cesty za oceán - a to přepravou v první třídě! Mayer mezitím využil situace a získal do své stáje exmistra světa Emersona Fittipaldiho a na něj navázaného sponzora snů, tabákový koncern Marlboro - nabízel čtyřikrát větší příspěvek než Yardley. Pro Revsona náhle nebylo místo a vzhledem ke stávajícím kontraktům soupeřů nakonec vzal zavděk nabídkou týmu Shadow, vedeného jako americký, ačkoliv jeho osazenstvo tvořili zkušení Britové (výjimkou byl druhý pilot Jean-Pierre Jarier, jehož příchod byl také důsledkem vyhazovu ze stáje March).
První závody se Peterovi příliš nepovedly - nehoda v Argentině a defekt motoru v Brazílii mu neumožnily ukázat jeho kvality. Ale už v nemistrovském Race of Champions dojel šestý a vše se zdálo být na nejlepší cestě. Ta se však uzavřela 22. 3. 1974.
Tým Shadow dorazil do dějiště Jihoafrické Grand Prix na trať v Kyalami s týdenním předstihem, aby otestoval své vozy. Při pátečních jízdách se Peterův černý vůz v zatáčce Barbecue Bend z dosud ne zcela jasných příčin (nejčastěji se hovořilo o defektu předního závěsu a ztrátě ovladatelnosti) doslova namotal na svodidla a vše dovršil požár. Ačkoliv se k vraku ihned dostaly záchranné čety a další piloti, pětatřicetiletému Revsonovi už nikdo pomoci nemohl - byl na místě mrtev.
Jeho nehoda dostala o tři roky později další tragický rozměr, když při závodě F1 na téže trati zahynul po bizarní nehodě další pilot týmu Shadow - osmadvacetiletý Tom Pryce, jemuž se stal osudným střet s členem traťové hlídky. Ale to už je jiný příběh…
Zdroje: periodikum MOTORistická současnost - magazín Piloti F1, motorsport.com, publikace F1-Triumfy a tragédie (Egmont)
