Jak dezinformátor manipuluje historií ve prospěch Ruska

Známe ho už jako „odborníka“ v jaderné bezpečnosti, kdy se před lety vsadil s Danou Drábovou (od roku 1999 je předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost), ohledně odstávky bloku 2 jaderné elektrárny Dukovany, sázku o láhev alkoholu prohrál. Daně Drábové výhru nepředal, místo toho ji hrdinně na svých sociálních sítích zablokoval stejně, jako blokuje tisíce dalších lidí (mnohdy jen za vysmátého smajlíka). Na písemný dotaz novinářů nakonec Rajchl přislíbil, že lahev pošle. Zda to udělal není jasné. Také je to „odborník“ v ekonomii, kdy prý měla být nafta za 150 Kč/l, pokud nezmírníme sankce proti jeho milovanému Rusku. Nestalo se a paliva máme nyní na rekordních minimech. „Odborník“ je to i na různé symboly. Rajchl nevynechá žádnou příležitost na to si kopnout do napadené Ukrajiny, či této vlády - po pietním aktu v Ležákách napsal: „Jak hluboko ještě v naší lokajské servilitě klesneme? K českým obětem prostě patří české národní barvy,“ vadil mu totiž věnec v barvách žluté a modré. Byl to věnec v barvách obce Břasy, jejíž obyvatelé též zaplatili životem za pomoc výsadkářům za války. Rajchl je také „odborník“ na humanitní vědy, kdy po nedávném ruském útoku na Ukrajině (kde zemřelo i několik dětí), napsal příspěvek, o tom, že naše děti si stěžují na ty ukrajinské u nás. Dle Rajchla máme všechny Ukrajince i jejich děti poslat zpět na Ukrajinu, kde je prý „zcela bezpečno“. Ano, uvedl „zcela bezpečno“ pro zemi, kde ten samý den zemřeli lidé po zásahu ruské rakety. Zásahy raketou, či drony hrozí prakticky kdykoli po celém území Ukrajiny.

Nyní již k jeho novému facebookovému příspěvku, kde manipuluje historií „doslova a do pímene.“ A sbírá opět tisíce lajků.

Celé to začíná „dárkem“ (knihou dějepisu pro ZŠ) pro Danuši Nerudovou (Europoslankyně za STAN). Rajchl se snaží posměšně naznačit, že Nerudová nezná ani dějepis na úrovni základní školy. Rajchl nejspíš naráží na její výrok v Otázkách Václava Moravce: „(…) nás osvobodili (i) Američané…“ Sama Nerudová tvrdí, že ve větě „i“ řekla, jiní naopak říkají, že tam „i“ vůbec nebylo slyšet. Na sítích se proti ní poté spustila masivní vlna kritiky a vulgárností, zejména od účtů politiků Stačilo a SPD a jejich fandů. Výrok sítě obletěl a vlna vulgárností byla opravdu silná. Zapojily se i různé účty proruských dezinformátorů a lajkovací botí farmy, které postům zvyšovaly dosahy, kdy mnohé měly několik tisíc reakcí.

Bez ohledu na existenci „i Američané“ měla ovšem Nerudová ve výroku pravdu. Role Sovětského svazu při porážce nacistického Německa a následném osvobozování Evropy je dodnes kontroverzním tématem. Zatímco sovětská vojska skutečně vyhnala nacisty z velké části evropského kontinentu, osvobození bylo zároveň spojeno s ambiciózními plány sovětského diktátora Josifa Stalina na rozšíření komunistické sféry vlivu. Tyto imperiální záměry jasně dokládají historické dokumenty i výroky samotného Stalina, který Evropu vnímal především jako prostor pro vlastní geopolitickou expanzi.

V řadě zemí, včetně Československa, se příjezd Rudé armády neobešel bez tragických doprovodných jevů. Vedle skutečných bojů a obětí války docházelo k rozsáhlému násilí na civilním obyvatelstvu: k loupení, rabování a brutálnímu zacházení, včetně znásilňování žen. Po skončení bojů byly desetitisíce lidí z osvobozených zemí včetně Československa odvlékány na nucené práce do sovětských pracovních táborů na Sibiři, odkud se mnozí již nikdy nevrátili.

Ještě závažnějším důsledkem sovětské vojenské přítomnosti však bylo pozdější zavedení komunistické totality. Sovětský svaz v zemích, které osvobodil, nastolil režimy pod svou kontrolou. Stalinova vláda tím fakticky nahradila jednu tyranii druhou. Československo a další státy východní Evropy byly po roce 1945 zbaveny svobody, demokracie a nezávislosti na dlouhých čtyřicet let.

Lze tedy uzavřít, že Sovětský svaz Evropu nejen osvobozoval, ale především dobýval a využil vítězství k vytvoření sféry svého vlivu, kdy zaváděl totalitní diktaturu. Proto se dá tvrdit, že nás Američané skutečně osvobodili, zatímco Sověti spíše dobyli od svého bývalého spojence. Je také historickým faktem, že Prahu byli Američané schopni osvobodit dříve, než Sověti a Patton si to dokonce přál, ovšem povolení nedostal a musel se zastavit na demarkační linii (Pražské povstání proto zbytečně krvácelo).

Jindřich Rajchl se v textu snaží lidem podsunout, že to USA byla tím, kdo Hitlera velmi podporoval. Je to součástí širší propagandy Sovětského svazu a nyní jeho nástupce v podobě Putinova Ruska jak pošpinit USA. Úspěšná dezinformace je většinou částečně založena na pravdě. Rajchl manipulativně nezmiňuje, že podpora nacistů od SSSR byla mnohem silnější.

Je pravda, že v období 30. let 20. století, před vypuknutím druhé světové války, existovaly významné obchodní vazby mezi Spojenými státy a nacistickým Německem. Firmy USA pomáhaly budovat německé průmyslové kapacity. Tato podpora však byla výrazně potlačena vstupem USA do války v prosinci 1941, kdy americká vláda obchodní styky s Německem zakázala a začala proti nim aktivně bojovat.

Co Rajchl vůbec nezmiňuje je, že už v srpnu 1939 byl podepsán tzv. pakt Ribbentrop–Molotov, dohoda mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. Hlavním předmětem dohody bylo tajné rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě, především Polska. Německo a Sovětský svaz poté společně napadly Polsko: Německo 1. září 1939 ze západu a SSSR 17. září 1939 z východu. Sovětská propaganda po válce důsledně popírala jakoukoli spolupráci s Hitlerem a tento akt prezentovala jako „osvobození“ západní Ukrajiny a Běloruska, čímž se snažila zastřít svou odpovědnost za spoluúčast na rozpoutání války. I nyní se Putinova propaganda snaží popírat například i masakr v polské Katyni, kde Sověti zavraždili 22 000 mužů.

Sovětský svaz navíc poskytoval Německu v letech 1939–1941 masivní hospodářskou podporu, především suroviny potřebné pro německý válečný průmysl. Mezi nejvýznamnější položky patřily:

Tato podpora umožnila Německu zásadně posílit armádu, udržet tempo válečné výroby a úspěšně vést expanzivní válku v Evropě až do invaze proti samotnému SSSR v roce 1941.

Rajchl vychvaluje maršála Žukova a následně opět manipuluje, kdy se snaží svým čtenářům podstrčit, že USA měly na válku vliv až mnohem později. Opak je realitou, byl to totiž americký program dodávek Lend-Lease (zákon o půjčce a pronájmu), který zachránil Stalinův Sovětský svaz.

Doplnění: Rajchl navíc sám danou učebnici dějepisu nečetl, jinak by věděl, že Američané měli plné ruce práce proti Japoncům v Pacifiku a proti německým ponorkám v Atlantiku a 8. listopadu 1942 se vylodili v Severní Africe a v roce 1943 na Sicílii. Vše dlouho před jím zmiňovanou operací Overlord.

Před zahájením amerických dodávek vojenské a hospodářské pomoci v rámci programu Lend-Lease v roce 1941 byla sovětská ekonomika ve velmi těžké situaci. Sovětský průmysl byl po útoku Německa paralyzován a čelil katastrofálním ztrátám surovin, výrobních kapacit, zásob a vojenského vybavení. Rudá armáda trpěla nedostatkem základních potřeb, jako byly munice, potraviny, palivo, dopravní prostředky a ošacení, což ohrožovalo schopnost Sovětského svazu odolat německé invazi. Otázka, zda by Sovětský svaz dokázal ubránit Moskvu bez americké pomoci poskytované v rámci programu Lend Lease, patří mezi často diskutovaná historická témata. Historická fakta naznačují, že situace SSSR byla na podzim roku 1941 extrémně kritická.

Bez americké podpory by sovětské hospodářství pravděpodobně nezvládlo tak rychle přemístit klíčové výrobní kapacity za Ural a vyřešit hlubokou krizi ve výrobě munice, paliva a vozidel. Lze tedy důvodně předpokládat, že Sovětský svaz by bez americké pomoci musel čelit mnohem závažnějším logistickým problémům, což by dramaticky snížilo schopnost Rudé armády odolávat útoku Wehrmachtu. Třeba je také zmínit, že USA poskytly i důležitou informaci, že Japonci nehodlají otevřít proti Stalinovi frontu na východě.

Lze tedy konstatovat, že ačkoli sovětské vojenské úsilí bylo primárně výsledkem obrovských lidských a materiálních obětí sovětského lidu, právě americká pomoc umožnila Sovětskému svazu efektivněji čelit logistickým výzvám. Bez programu Lend-Lease by obrana Moskvy byla nejspíš mnohem obtížnější, možná i nemožná, což by mohlo výrazně ovlivnit další vývoj druhé světové války.

Níže je doplněný seznam položek programu Lend-Lease s konkrétními počty dodanými Sovětskému svazu (od nejzákladnějších až po nejsložitější položky). Potřeba je také zmínit, že pomoc Sovětskému svazu poskytovalo také Spojené Království, které samo čelilo též nacistické agresi. Spojené království navíc dodávky Sovětskému Svazu poskytovalo ještě dříve, než Američané a to v době kritických pro Stalina, kdy Sověti nebyli sami schopni ani produkovat tak základní věci, jako například kolejnice.

Pomoc, kterou spojenci Stalinovi poskytli nebyla nikdy splacena, odhaduje se, že byla zaplacena ani ne čtvrtina z celkové sumy.

Výběr ze seznamu pomoci:

Dejte si tedy pozor na to, zda náhodou na sítích nečtete manipulativní výklad historie, který prezentuje někdo ze skupiny proruských dezinformátorů. Je paradoxní, že zrovna Jindřich Rajchl a jemu podobní si často stěžují, že současný „liberální západ“ je tím, kdo prý historii přepisuje.

Problémem je hlavně to, že Rajchlovy posty, které jsou mnohdy ještě ještě více lživé, než tento, jsou vždy vylajkovány farmou botů a mají tak velké dosahy po celém Facebooku. Jeho posty jsou pak díky vylajkování zobrazovány na čelních zdích i těch, co Rajchla nesledují a lákají skutečné uživatele, což ještě více zvýší dosahy Rajchlových lží.

Není to ovšem jen případ jeho, ale obecně všech šiřitelů dezinformací. Například Fico zvládl mít u svých příspěvků i více lajků, než největší světové celebrity, či velcí evropští politici. Ostatně je minimálně zvláštní, že Rajchl s 1 % preferencí v minulých volbách má počty reakcí desetinásobné oproti premiérovi stojícím za koalicí s 20%. Členové PRO, SPD i Stačilo mají u svých postů v součtu takové dosahy, že dvacetinásobně převyšují dosahy všech členů vlády i Europoslanců demobloku. To je ovšem téma na jindy. Přistupujte k sociálním sítím s odstupem a vše si ověřujte.