Hlavní obsah

Kdyby nebyli proti nám: Proč část Romů tleská populistům a kde se rodí nečekané spojenectví

Foto: vygenerováno AI, chat GPT 6

Proč část Romů podporuje politické strany, jejichž rétorika může být namířená i proti nim? Text rozebírá vliv sociálních sítí, frustraci z nenaplněných očekávání i touhu po uznání ze strany většinové společnosti.

Článek

Větu „kdyby SPD nebyla proti Romům, volil bych ji, zbytek programu mi připadá dobrý“ slýchávám na sociálních sítích opakovaně. Není to vtip ani provokace. Je to úsudek některých Romů, kteří si programové body vybírají jako z katalogu, a to nejdůležitější, co se týká jejich vlastní důstojnosti, odsouvají stranou.

Tento mechanismus pragmatické volby navzdory vlastnímu, často nevědomému ponížení ukazuje jádro toho, proč se část Romů obrací k populistickým a antisystémovým stranám, jako jsou Motoristé nebo SPD. Než se však ponoříme do psychologie tohoto fenoménu, je nutné zbořit jeden zásadní mýtus.

Klam internetových bublin a síla influencerů

Tvrdit, že Romové hromadně podléhají vábení určitých politických stran, je omyl. Volební data ze sociálně vyloučených lokalit nevypovídají o chování celé menšiny – už proto, že v nich drtivá většina Romů vůbec nežije.

Přesto někteří komentátoři při snaze ukázat, koho Romové volí, účelově vybírají právě tato ghetta a následně tvrdí, že volí například hnutí ANO. Skutečností však je, že preference Romů jako celku neznáme. Vyvozovat celospolečenské závěry z internetových diskusí nebo z chování lidí v několika vybraných lokalitách je klam a zbrklý úsudek. Tato zkreslená praxe je bohužel v médiích a debatách stále zřetelná a trvalá.

Jenže tam, kde selhává statistika, nastupuje realita sociálních sítí. Proč tedy část Romů inklinuje ke stranám s protiromskými či rasistickými postoji? Klíčem je specifická povaha digitální komunikace a moderní politika influencerů. Populistická hnutí využívají přímé, nefiltrované a emočně silné kanály, které k lidem promlouvají srozumitelněji než tradiční politika. Část romské menšiny podléhá tomuto tlaku právě proto, že styl prezentace na sociálních sítích působí civilně, bezprostředně a bourá veškeré bariéry. Demokratické strany navíc toto publikum dlouhodobě ignorují a přenechávají ho populistům bez boje.

Zklamaná generace a podivné politické kontrasty

Tato komunikační obratnost padá na úrodnou půdu i kvůli hluboké frustraci starší generace, která po roce 1990 vkládala do mladé demokracie velké naděje, ale po desítkách let vidí jen zklamání. Z tohoto rozčarování pak na sociálních sítích vznikají bizarní kontrasty.

Ti samí lidé, kteří se obávají pietního aktu sudetských Němců v Brně, vzápětí nadšeně oslavují úspěchy německé AfD, protože v ní vidí hlasitý odpor proti migraci a kritiku Evropské unie. Uniká jim však, že tleskají síle postavené na etnickém nacionalismu, který v konečném důsledku ohrožuje jakoukoli menšinu. A když ti samí lidé volají po vystoupení z EU, málokdo domyslí fakt, že právě evropské instituce v minulosti opakovaně upozorňovaly na nespravedlivé zásahy do práv Romů v Česku. Tyto paradoxy samozřejmě nejsou výsadou jen nejstarších lidí, při pohledu do diskuzních fór je sice tato skupina nejvýraznější, ale tato specifická mentalita zasahuje všechny, kteří si pamatují nenaplněné sliby polistopadové transformace a následné ekonomické krize.

Psychologie výjimky: Když majorita poprvé tleská

Tento mechanismus přitom funguje univerzálně u menšin kdekoli na světě, pokud čelí dlouhodobým předsudkům. Člověk se ocitá ve vnitřním rozporu: Podpora radikálních stran mu přináší nečekané ocenění od majority, která ho v internetových diskusích náhle chválí jako „toho slušného“. Tento okamžitý bonus v podstatě funguje jako silné lákadlo, protože v běžném životě plném bariér takové uznání nezná.

Člověk sám sebe přesvědčí, že on je tou „výjimkou“ a že se ostrá rétorika týká jen těch druhých, které většina označuje za problémové. Sdílený hněv na systém a strach z chudoby nakonec spolehlivě zatlačí do pozadí fakt, že tleskají síle, která je ve své podstatě ohrožuje.

Společný hněv, odlišná cena

Výsledkem je paradoxní stav, kdy k sobě mají názorově blízko Romové a Češi, kteří jinak dlouhodobě stojí proti sobě. Sdílejí společnou frustraci a hledají vinu jinde, aniž by domýšleli důsledky.

Rozdíl zůstává v tom, že romský tábor za tyto zkratkovité sázky platí mnohem tvrdší cenu – populistický hněv jej totiž ve výsledku ještě více vzdaluje od řešení jeho skutečných problémů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz