Článek
Že jste nikdy neslyšeli výraz emocionální sirotek? Nebo emocionálně rozvedený muž či žena?
Papírově jsou tito lidé v cajku. Podle vnějších měřítek jim nic nechybí.
Emocionální sirotci mají jako my všichni ostatní jednoho nebo dva rodiče, kteří v rámci svých možností zabezpečují funkční nezbytnosti svých dětí. Bohužel po většinou se starají jen o potřeby fyzického těla. Srdce strádá. Nemluvím zde o týrání nebo verbálním abusu. Mluvím o citovém nedostatku. Jako byste měli zahrádku, kterou zaléváte a okopáváte a plejete, ale nikdy na ni nezasvítí sluníčko. No, moc vám to neporoste.
To samé platí pro emocionálně rozvedené lidi. Papírově jsou vázáni ve vztahu a jejich čest, obavy či povinnosti (děti, hypotéka, rodina) jim brání odejít.
A tak, den za dnem, obě tyto skupiny lidí prochází životem jako duchové. Vidíte je, slyšíte, ale protože mnoho z nich o svém trápení nemluví, tak si ho mnozí ani neuvědomují.
Nejděsivější jsou pro ně Vánoce a dovolené či prázdniny. Většina lidí je tráví v kruhu rodinném, popřípadě mezi přáteli, zejména pokud nemají rodinu.
Nicméně naši emocionálně opuštění lidé rodinu mají. Koho by napadlo nabízet člověku, který má rodinu, aby trávil Vánoce či dovolenou s námi. V lepším případě si toto necháme pro toho našeho opuštěného samotářského souseda, který nám stejně řekne, že chce svůj klid a je spokojený se svojí televizí.
Takže žádné ohrožení našeho bohorovného klidu.
To, co emocionálně osiřelí a rozvedení lidé nejvíce postrádají, je blízkost lidského tepla, kterou jim společnost často ani nenabízí, protože vlastně ani neví jak. Emocionální potřeby totiž nejsou viditelné. Nejsou to účty, které je potřeba zaplatit, nebo práce, kterou je třeba odevzdat či udělat. Je to vnitřní svět, který volá po uznání, pochopení a lásce. Po pohlazení. A i když mnozí z těchto lidí to na sobě nedají znát, jejich nitro strádá jako ona zahrádka bez slunečního svitu.
I když chápu, že pro korporát jsou tito lidé zlaté husy snášející zlatá vejce, protože buďme upřímní, v určitém okamžiku už se lidé dostanou do stádia, kdy přestávají reagovat na hlášku „přidám ti peníze“. Jejich volný čas je pro ně více než peníze.
Korporátní svět má totiž pro emocionálně osiřelé své vlastní využití.
Emocionálně opuštění nebo osiřelí lidé pro svoji práci žijí. Je to to jediné, co jim ještě zůstalo a kde mají pocit „jsem důležitý“. Ne ve smyslu jsem pán či paní důležitá, ale ve smyslu mám své opodstatnění pro svět, mají mne tu rádi. Tito lidé se často stávají workoholiky, nejen proto, že je práce baví, ale protože je to jediná oblast života, kde cítí uznání a pocit vlastní hodnoty. Firmy tohle, vědomě či nevědomě, podporují. Kdo jiný by ochotně obětoval večery, víkendy, dovolené a někdy i zdraví kvůli tomu, aby se projekt dotáhl do konce, deadline byl splněn a šéf byl spokojen?
A tak se z emocionálně osiřelých lidí stávají zlaté husy.
Čím více pracují, tím více jsou oceňováni, a i když v určité fázi života zjistí, že jim peníze a věci za ně pořízené opravdu nedokáží nahradit citovou prázdnotu, setrvačnost je žene dál. Práce se stane jejich jediným smyslem, jediným místem, kde se cítí potřební. Jenže kolik „lidského tepla“ nám může dodat e-mailová pochvala od nadřízeného, když přijdeme domů do prázdného bytu?
Firmy v tomto směru nevyužívají jen lidskou ochotu, ale i lidské slabiny.
Čím více času trávíme v práci, tím méně ho máme na mezilidské vztahy. A naopak! Čím více jsme emocionálně osiřelí, tím více nás práce pohltí, protože je to pro nás ta jediná úniková cesta. Tento začarovaný kruh funguje spolehlivě. Korporát je nakonec vždy spokojený. A my? Čím déle setrváváme v tomto cyklu, tím více v něm ztrácíme sami sebe.
Co s tím? První krok může být uvědomění si, že papírově dokonalý život neznamená skutečně naplněný život. Když někomu kolem nás něco chybí, nemusí to být nutně vidět.
Není snadné tento cyklus prolomit. Nicméně pokud si uvědomíme, že papírová dokonalost neznamená skutečnou spokojenost, můžeme začít nabízet více „lidského tepla“ těm, kteří jsou emocionálně opuštění, ať už v práci nebo v osobním životě.
Těmto lidem může i malý kousek naší pozornosti vrátit světlo do jejich života.
Koneckonců, pochybuji, že si někdo někdy při odchodu z tohoto světa řekl: „Škoda, že jsem netrávil víc času v práci.“
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne.
Mara
