Článek
Není tomu tak dávno, co jsem tu s vámi sdílela jeden ze svých článků.
Téměř vždy se při psaní snažím nejenom své čtenáře pobavit a rozesmát, ale třeba jim i dodat trochu pozitivní energie do jejich dne, který může být velice náročný. Moje úžasná dentální hygienistka tomu říká „rozsévat balíčky dobra.“ Sousloví, které mi zahřálo duši a stalo se mi takovým talismanem (ano, i ona rozsévá balíčky dobra, kde může).
Stejně jako vědec, i já se vždy a za všech okolností snažím uvádět fakta, která jsou prokazatelná, ověřitelná a pravdivá. Ovšem i já jsem udělala chybu. Chybu, protože jsem si utvořila domněnku. Vlastně ty chyby byly dvě! Ale nejprve k té první.
Kdo znáte knihu Čtyři dohody od Miguela Ruize, tak dobře víte, že jedna z jeho dohod zní: „Nedělejte si domněnky!“ Stalo se a já tuto dohodu sama se sebou porušila.
Proč?
IT mágové, kteří stojí za „nástrojem“, který dnes a denně každý z nás používá, jsou nejen moudří, ale i prozíraví. Navíc, stejně jako my, jsou to lidé. Člověk je tvor pohodlný a rád hledá způsoby, jak si usnadnit život.
Z tohoto důvodu je již dávno známo, že lidé jen neradi dohledávají a znovu přepisují do vyhledávače neznámé informace. A protože tomu tak je, vytvořili nám, obyčejným uživatelům, pravé tlačítko myši. Pokud nevím, či si nejsem zcela jistá, tak v podstatě stačí v textu neznámé slovo, či sousloví, označit myší a kliknout na pravé tlačítko. Asi na čtvrtém řádku se objeví: „Vyhledat pomocí…zde bude váš vyhledávač.“
Pokud se mi tedy v textu objeví informace, že třeba puma uloví 820 kg losa, a já začnu přemýšlet, jestli náhodou autor nebo autorka není úplně mimo mísu, případně není poživatelem nějakých halucinogenů, není nic jednoduššího než si danou informaci ověřit.
Ano, los má jen několik málo přirozených nepřátel. Vedle medvědů grizzly, vlků a lidí jsou to také pumy americké a kosatky.
Puma losa zabije většinou tak, že mu skočí na záda a způsobí silné a drtivé kousnutí do krku. V podstatě mu zlomí vaz. Stejně jako to udělá lev třeba s buvolem. Dokonce v některých oblastech severní Ameriky tvoří los až 90 % potravy pumy americké.
Stejně tak se může zdát nepravděpodobné, že by losa dokázala ulovit kosatka. Ano, je sice větší, ale každý z nich přece žije v jiném prostředí.
Tak jak to?
Kosatky jsou oportunisté – lovci, kteří chytí a sežerou to, co se zrovna namane. Kosatka se v severní Kanadě dokáže bez váhání vydat proti proudu řeky brakickou vodou až tam, kde losi v době nedostatku potravy plavou z jednoho ostrovu na ostrov, případně si pochutnávají na podvodních rostlinách. A presto! Kosatka losa srazí a utopí. Večeře je na stole.
V úžasném českém filmu Bílá paní s Jiřinkou Bohdalovou a Vlastimilem Brodským se objevuje krásné sousloví: „Věř, ale komu věříš, měř.“ Schválně zde neuvádím latinskou verzi, která zazněla ve filmu, protože jsem si ověřila, že tak úplně doslovný či výstižný překlad to není. Ale to by chtělo někoho zběhlého v latině, takže předem děkuji, pokud to v komentářích upřesníte. Moc ráda se něčemu přiučím.
Nicméně celá věc má druhý, skrytý aspekt. Aspekt, který je mnohem důležitější než ten první. Aspekt, který souvisí s mojí druhou domněnkou.
Jsou fakta, týkající se losů a kosatek, skutečně onou podstatou vzniklé konverzace?
Je naprosto nesporným demografickým faktem, že nás, lidí, je někde kolem osmi miliard. To už je opravdu obří číslo. Pokud už dva atomy (či kvarky) chtějí jakkoliv spolu reagovat, bude situace připomínat návštěvu divadelního představení, bez uvaděček, znalosti správného sedadla a po začátku představení.
Jeden z výše zmíněných atomů stojí za dveřmi v setmělém sále a hledá druhý atom. Ať už z jakéhokoliv důvodu (třeba jsou to kolegové). Pokud atom č. 2, tedy ten, který sedí v hledišti, nesleduje vchodové dveře, nezaregistruje příchod atomu č. 1. Pokud mu snad následně, třeba zvednutím ruky s rozsvíceným mobilním telefonem, nesignalizuje svoji přítomnost v tom daném místě, bude se návštěva divadelního představení rovnat hledání jehly v kupce sena. Potmě a se zavázanýma očima!
Zjednodušeně bychom to mohli nazvat: „Paní učitelko, tady jsem.“
Bohužel, jako civilizace si sebou neseme jednu zděděnou slabinu. Už od dětství a pak následně ve škole se nám všem fixuje skutečnost, která nás pak celý život zrazuje.
Jaká? Negativita přitahuje pozornost!
Vždyť je to vždy nejzlobivější dítě, které má nejvíce pozornosti rodičů. Nejzlobivější žák, na kterého se soustředí pozornost celé třídy. Největší problém přitahující pozornost. Největší zločin lákající k získání detailů.
Nemůžeme se proto divit, že to, co si fixujeme celé naše dětství, nás pak pronásleduje i nadále. Možná tady je třeba hledat příčinu všech negativních reakcí a komentářů v online světě. V prosté snaze o upoutání pozornosti.
Ale co zkusit získat pozornost něčím zcela odlišným. Neutrálním. A neméně lákavým k reakci. Otázkou.
Lidský druh je od počátku věků inherentně zvídavý a rád někoho opravuje, radí a poučuje. Je to pro homo sapiens snad ten nejpřirozenější projev. Proč tedy naše děti neučíme, že otázka je tou nejlepší reakcí? „Vůbec jsem netušil, že puma dokáže ulovit losa?“ Definitivně je tím přitažena pozornost. Ale pozornost neutrální, bez negativního kontextu a bez obav, že nebudeme mít pravdu.
Je pak velmi pravděpodobné, že tato otázka bude nejen zodpovězena, ale přitáhne i pozornost na onu osobu, která ji položila. Navíc se tím vyhneme faktu, že se budeme veřejně mýlit.
Takže příště, až vám snad někdo bude tvrdit, že viděl pandu tančit salsu, nezapomeňte: pravé tlačítko myši je váš nejlepší přítel. Ovšem pokud snad skutečně zjistíte, že je to pravda, určitě mi dejte vědět – to by totiž stálo za to vidět!
A pokud jde o kontakt s jinými lidskými bytostmi? Nikdy se nebojte zeptat!
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
