Článek
Lidský druh je velmi speciální. Každý člověk je jiný, každý má ve vesmíru svůj úkol, svůj osud, svůj dar. Někteří už ví, jaký dar mají a ti šťastní ho dnes a denně využívají. Jiní ještě neví, jaký dar v sobě nosí. Nezbývá, než jim přát, aby svůj dar v sobě objevili a měli možnost ho rozvinout.
Nicméně v poslední době jsem opravdu dost zmatená. Ne. Není to lidmi jako takovými. Ani tím, jak jsou všichni odlišní. Mé zmatení proudí z genderového nálepkování a třídění.
Neberte to rovnou jako kritiku, spíš jako takové přemítání nahlas.
Uvědomuji si velice dobře, že potřeba věci pojmenovávat a katalogizovat proudí z lidské potřeby organizovat, třídit a přiřazovat. Jako když máte krabičku lentilek. Nejprve je roztřídíte a pak teprve je podle barevného schématu, které si sami zvolíte, sníte.
Vlastně ta alegorie s lentilkami není až tak daleko od psychologie nálepkování LGBTQIA+ (ano, jedná se o aktuálně používanou zkratku) komunity. Nikdo totiž nechce být jedinou červenou lentilkou mezi samými modrými a žlutými. I pro lentilky je to velmi skličující pocit. Také se chtějí družit.
Na druhou stranu se trošku obávám, že když těch hromádek, krabiček, nebo nálepek už existuje moc, tak se v nich všichni začnou ztrácet. Nakonec se může snadno stát, že některé lentilky stejně zůstanou chudinky osamocené.
Ale pokud by se snad nelíbila alegorie s lentilkami, tak pojďme zabrousit do filmového průmyslu. V roce 2000 přišel do kin film Mise na Mars. Zajímavý sci-fi film s Gary Sinisem v jedné z hlavních rolí. Nebudu zacházet do detailu obsahu filmu, jen zmíním, že Gary nakonec sám odlétá do hlubokého vesmíru s jinou bytostí a za jinými bytostmi. Potud tedy film, happyend a titulky.
Ale co bylo dál? Mohl být Gary skutečně šťastný sám na planetě s jinými, odlišnými bytostmi? Nezačal cítit deprese z osamocení jako každý jiný trosečník?
Stejné pocity na mne dolehly, když se mi nedávno dostal do rukou seznam různých LGBTQIA+ genderů / sexualit. Dovolte mi prosím vyjmenovat jen některé, ten seznam je opravdu dlouhý a obsáhlý. Navíc roste každým dnem. Pro ty z vás, kteří chtějí vědět více, stačí si název zadat do vyhledavače a „voilá“, máte odpověď.
- abrosexuál
- androfil nebo androsexuál
- aroace tedy aromantický asexuál
- aroflux(er)
- finsexuál
- gynefil
- lithosexuál nebo akoisexuál
- two spirit („dvojduše“ kmene Zuni)
Toto je jen zlomek z dlouhého seznamu. A každý další den tento seznam roste a roste.
Nechápejte mne špatně. Je velmi důležité vědět, kdo skutečně jste, co si přejete, co hledáte a být sám sebou. Nicméně po přečtení výše uvedeného seznamu jsem se sama ztratila. Najednou jsem nevěděla, kým skutečně jsem. Jsem sapiosexuál? Podle všeho ano. Jsem demisexuál? Jsem si jistá. Jsem minsexuál? Naprosto jistě. Jsem sapphic? Nemyslím si. A takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.
Ovšem naskýtá se mi tak otázka: „Kým vlastně jsem?“
Jedno vím zcela jistě, nechci být osamocenou lentilkou na hromádce. A myslím, že to s velkou pravděpodobností asi nikdo.
Přeji všem, aby našli tu svoji hromádku s lentilkami a aby se v množství „hromádek“ neztratili.
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
P.S.: Pakliže se v článku vyskytla chyba či překlep děkuji, že bez negativní energie dáte vědět v komentářích…
