Článek
Víte, že sebehodnota a sebevědomí nejsou v žádném případě jedno a to samé?
Sebevědomí totiž vychází z toho, čeho jste ve svém životě dosáhli, z vašich dovedností, schopností a zkušeností. Sebehodnota je ale něco mnohem hlubšího a pro osobnost člověka mnohem zásadnějšího. Je to způsob, jak sami sebe vnímáme a oceňujeme v kontextu okolního světa. Jakou hodnotu či snad cenovku si přisuzujeme nejen pro sebe, ale jakou si myslíme, že nám přisuzují i ti ostatní.
A právě zde vzniká onen problém. Člověk totiž může být úspěšný, vzdělaný, atraktivní, a přesto se v hloubi duše může cítit téměř bezcenný. Nízká sebehodnota je často i u mnoha vysoce postavených lidí nejen jejich motorem, který je žene dál, ale i následnou příčinou jejich vyhoření.
Sebehodnota se v nás všech formuje už od ranného dětství. Její základní stavební kámen tvoří náš vztah s rodiči. Způsob, jakým s námi jednali, jak nás oceňovali, jak nás podporovali nebo naopak možná zpochybňovali. I to, jestli byli naši rodiče přítomní či z nějakého důvodu jsme je nevídali vůbec nebo jen sporadicky. To vše se hluboce otiskuje do naší psychiky. S ohledem na náš okolní svět si začneme dávat vlastní cenovku a zařazovat se do hierarchie s přihlédnutím k její výši.
Postupem času se naše vnímání sebe sama dále vyvíjí podle toho, jak se k nám chovají naši vrstevníci, přátelé, spolužáci a učitelé. Kdo by neznal ty situace z dospívání, když jdete třeba na diskotéku nebo do tanečních a nikdo s vámi nechce tancovat, i když netrpíte leprou ani nevypadáte jako mimozemšťan připomínající chobotnici. Nebo školní výlet, na kterém ve stanu můžou být jen tři, ale vy jste čtyři. Popřípadě naprosté přehlížení od objektu vašeho zájmu, zatímco vaše patnáctileté srdce pro něj či pro ni bije…
Všechny tyto zkušenosti poměrně často zanechají šrámy na duši, které se někdy hojí celý život a které ovlivňují naši vlastní nálepku s cenovkou.
Nízká sebehodnota se však neodráží jen v dětství. Významnou roli hrají i romantické a parnerské vztahy. První lásky, neopětované lásky, manželství, toxické vztahy… A nejen ty. Také fyzická kondice, věk a způsob, jakým naše tělo bojuje s přibívajícími roky. To všechno může naši hodnotu ve vlastních očích buď posílit, nebo naopak podkopat. Stejně tak chyby, které jsme udělali. Ať už skutečné, nebo jen ty, které jsme sami vyhodnotili jako fatální. To vše přispívá k pocitu vlastní nízké hodnoty.
Ze všech stran slyšíme, že sociální sítě jsou prapříčinou zejména psychických problémů. O čem se však vůbec nemluví je fakt, že pro mnoho lidí je používání sociálních sítí způsobem, jak si zvednout nízkou sebehodnotu. Že právě nízká sebehodnota vedla k rozhodnutí naskočit do bludného kruhu okamžitého uspokojení ze vzrůstajícího počtu srdíček či lajků pod upravenou fotografií nebo příspěvkem.
Dlouhodobá nízká sebehodnota má přitom velice vážné důsledky. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že deprese je dnes celosvětově nejčastějším onemocněním. Dokonce už v číslech předstihla i cukrovku, rakovinu nebo třeba srdeční choroby. Jedním z klíčových faktorů, který k ní vede, je právě pocit, že nejsme dost dobří. Že pro okolní svět nemáme dostatečně vysokou cenu. Nebo alespoň takovou, jaká je pro nás přijatelná.
Co s tím?
Prvním krokem je pochopit, že hodnota člověka nespočívá v tom, jak ho vnímají ostatní, ale v tom, jak dokáže přijmout a ocenit sám sebe. Dalším je pak odpustit si. Odpustit si nejen skutečné chyby, protože těch většinou není moc, ale hlavně chyby zdánlivé, které si mnohdy vyčítáme celý život a které vnímáme jako zásadní. Chyby, které možná okolí jako chyby vůbec nevnímalo. Chyby, které třeba ani chybami nikdy nebyly. Byly jen lekcemi, které jsme museli prožít, abychom se mohli posunout dále.
Přepisovat hluboko zakořeněné vzorce myšlení není snadné, ale je to možné.
Svět, ve kterém všichni společně žijeme, bude určitě mnohem lepším místem pro nás všechny, když si více lidí uvědomí, že si zaslouží štěstí a že jejich hodnota není určována vnějšími faktory a externí validací.
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne
Mara
