Článek
Představte si, že jste člen indiánského kmene a žijete někde hluboko v jihoamerickém pralese. Do jedu jedovatých žab, které žijí ve vašem sousedství a které chytáte holýma rukama, si namáčíte šípy. Těmito šípy lovíte tapíry a večer si dáváte u ohně společně s rodinou (která je předpokládám dosti početná) do nosu. Napucnete si žaludky, povíte si nějakou veselou historku z lovu tapírů, můžete případně odehnat nějakého otravného levharta a jdete na kutě.
A takhle v romantickém prostředí divoké džungle, kdy vám jde občas o život, spokojeně pobýváte. Máte rodinu, máte se rádi, máte co jíst. Až jednoho dne se na hranicích vaší vesnice objeví zástupce společnosti Jihoamerická net a nabízí vám, že vám do vesnice zavedou internet. Jelikož jste civilizací nepolíbení a rozumíte hlavně lovu tapírů, nevíte vlastně, co vám je nabízeno. Zástupce je však neodbytný, přesvědčí vás o výhodě internetu a vy nakonec na jeho nabídku kývnete. Ve vesnici máte internet a jste on-line. Ovšem tady je začátek konce vašeho idylického života, protože vás pohltí sociální sítě a porno.
Že vám tento příběh připadá absurdní? Kdepak! Dnes jsem se o takovém příběhu dočetl. Může být úsměvná představa, jak jihoamerický indián třímá v ruce myš a surfuje po internetu. V této souvislosti si já osobně kladu otázku, jaký je zájem lidí ze společnosti Jihoamerická net, aby právě pokrokem nepolíbeným indiánům nabízeli a předváděli možnosti internetu. Neměli se náhodou bez té lidské vymoženosti lépe? Přinese jim internet užitek při jejich lovu? Zadají si na Youtube dotaz Jak efektivněji lovit tapíry a budou jim nabídnuta videa, jak účinněji lovit, aby se měli lépe a nestrádali? Asi těžko.
Ve skrytu duše si možná říkám, že se stydím za to, že teď vkládám tento příspěvek na internet, aby si mohl někdo moje myšlenky přečíst. Patřím totiž mezi stejnou sortu uživatelů internetu, tedy těch lidí, kteří boří jiným lidem to jejich krásné.
