Článek
Občas se tak stane, že se lidé nečekaně ocitnou na životním rozcestí a nezbývá jim nic jiného než volit. Volit mezi loajalitou k současnému partnerovi a nově nalezenou láskou. Jak však všichni velmi dobře ví, může to být jedna z nejvíce bolestivých a možná i transformujících životních situací.
A právě s takovou otázkou se nedávno někdo obrátil i na mne: „Co mám dělat? Jsem v manželském svazku, ale do cesty mi z ničeho nic přišla životní láska v podobě mého Twin Flame (dvojplamene). Mám zůstat nebo jít za hlasem svého srdce?“
Ošemetná otázka. Vždyť se říká, že všichni žijeme jen jednou. V následujících řádcích se tedy pokusím zaměřit na to, jak se můžeme zkusit vyrovnat s podobnými dilematy, jakým může být třeba rozhodnutí mezi loajalitou k současnému partnerovi a touhou následovat svůj vnitřní plamen.
Nejprve snad trochu kombinatoriky. Jen lehce. Nechceme přece zabřednout do hlubokých vod variací, permutací, kombinací, atd. Je tento vztah šťastný? A pokud snad i není, můžeme stále říct, že je alespoň přátelský a funkční? Pokud nikoliv, pak nás asi otázka nového vztahu nebude tolik trápit, protože bychom v něm pravděpodobně neviděli něco, co by tazatele či tazatelku trápilo po opuštění stávajícího partnera. Prostě a jednoduše: pryč se starým a sem s novým!
Jiná situace ovšem nastane, pokud nám na partnerovi stále záleží. Nechceme mu ublížit, ale chápeme, že mnohoženství ani mnohomužství nebude (právně) možné. Cítíme, že máme závazky, které nejsou pouze na papíře, ale i v srdci. Velice blízce to připomíná situaci z knihy Williama Styrona Sophiina volba, ve které hlavní hrdinka Sophie musí čelit těžkému rozhodnutí, které ve své podstatě nebude nikdy správné, ale přesto je nezbytné jej učinit.
Nejedná se totiž jen o otázku manželství/partnerství versus nový vztah.
Je to hlavně o hodnotách, které uvnitř sebe nosíme. O tom, co je pro nás skutečně důležité, co ctíme. Reba McEntire tuto dilematickou situaci krásně vyjadřuje v písničce One Promise Too Late. Láska k novému člověku může přijít, ale závazek vůči tomu, s kým jsme byli, je faktický, a nelze ho jen tak ignorovat. Jako by chtěla připomenout, že každé naše rozhodnutí by mělo být učiněno s respektem k těm slibům, které jsme dali už v minulosti.
I would have waited forever (čekala bych celou věčnost)
If I'd known that you'd be here… (kdybych věděla, že se objevíš)
But I've met someone before you (ale potkala jsem už někoho dříve než tebe)
And my heart just couldn't wait (a moje srdce prostě nemohlo dál čekat)
So no matter how much I adore you (takže bez ohledu na to, jak moc tě zbožňuji)
I've got to stand behind the promise that I made (musím zůstat věrná slibu, který jsem učinila dříve)
Where were you (kde jsi byl)
When I could have loved you (když jsem tě mohla milovat)
Where were you (kde jsi byl)
When I gave my heart away (když jsem věnovala své srdce)
All my life I've been dreaming of you (celý život o tobě sním)
You came along one promise too late… (ale přišel jsi o jeden slib příliš pozdě)
Pokud bychom se tedy snad rozhodli jít za novou láskou, kterou v našem případě symbolizuje dokonce Twin Flame, otázka, kterou si musíme položit je nejen, co chceme, ale zejména i jak se vyrovnat s tím, že jsme vázáni předchozími sliby a morálními hodnotami, které nás stále pojí s naším současným partnerem. Je to těžké. Jak tedy reagovat na situaci, kdy cítíme, že jsme objevili svou „skutečnou druhou polovinu“, ale zároveň cítíme lásku a/či zodpovědnost k někomu jinému?
Řídit se hlavou nebo srdcem? Zůstat s tím, koho vnímáme, že je „dobrý člověk“, nebo následovat „magnetickou“ přitažlivost k někomu jinému. Srdce a hlava se srážejí a rozhodnutí není nikdy jednoduché. A přesně zde, v tomto bodě konfliktu, nastává prostor pro introspekci.
Pro mě osobně je to příběh, který si žádá pohled na věc prostřednictvím poezie Richarda Lovelace. To Lucasta on Going to the Wars (Lucastě při odchodu do války).
Jeho slova „I could not love thee (Dear)so much, lov'd I not Honour more“ (kdybych nebyl tak čestný muž, nemohl bych ji (drahou) tolik milovat) vyjadřují hluboké přesvědčení, že láska k někomu může být sice neskutečně silná, ale čest a závazky jsou i nadále klíčové. Tato vnitřní čest pak může být pro nás všechny silným vodítkem, když se musíme rozhodovat mezi srdcem a hlavou.
Na konci dne je totiž rozhodnutí, jak se vypořádat s vlastními pocity, dilematy a velkým osobním přerodem, jen a jen na nás. Neexistuje bohužel žádná jednoduchá odpověď.
Můžeme se nechat vést láskou k našemu stávajícímu partnerovi (partnerce) naplněném přátelským vztahem, který jsme roky budovali, nebo naopak můžeme následovat volání nového, intenzivního a možná i osudového životního vztahu. Ale ať už se rozhodneme jakkoli, důležité je jednat v souladu s tím, co je pro nás skutečně důležité. V souladu s tím, jaký máme vztah k našim hodnotám, slibům a nakonec i k sobě samým.
A jak říká Lovelace, bez ohledu na to, co si vybereme, čest a morálka by vždy měly zůstat na prvním místě, protože teprve tehdy a jedině tehdy můžeme milovat opravdově a celým srdcem.
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne
Mara
