Článek
„Hodně štěstí pro mě, hodně štěstí pro mě, hodně štěstí milá Amy, hodně štěstí pro mě…“ zpívá Amy Farrah Fowlerová v jednom z dílů Teorie velkého třesku. A teď si představte, že by si každý z nás musel zpívat vlastní narozeninovou písničku.
Jistě vám teď došlo, že si dnes budeme povídat o narozeninách, ale také o promykovitých, zejména však o surikatách a mangustách černonohých. Lidé se totiž stejně jako všechny promykovité šelmy dělí na dvě základní skupiny. Společenské a samotářské.
V první řadě tu máme surikaty.
Surikatí lidé jsou lidé slavící. Narozeniny prostě milují. Mnohdy se na ně připravují i týdny dopředu. Věřím, že na jejich oslavách nechybí ani přípitek, ale ani spousta dobrého jídla. A co víc, tito lidé mají radost nejen z vlastních narozenin, ale i z oslav ostatních. Někdy se asi na takové oslavě sejde víc lidí než na rodinné večeři o Vánocích!
Jejich protipólem pak budou lidé mangustí.
Mangusta černonohá, i když sestřenice surikat, je samotář a na oslavy si asi moc nepotrpí. Tito lidé vesměs raději den svých narozenin nikdy a nikde nešíří. V lepším případě je pak oslaví ve velmi úzkém kruhu rodinném. Pokud už snad náhodou někdo odhalí datum jejich narozenin, může se stát, že se mangustí lidé dostanou i do rozpaků. „Já opravdu nic nepotřebuju, hlavně klid a pohodu.“ Ovšem většinou tomu tak není proto, že by snad nechtěli své narozeniny slavit. Spíš nechtějí být nikomu na obtíž.
A teď si představte, že třeba mangustí partner zapomene na narozeniny svého surikatího protějšku?
No, to už je možná i důvod pro mangustu skončit ve psí boudě. Protože napáchané vztahové škody mohou dosáhnout enormích rozměrů. Řešení? Připravit si alespoň dobrou výmluvu nebo aliby: „Lásko, musím na workshop, jak správně slavit narozeniny a rozhodně tam nebude, žádné pivo, slivovice ani fotbal.“ Popřípadě:„Promiň, úplně jsem zapomněl, lososi táhnou. Ale jednoho ti ulovím!“
Ono totiž třeba odjet na narozeniny bez omluvy je podobné jako přinést místo dortu krabici nedobrých „živě proteinových“ sušenek: můžete to udělat, ale následky mohou být kapku nepříjemné.
Narozeniny jsou pravděpodobně ten jeden den v roce, kdy i zcela neromantický partner může svému parťákovi či parťačce ukázat, že ten druhý vůbec existuje i jindy než jen při hledání ztraceného ovladače k televizi.
Mezilidské vztahy totiž mohou přežít v podstatě kdeco. Nejen to, že někdo zapomene vyhodit odpadky, ale i třeba omylem spláchnutý snubní prsten do záchodové mísy.
Pokud… Pokud jsou priority mezi oběma partnery jednoznačné.
Pamatování si narozenin vlastně vůbec není o tom, dát partnerovi nějakou nahodile koupenou věc. Je to hlavně o tom ukázat, že vám na něm skutečně záleží.
Jasně, dárky jsou fajn. Kdo by občas nechtěl dostat něco, co by si sám nekoupil jen proto, že je to moc drahé nebo moc nesmyslné? Ale přiznejme si to, opravdový dárek je někdy už jen to, že si partner vůbec vzpomene, že jsme přišli na svět. Pokud k tomu ještě přidá skutečnost, že zůstane doma a neodjede s partou na víkendovou „pánskou jízdu“ do hor s výmluvou na „pracovní teambuilding“, pak jsme možná vyhráli jackpot. Protože každá surikata i mangusta si ve vtahu zaslouží alespoň kousek naší pozornosti.
Takže všem samotářským mangustám, ale i surikatám, které snad zůstaly opomenuty, přeji všechno nejlepší k narozeninám a spoustu pozitivního větru do jejich kožíšků.
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
