Článek
Je také zajímavé, že dokud lidé žili jako lovci a sběrači, tak za prvé dobře polovina, ne-li více jejich potomků se nedožila dospělosti. A za druhé i ta menšina, která se dospělosti dožila, se rozhodně nedožívala průměrně 80 či více let. V těchto společnostech byl „úctyhodným starcem“ či „moudrou stařenou“ padesátník - který ovšem vizuálně vypadal jako ten osmdesátník u nás.
Tu představu o tom, jak nesmírně skvělý a ušlechtilý je život mimo civilizaci, poprvé do naší filosofie přinesl Jean Jacques Rousseau - a od jeho dob se tento nesmysl tvrdošíjně drží. Přičemž historická anekdota (která nevím, zda je pravdivá, ale moc bych se tomu nedivila) praví, že celé to začalo tím, že jedna regionální francouzská učená společnost vypsala finanční cenu pro nejlepší pojednání na téma, zda umění a vědy prospěly společnosti a její morálce.
Této soutěže se mínil zúčastnit i tehdy mladý, začínající a nepříliš známý filosof Rousseau, který však v té době už zpracovával některá hesla pro slavnou Encyklopedii. Když se s úmyslem zúčastnit se vypsané soutěže svěřil svému daleko zkušenějšímu encyklopedickému kolegovi, ten se jej zeptal, na kterou stranu se míní postavit. Jean Jacques přiznal, že má v úmyslu umění a vědy obhajovat, ovšem jeho protřelý kolega mu poradil, že to je cesta pro hlupáky, protože na toto téma bude psát každý a vykládat zcela nezáživné a tisíckrát řečené banality, zatímco pokud napíše pravý opak, může se zapsat do povědomí všech jako nesmírně originální myslitel.
Jean Jacques Rousseau tuto dobrou radu údajně poslechl - a tím vznikla celá ta jeho pokřivená filosofie nenávisti vůči civilizaci. O čemž mu tehdy Voltaire napsal, že když si to jeho dílo přečetl, dostal chuť strhat ze sebe oblečení a lozit po čtyřech, ovšem protože něco podobného od necelého roku svého života už nedělal, nehodlá s tím nyní začínat. Bohužel ani Voltairova břitká ironie nedokázala zabránit tomu, aby dokonce i dnešní splečnost nebyla zaplevelena pochybnými představami na téma, jak úžasný a čistý je ten „přírodní život“.
Svého času jsem slyšela bonmot, že každý člověk adoruje jako naprosto skvělý život kdesi mimo civilizaci přesně do okamžiku, než jej rozbolí zub. Místo toho zubu by se dal dosadit libovolný jiný zdravotní problém - zlomená noha, zánět slepého střeva, o vážnějších nemocích samozřejmě ani nemluvě.
Také si málokdo z nás uvědomuje, že bez moderní medicíny by zde v 50 až 80 % případů nebyl. Před vynálezem antibiotik i na pro nás nyní zcela banální nemoci jako chřipka nebo angína umíralo mezi 20 a 30 % nakažených. Samozřejmě ani nemluvím o hrůzách jako mor, cholera nebo černé neštovice. Ovšem i na takovou úplavici - která je pro nás žijící ve vyspělé Evropě dnes maximálně tak velkou nepříjemností - umírala podstatná část nakažených.
A takoví lidé s vrozenou cukrovkou - případně i s dalšími vrozenými nemocemi - se zpravidla nedožili moc vysokého věku a ještě často umírali v příšerných bolestech, zatímco dnes se lidé s vrozenou curkovkou, mnoha autoimunitiními chorobami nebo obecně špatnou imunitou se mohou bez problémů dožít 75 i více let. To by se jim někde „v pralese“ opravdu nestalo.
Zpravidla si Indiánky představujeme nějak takto.
Takže idealizovat si, jak se má ten „prostý lovec tapírů“ a jeho rodina naprosto skvěle, a vykřikovat, že náš svět k ničemu nepotřebuje, je trochu mimo. Vsadím se, že tento indiánský lovec by „by bral všemi deseti“, aby se všechny jeho děti dožily dospělosti a on sám mohl „křepce běhat po pralese“ ještě ve svých 65 letech - kterých se jeho otec i děd nejspíš vůbec nedožili, a pokud náhodou dožili, tak byli napůl chromými poloslepými a bezzubými troskami, které jejich rodina musela krmit rozžvýkaným masem, aby se dočkaly dalšího rána.
Ano, problém je, že v jižní Americe má asi málokdo - a nějací „kšeftsmani“ už určitě ne - zájem těm Indiánům z pralesa nabízet zrovna špičkovou lékařskou péči. Dalším problémem pak je, že pokud tomu Indiánovi do pralesa někdo zavede internet (nejsem si jistá, jestli článek, na který reaguji, je reálný nebo jen nějaká „městská historka“, protože si moc nejsem jistá, co by provozovatelé internetu měli z toho, aby zaváděli připojení nějakým lidem do pralesa), stejně mu bude dost k ničemu.
Jestli kromě svého jazyka neumí aspoň španělsky nebo portugalsky (ideálně samozřejmě i anglicky), moc si toho na tom internetu nebude schopný najít, natož pak přečíst. Navíc bych opravdu pochybovala o tom, že nějaký lovec tapírů z džungle vůbec umí číst a psát - bez čehož je člověku net vážně na nic. A pokud takový lovec tapírů umí číst a psát a navíc ovládá aspoň tu španělštinu či portugalštinu, není to zas až takový primitiv, jak si o něm asi myslíme.
Četla jsem nejeden článek o tom, jak mnozí indiánští náčelníci a šamani - a to jak v USA a Kanadě, tak i v zemích Latinské Ameriky nejen, že umí číst a psát, ale mají absolvované i západní univerzity. Jsou to vystudovaní právníci, ekonomové, zemědělští inženýři, lékaři a/nebo přírodovědci - a pro jejich komunity je to jenom ku prospěchu. Ano, některé indiánské kmeny dosti prosperují právě díky tomu, že dokázaly rozumným a tvůrčím způsobem spojit náš „západní svět“ s tradičním způsobem života své komunity. (O jistých prapůvodech této tendence pojednává i tento článek.)
V reálu ovšem v dnešní době původní obyvatelka Ameriky vypadá spíše nějak takto.
Tyto kmeny samozřejmě využívají moderní medicínu - ano, pan Dušek leda tak kecá, že Indiáni odmítají očkování, jestli v USA někdo odmítá očkování svých dětí, tak jsou to potroublé „biomatky“ z Kalifornie a ne Indiáni. A žijí z něčeho na způsob kombinace eko-zemědělství a zážitkové turistiky. Ti podnikavější pak mají velmi slušné příjmy z toho, že neplatí daně z hazardu, takže turisté do jejich rezervací jezdí nejen za přírodou, folkórem a odpočinkem na biofarmách, ale také za kasiny.
Osobně si myslím, že pokud někomu vyhovuje poklidný život na venkově nebo dokonce v pralese, tak rozhodně nic proti tomu - ale fakt nesnáším pokrytectví. Kterýkoliv „zápaďan“, když se pro tento způsob života rozhodne, tak se do toho pralesa zpravidla odebere až poté, co má za sebou všechna očkování (a s sebou antimalarika a vůbec pořádně vybavenou lékárničku). A pokud by se mu náhodou něco stalo (třeba dostal ten zánět slepáku nebo ho příšerně rozbolel zub), tak má stále možnost se z toho pralesa nějak dostat ven a požádat o lékařskou péči v prvním městě, do kterého se dostane, protože se na to nejspíš bude vztahovat jeho zdravotní pojištění - a i kdyby náhodou ne, stále má možnost požádat svou ambasádu o pomoc přinejmenším v podobě půčky, kterou bude několik let splácet (což za záchranu života pořád stojí). Ano, někdo to třeba nestihne včas, ale to je holt riziko podnikání.
Ovšem je vrcholně chucpe, když člověk naočkovaný proti všem smrtelným nemocem, případně dokonce člověk, který prodělal úspěšnou onkologickou léčbu nebo přežívá jenom díky tomu, že denně bere prášky na tlak, cholesterol či si píchá inzulín, začne plamenně kázat o tom, jak domorodci z pralesa mají absolutně odmítat cokoliv, co pochází z naší civilizace - i kdyby jim to mělo zachránit nebo prodloužit život.
