Udělal větší dluhy Fiala, nebo Babiš? A kolik by nás stálo, kdyby nyní Babiš vládl?

Vláda Bohuslava Sobotky měla to štěstí, že zdědila velmi úsporně fungující veřejné finance po „šetřílkovi“ Kalouskovi a zároveň v té době ekonomika světa i ČR velmi rostla. Celé toto období proto vznikaly mírně přebytkové rozpočty. Andrej Babiš ve své vládě s ČSSD na tuto praxi navázal a vytvářel mírně přebytkové rozpočty, až do Covidové krize. Je ovšem třeba doplnit, že Babiš zvládal mít i přes svou rozvolněnou politiku veřejných financí přebytky i z toho důvodu, že rozpouštěl nejrůznější rezervy z dob Kalouska. Někteří ekonomové Babišovu vládu kritizují za to, že přebytky v té době měla ale dělat vyšší a že veřejné finance nastavila směrem k zadlužování. Zadlužování se plně rozjelo v době Covidové pandemie, kdy vláda Andreje Babiše vytvořila rekordní schodky. Ano, tato situace nebyla pro nikoho příznivá a vláda to měla těžké, nicméně i sám NKÚ konstatoval, že 90 % z navýšení výdajů s Covidem vlastně vůbec nesouviselo.

Zastánci Babiše argumentují tím, že „to opozice chtěla více podporovat lidi v Covidu a rozdávat ještě víc.“ Toto tvrzení ovšem není úplně pravda - tehdejší opozice tlačila na vyšší podporu malých podnikatelů, aby nezkrachovali, ale Babišova vláda spíše finance využila na podporu velkých firem. A platí předchozí řečené - 90 % navýšení výdajů s Covidem nemělo souvislost.

Pojďme si srovnat, kdo za svých vlád vytvořil jaké dluhy. Nemůžeme ale uvést jen hrubá čísla, jak dělají markeťáci ANO, pro objektivitu je třeba hodnoty uvést v cenách roku 2025, tedy přepočtené o inflaci:

Tady vidíme, že rozdíl není velký, ovšem vláda Petra Fialy vytvořila celkové schodky mírně vyšší. Jenže je třeba zohlednit i to, že ve schodcích se promítají náklady na správu dluhu, který byl tvořen roky předtím. Náklady na správu dluhu byly následující:

Pokud tedy zohledníme tyto náklady na obsluhu dluhu, tak celkové schodky vlády Petra Fialy za 4 roky jsou nižší (933,74 mld Kč vs Babišových 943,63 mld Kč).

Toto srovnání je ovšem stále nedostatečně objektivní, jelikož každý vládl v jiných podmínkách - Andrej Babiš musel řešit Covidovou krizi a uzavírat ekonomiku, zatímco Petr Fiala musel řešit krizi energií a s ní spojenou rekordní inflaci a také výdaje na armádu a pomoc Ukrajině.

Pro lepší obrázek o rozpočtové zodpovědnosti jednotlivých vlád by nám proto mohlo posloužit srovnání za stejné roky - vláda Andreje Babiše dle dat z rozpočtových výhledů totiž plánovala na roky současné vlády vyšší schodky, než jaké tato Fialova skutečně má. A to v té době Babišova vláda vše plánovala na období postcovidového růstu bez krizí a nemohla počítat s krizí energií a válkou. Babiš tedy opravdu nemá Fialovu vládu právo poučovat o jejích schodcích, když sám plánoval vyšší schodky a navíc do příznivější situace, než skutečně nastala.

Jak nižších schodků vláda Petra Fialy dosáhla? Jednak rozpočty, které jsou úspornější, ale také tím, že mírně zvýšila některé daně. K tomu je ovšem třeba doplnit, že za vlády Andreje Babiše byla celková daňová kvóta (=daně dopadající na lidi celkem) vyšší, než za současné Fialovy vlády. Bylo tomu tak celých 7 let vládního angažmá ANO, až do prohlasování zrušení superhrubé mzdy, které prosadili ANO, SPD a ODS. Úsporný balíček Fialovy vlády pak daně sice zvýšil, ovšem ne o tolik, kolik by znamenalo vrácení sazby, která fungovala v superhrubé mzdě za Babiše. Jednoduše řečeno: „Fiala zvýšil daně, ale stále jsou nižší, než za Babiše.“

Pojďme se podívat, jak by nás Andrej Babiš zadlužoval, kdyby nevládl Petr Fiala. Vycházet se dá z Babišova „Čau lidi“ z 11.4.2022  a jím zveřejněných „12 opatření proti chudobě,“ které ANO navrhovalo. Pojďme si opatření vyčíslit, budeme vždy brát nejnižší možný odhad (nejvíce příznivý pro Babiše):

1) Mimořádný příspěvek pro důchodce nad zákonnou a inflační valorizaci ve výši 6000      korun. (Výdaj kolem 14,4 miliardy Kč)

2) Zvýšení rodičovského příspěvku z 300 tisíc na 400 tisíc Kč s pravidelnou valorizací. (Přibližně 3 miliardy ročně)

3) Zvýšení příspěvku na mobilitu z 550 na 2000 Kč měsíčně. (Přibližně 5,2 miliardy Kč ročně)

4) Vrácení slevy na jízdném pro seniory a studenty na původní úroveň 75 %.(Přibližně 1,9 miliardy Kč ročně)

5) Zvýšení životního a existenčního minima o 20 % místo vládou prosazených 10 %. (Nejsou data, odhad je nad 2 miliardy ročně)

6) Odpuštění poplatků občanům a zaměstnavatelům za obnovitelné zdroje. (Výpadek přibližně 13,43 miliardy Kč ročně)

7) Prosazení zastropování cen emisních povolenek na Evropské radě. (EU by to jen za ČR stálo přes 100 miliard Kč ročně, pokud bychom dali strop na úrovni roku 2019)

8) Snížení sazby DPH na 0 % na elektřinu, plyn a topení na rok 2022. (63 miliard Kč ročně jen za elektřinu, celkově odhadem přes 150 miliard Kč)

9) Zastropování pohonných hmot na maximálně 36 korun formou snížení DPH nebo spotřební daně. (Přibližně 47 miliard ročně)

10) Nákup plynu prostřednictvím distributorů na alespoň 3 měsíce se státní garancí dorovnání cenového rozdílu. (Při garanci cen z roku 2019 pro rok 2023 by to stálo 30 miliard Kč)

11) Snížení DPH u základních potravin z 15 % na 0 % a zastropování cen u základních potravin. (Přibližně 25 - 30 miliard ročně)

12) Zvýšení platů státních zaměstnanců. (Při zvýšení JEN o 15 % by to znamenalo 45 miliard Kč ročně)

Těchto 12 Babišových opatření by tak při nejmírnějším odhadu zvýšilo schodek rozpočtu pro rok 2023 z 288,5 miliardy Kč na částku přes 600 miliard Kč.

Co z toho plyne? Že pro splnění Babišových slibů bychom potřebovali najít další stovky miliard Kč, a tedy by se buď musely výrazně zvýšit daně, nebo by dluh rostl mnohem rychleji.

Hnutí ANO sice stále nepředstavilo svůj program (a je tak jedno z posledních hnutí a stran), ale k dispozici je alespoň několik slibů, které ANO učinilo v kampani. Na kolik by sliby vyšly a kde na ně chce ANO vzít?

1) Zrušit koncesionářské poplatky za ČT a ČRo (nahradit je ze státního rozpočtu): Stát by musel nahradit ≈ 10,3–11,5 mld Kč ročně (podle toho, zda zachová „před-“ nebo „po-“květnovou úroveň financování).

2) Snížit daň z příjmů právnických osob z 21 % na 19 %: ~ 26 mld Kč/rok (střed rozmezí).

3) Vrátit zrušené daňové slevy domácnostem (školkovné, sleva na druhého z manželů ap.): ~ 3–6 mld Kč/rok

4) Měsíční příplatek k důchodu nejstarším seniorům: ~ 5–7 mld Kč/rok

5) Jednorázových 10 000 Kč „pro každého důchodce“: ≈ 28,5 mld Kč

6) Průměrný plat učitelů 75 000 Kč měsíčně: ~ 35–45 mld Kč/rok

7) Vykoupit minoritu ČEZ („ČEZ opět 100 % státní“) kvůli levné elektřině: ~ 700 mld Kč

8) Státní bezúročné půjčky na první bydlení (mladí/rodiny):

Scénář A: 20 000 půjček/rok × 2,0 mil. Kč × 4 % tržní úrok = ~ 1,6 mld Kč/rok.
Scénář B: 10 000 půjček/rok × 2,5 mil. Kč × 4 % = ~ 1,0 mld/rok.

9) Příspěvky na kroužky, tábory a dětské aktivity: Univerzální voucher 5 000 Kč/rok pro cca 1 mil. školních dětí ⇒ ~ 5 mld Kč/rok. Cílený na sociálně slabé (např. 300 tis. dětí) ⇒ ~ 1,5 mld Kč/rok.

10) Výrazně zvýšit nástupní platy vojáků, policistů, hasičů („o několik desítek %“): ~ 3–8 mld Kč/rok podle šíře záběru (jen nástupy × 20–30 % vs. i tarifní tabulky dál; přelivy do příplatků).

11) Nezvyšovat/vrátit věk odchodu do důchodu na 65 let (místo směrem k 67)

ANO zároveň slibuje vyšší valorizace: krátkodobě malý dopad, dlouhodobě desítky až > 100 mld Kč/rok po roce 2035–2040.

Celkově tak ANO naslibovalo plány za dalších více než 130 miliard + 700 za nákup ČEZ. Kde na to vzít? To skoro neprozradili, jako zdroje příjmů uvedli jen následující:

1. Úspory na provozu státu — cca 50 miliard Kč ročně

Neřekli kde a jak. Je to číslo naprosto náhodné, odnikud, podobně by mohla slibovat jakákoliv strana.

2) „EET 2.0“ – znovuzavedení elektronické evidence tržeb

Při nejoptimistější variantě 10–15 mld Kč/rok do veřejných rozpočtů.