Článek
Představte si, že přijdete k bankomatu, chcete vybrat peníze na nájem, ale na displeji se objeví nula. V internetovém bankovnictví svítí červený minusový milion a vám se během vteřiny zhroutí svět. Zažíváte psychické vyčerpání a nevíte, kudy kam. Přinášíme vám autentický rozhovor s mladým mužem, který prošel exekučním peklem. Dnes s námi bude otevřeně mluvit o tom, jaké to je a jak těžké je vybojovat si cestu zpátky na svobodu.
Jak tvoje problémy začaly? Šlo o jednu velkou chybu, nebo se spíše nabalovaly malé dluhy, např. pokuty, neuhrazené složenky, staré paušály?
Začalo to tak nevinně, jedna půjčka pár tisíc, to bylo v pořádku, pak kontokorent – peníze jsem mohl vrátit kdykoliv. Potom jsem chtěl víc, začal jsem mít osobní problémy, problémy s bytem a se zaměstnáním.
Věděl jsi o dluzích hned, nebo byl příchod první exekuce šok?
Ano, věděl jsem, že mi dluhy rostou, ale byl jsem v té době mladý, hloupý kluk. Neřešil jsem to. Až časem jsem zjistil, že je něco špatně, úplně se mi svíral žaludek a dělalo se mi fyzicky zle, jakmile jsem na to pomyslel.
Snažil ses tehdy situaci hned řešit, nebo jsi před ní zavíral oči?
No, řešil jsem to cca o dva roky později, kvůli rodičům, ať nemají problémy a nejsou ve stresu.
Jak se tlak podepsal na tvém psychickém zdraví a spánku?
V té době jsem musel mít dvě zaměstnání. A dost se to na mě podepsalo, byl jsem vyčerpaný a moje tělo bylo ve stresu. Mozek vám prostě nevypne. Lehnete si do postele, v břiše máte těžký kámen a hodiny zíráte do stropu. Pořád dokola počítáte, kolik dlužíte, co vám strhnou a z čeho zaplatíte nájem. Spíte třeba dvě hodiny denně, a to ještě trhaně. Ráno se probudíte starší o deset let, úplně bez energie, s hrozným třesem v rukou. Bylo to náročné období, kdo nezažil, nepochopí.
Vědělo o tvé situaci tvoje okolí, rodina, přátelé, zaměstnavatel?
O mojí tíživé finanční situaci věděla jenom rodina.
Co pro tebe bylo v celém tom období vůbec nejtěžší?
Nejtěžší? Ani nevím, bylo toho hodně a snažil se vše nějak vyřešit, poskládat jako puzzle, aby to nějak zapadlo do sebe.
Co bylo tím hlavním impulsem, kdy sis řekl: „Dost, takhle už to dál nejde“?
Hlavní bylo dát si život dohromady a začít žít normální život. Chtěl jsem se znova postavit na nohy, věděl jsem, že to bude ale těžké. Ale pomalu jsem to měnil. Rozhodl jsem se, že si najdu zaměstnání, práci na plný úvazek. Trvalo to, ale zvládl jsem to.
Kam vedly tvoje první kroky, když ses rozhodl situaci řešit?
Vyhledal jsem pomoc, finančního poradce, který mi pomohl sepsat žádost k soudu o oddlužení, takže insolvence cca na 2-3 roky.
Jaké konkrétní řešení ti nakonec pomohlo (např. insolvence, Milostivé léto, postupné splácení)?
Věřitelé to neřeší, mají dalších 100 dlužníků a já byl jeden z nich, takže pomohl insolvenční správce.
Objevily se během tvé cesty momenty, kdy jsi to chtěl vzdát?
Samozřejmě, že mi naskakovaly myšlenky typu: „Co když ztratím práci? Co když onemocním a nebudu mít na splátku? Pak mě z insolvence vyhodí a budu zase na začátku.“ Ta představa selhání vás dopředu paralyzuje.
Jaký to byl pocit, když přišel papír, že jsi oficiálně bez dluhů?
Ještě nejsem u konce, ještě chvíli ten boj potrvá. Do konce roku a jsem čistý. Ale, řeknu vám, byl to boj. A na ten pocit bezdlužnosti se moc těším.
Jak se změnil tvůj vztah k penězům a materiálním věcem?
Dřív jsem peníze bral stylem „přišly – utratím je“. Dneska je pro mě nejdůležitější pocit bezpečí. Každá ušetřená stovka pro mě znamená, že mě hned tak něco nepoloží. Zbytečně neutrácím a nekupuju blbosti.
Co bys vzkázal lidem, kteří jsou teď v situaci, ve které jsi byl ty?
Čím víc ignoruješ dopisy, nezvedáš telefony a házíš obálky s červeným pruhem do šuplíku, tím víc ta mašinérie roste a požírá tě. Strach tě paralyzuje, ale jakmile uděláš první krok a podíváš se té realitě do očí, ten nejhorší tlak z hrudi opadne.
Jaké je tvé největší životní ponaučení z této zkušenosti?
Exekuce mi totálně překopaly hodnotový žebříček. Zjistil jsem, že k životu nepotřebuju hromady věcí, drahé hračky ani luxus. Dneska vím, že ta nejluxusnější věc na světě je čistá hlava, klidný spánek bez bušení srdce a vědomí, že nikomu nedlužím ani korunu.
Děkuji ti za tvoji upřímnost a odvahu o tom mluvit. Věřím, že tvůj příběh pomůže spoustě lidí, kteří jsou teď v podobné situaci. Přeji ti hodně štěstí.
