Článek
Je dlouhodobý vztah a společné stárnutí opravdu jediným správným výsledkem setkání dvou duší a jedinou správnou variantou skutečné lásky?
Protože přece téměř vždy jeden z páru dříve či později odejde zatímco druhý zůstane!
Kvantová mechanika odhaluje vesmír hemžící se energií. Částicemi a antičásticemi, které se neustále objevují a mizí, rozdělují se a znovu se srážejí v nekonečném vesmírném tanci.
Stephen Hawking v roce 2016 v rámci Reithových přednášek řekl: "Kvantová mechanika předpokládá, že celý prostor je vyplněn páry virtuálních částic a antičástic, které jsou neustále materializovány v párech, oddělovány a poté se opět setkávají a zanikají.
V přítomnosti černé díry může jeden člen virtuálního páru spadnout do díry, přičemž druhý člen, opuštěná částice nebo antičástice, zůstává bez partnera, se kterým by mohl anihilovat."
Čeho si prostě nelze nevšimnout je, že láska v mnoha ohledech tento jev zrcadlí. Podle Hawkingova vysvětlení se totiž jedna ze zmíněných částic může úplně ztratit v prázdnotě, zatímco druhá pak zůstane osamocená.
Některé lidské vztahy navzdory tomu, že jsou osudové, nejsou trvalé. Právě naopak. Stejně jako výše zmíněné částice jsou jen krátkým škrtnutím sirkou. Tyto vztahy se v našem životě mohou objevit zcela nečekaně, hluboce rezonují a pak stejně rychle zmizí. Ovšem možná těm, kteří si takovým vztahem prošli, není a nikdy nebylo souzeno být spolu. Protože buďme upřímní, kdo kdy rozhodl, že jediným legitimním výsledkem hluboké lásky je svatba a šťastně až na věky? Disney kanál?
Některé osudové lásky prostě nikdy nebyly určeny pro pozornost reflektorů, rodinná setkání či změnu statusu na Facebooku. Často jim i chybí šťastný konec, který by Disney nebo Hallmark kanál schválil. To ovšem vůbec nesnižuje jejich důležitost, ani jejich hodnotu, pro náš život a naše city. Jistě, odchod je vždy bolestivý stejně jako šlápnutí na Lego kostky ve tmě, ale i dočasná nebo jednostranná láska je téměř vždy nezapomenutelná.
Co se stane, když láska existuje bez elegantního konce? Když jsou ten či ta, které milujeme, někdo s kým nikdy opravdu nemůžeme být? Záměrně neříkám koho nikdy nemůžeme doopravdy mít, protože nikdo nikdy nemůže nikoho vlastnit.
Vyžaduje láska vždy budoucnost?
Možná že ne. Většina věcí v životě, včetně těl nás samotných, je totiž jen dočasná.
Některé lásky ať už chceme či nikoliv existují jen v útržcích života. Ukradený pohled, letmé setkání, nedokončený rozhovor, tichá nepřekonatelná touha dotknout se těla toho druhého, která se nikdy zcela nerozplyne, ale jako v sochaři v nás vzbuzuje potřebu hladit a obdivovat rukama. Možná se s námi nikdy pořádně nerozloučí. Možná se i my sami ze strachu nikdy nerozloučíme s nimi. Možná v nás zanechají přetrvávající pocit něčeho nevyřešeného. Něčeho, co jsme nedostali možnost uzavřít. Vztahy ani letmá setkání ovšem nemusí vždy vyvrcholit celoživotním poutem. Krátkodobost nesnižuje jejich význam. Sdílené okamžiky, bez ohledu na to, jak krátké, totiž často zanechávají trvalou stopu v našem srdci.
Nemohu si než si nevzpomenout na písničku Jamese Blunta You're beautiful:
You're beautiful, it's true (Jsi překrásná, to je nesporné)
I saw your face in a crowded place (Zahlédl jsem tvoji tvář v davu)
And I don't know what to do (Nevím, co mám teď dělat)
'Cause I'll never be with you (Protože s tebou nikdy nemohu být)
„Kdybyste od začátku věděli, že láska nebude trvat věčně, rozhodli byste se ji cítit a prožívat ji úplně stejně? Kdybyste předem věděli, kam vás cesta lásky zavede, vydali byste se vůbec po ní?“
Společnost už po staletí ztotožňuje hlavně hlubokou osudovou lásku s trvalostí a věčností: manželství, společné stárnutí, sdílené dědictví, majetek nebo děti. Ale co když v lásce, stejně jako v životě, vůbec nejde o cíl? Co když je skutečným účelem lásky prostě ji jen prožít a cítit se živý v přítomnosti někoho, kdo nás zevnitř navždy změní k lepšímu?
Milovat někoho bez očekávání „věčnosti“ má své specifické kouzlo absolutní svobody. Je v tom totiž taková láska, která na oplátku vůbec nic nežádá. Jen cítí a dává. Možná že nikdy nebudeme toho, kterého či kterou milujeme, držet v náručí, ale ty pocity přetrvají. Možná nechápeme, proč nás tak hluboce zasáhly. Neexistuje žádný vzorec pro lásku, žádná matematická rovnice, která by předpověděla, jak jedna duše mění druhou.
Kvantová mechanika nás učí, že nic ve vesmíru není statické. Všechno vibruje, mění se, donekonečna se přepisuje a také navždy přetrvává. Láska není žádnou výjimkou z těchto univerzálních přírodních zákonů. Stejně jako osamělá částice uniká do vesmíru a dokazuje nám tím svou i partnerovu existenci, láska přetrvává způsoby, kterým možná nikdy úplně neporozumíme, ale to ji nedělá méně skutečnou.
Někteří lidé v našem životě prostě nikdy neměli zůstat. Nicméně navzdory tomu nám po sobě zanechávají něco hlubokého. Vibrace jejich částic, které začaly trvale rezonovat s těmi našimi a tím i navzdory vzdálenosti nadále formují to, kým se sami stáváme.
Ovšem nestačí to? Není tohle více než si vůbec můžeme přát?
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne
Mara
